Bára Hrzánová

Herečka Bára Hrzánová se narodila roku 1964 do českobudějovické herecké rodiny, jejím otcem byl známý herec Jiří Hrzán. Po absolvování pražské DAMU nastoupila do angažmá Národního divadla, odkud po několika letech pokračovala do divadla Na Zábradlí.

Dnes je na volné noze. S manželem, hercem Radkem Holubem, má syna Tondu. Lidskou smečku doplňuje fenka Róza, nástupkyně legendárního psa Karla.

 

  1. Máte fenku plemene Parson Russell teriér. Podle čeho jste vymýšlela jméno? Jmenuje se Róza podle mojí paní profesorky matematiky na gymnáziu – Rosenkrantzové, která za mne tu matematiku odmaturovala.

Nechtěli jsme neustále srovnávat, konfrontovat nového psa s předchozím jezevčíkem Karlem, chtěli jsme něco jiného, máme malý byt, takže malého. Viděla jsem slečnu s pejskem, líbil se mi, ptala jsem se, jestli to není voříšek. No, a byl to jack russel. Tak jsem si řekla, že něco takového, by se mi líbilo. Přijeli jsme k chovatelům, Radek to klasicky nechal na mě, a já prosila Karla, aby mi dal nějak vědět. Tahle byla nejšpinavější, ležela tam pod keřem, celá špinavá, koukla jsem na ni a v tu chvíli vysvitlo slunce (do té doby strašlivě pršelo) a já řekla -Tuhle berem, je to tahle ta. Je až ze Slovenska – Róza z Lozorna od Zohoru, to plemeno tu tenkrát nebylo tak známé, tak jsme si pro ni jeli až na Slovensko.

  1. Podobá se Vám nebo spíš Vy jí a jaké vlastnosti máte společné? Radek a Tonda tvrdí, že jsem Róze hodně podobná, zvlášť v představení Ženitba, kde v posledním jednání vystupuji v bílých svatebních šatech.

3. Čím Vás nejvíc naštvala a čím jste ji naštvala Vy? Naštve mne pokaždé, když s velkou chutí sní lidské exkrementy a já ji pokaždé, když jí poté sprchuji zuby. Róza má typickou teriéří povahu.

Konzultovali jsme to s chovatelkou a poradkyní paní Geblarovou, potkávala jsem jí v centru Prahy, chodila s teriérem bez vodítka, poslechl na slovo. Ptala jsem se „Prosím vás, jak se

dá vycvičit takový teriér?“ A ona na to „Těžko paní Hrzánová, těžko.“ A já „Hm, to jsem si myslela.“ A ona „Musíte jí to zaonačit tak, aby vždy cítila, že ze splnění toho, co po ní chcete, má nějakou výhodu. Že je ta poslušnost vlastně výhodná. A pak mě varovala, že v pubertě jí musíme držet zkrátka. Já jí nevěřila, bylo to tehdy takové morče. Ale opravdu, po 5 měsících začala vrčet, když jsem jí sahala do žrádla nebo šla k pelíšku. Tak jsem si řekla, že takhle to dál nejde a

použila takový ten chvat, jak vezmete psa za krkem, aby necítil půdu pod nohama a zatřepala s ní, pak si na ni lehla a dokud se cukala – držela jsem. Bylo to logické, ona si mě potřebovala zařadit. Rozhodla se, že pro ni bude Radek ten první, pak dlouho nic- pak možná já. Tonda byl pro ni štěně, na stejný úrovni. Šlo hlavně o mě, aby si mě zařadila.

4.  Zapomněla jste někdy někde svého psa?Jednou jsme oba s Radkem Rózu zapomněli v našem domě u popelnic. Ona byla šťastná, že je u popelnic a my jsme běhali po celém domě a jen tak tak jsme se nerozvedli.

5.  Na procházce zodpovědně uklízíte nebo pokrytecky koukáte jinam? Uklízím.

6.  Myslíte, že dáváte svému psovi všechno, co potřebuje? A ona Vám? Ona mně určitě, já jí doufám.

7. Co je pro Vás více: pes nebo partner? My jsme si v rodině všichni rovni.

8.  Povídáte si s ní?  Odmalička.

9.  Vyměnila byste si někdy s Rózou roli? Myslíte si, že by to ona chtěl také? Já bych měnila každé ráno, když odcházím na zkoušku a Róza se přikrývá v mé posteli mou peřinou. Ano, Róza s námi samozřejmě spí. Večer odchází do ložnice a když dlouho nejdeme. ozve se: „Uáuáuá“…Jako: „Kde jste?“ Seřve nás, že už je pozdě a mělo by se jít spát.

10.  Obešla byste se bez své psí „smečky“?Neobešla.

11.  Je váš pes pouze domácím společníkem nebo ho berete všude do společnosti?  Na rauty by Róza ráda, ale my s manželem jí to kazíme, protože nikam nechodíme. Naposledy byla Róza na mém koncertě a posledních 5 písní zpívala se mnou a po přídavku dávala najevo, že už mám jít okamžitě domů.

12.  V čem Vám psi zkomplikovali život?  Život komplikují jenom lidi, zvířata nikoli.

13.  Kdo je u Vás doma vůdcem smečky, Vy, někdo další nebo pes?  Manžel, Radek Holub. My jí ale nějaký zásadní povely nedáváme. Můžu s ní jít na procházku na volno, do lesa, parku. Do města ne, protože, když vidí hospodu, hned tam běží. Je to v ní, to má po Karlovi. Kája, když viděl slečnu – černá sukně – bílá halenka, tak usoudil, že to je servírka, a hned se hnal za ní – tam je hospoda, tam je žrádlo. Róza je to samý.

14.  Víte, v jakém znamení se pejsek narodil? Sledujete jeho horoskop?  Myslím, že je ve Lvu, jako Radek. Horoskopy nesleduji.

15.  Jakou přezdívku byste jí podle charakteru vymyslela? Když byla Róza štěně, vypadala jako dravé morče. Dneska jednoznačně Popelnice. Sežere všechno, ne jen to, co jí dám do misky, ale co kde najde nebo dostane…
Zrovna jsme míjeli paní s kočárkem sedící na lavičce, Róza byla hned u ní a Bára volá „Neukradla vám nic?“  Vy už máte nacvičenou otázku – kolik to stálo, ne?

Bára se směje: No, ono se to takhle trošku zmírní, když člověk udělá vstřícné gesto…

16.  Když jste na Rózu naštvaná, jak a co jí říkáte?  Nedá se publikovat.

17.  Jak spolu trávíte volný čas?  Nejčastěji v přírodě. Ono je jí už 9, už nemá takový přetlak energie. Zaplať pánbůh, že jí nechytlo to co psy jiných kolegů, kteří pořád chtějí házet míček. Ona má svůj
intelektuální život!
18.   Bojí se doktora?  Náš báječný pan doktor Truhlář to s ní umí. On je takový důvěryhodný, vyzařuje z něj klid a pohoda.

19.  Co nebo koho má Váš pes rád a co nebo koho naopak nesnáší?. Róza má velkou sociální inteligenci, vyjde téměř s každým. P.S.  Nesnáší komunisty

20.  Je sexuálně při chuti? Má, měla či bude mít potomky?  Bohužel neměla a nebude mít potomky, hárala vždy v pro nás nešťastnou dobu a teď už je pozdě. Róze už je devět.

21.  Zničila něco?  Jako štěně prokousla servírce nos (z radosti) a náš syn nemohl navštěvovat školku, protože neměl jediný kousek spodního prádla, který by nebyl prokousaný. K tomu byl od ní samá modřina, chytil blechu a my se báli návštěvy sociální pracovnice.
22.   Pořadí zájmů Vašeho psa: páníček, venčení, krmení, odpočinek, zábava? Krmení, krmení, krmení, proložené odpočinkem.
23.  A co třeba pes vegetarián?  Stačí, že jsem vegetarián já.

24.  Věříte na reinkarnaci a chtěla byste být třeba v dalším životě psem?  Na reinkarnaci věřím, ale psem bych být nechtěla.

25. Na závěr pár slov o nezapomenutelném předchůdci Rózy, jezevčíku Karlovi:

Karla Radek zdědil po své bývalé. Byl to jezevčík, černý, s pálením,
štíhlý, ale hrozně veliký. Nádherný. S obrovskou hlavou. Dokázal, i
přes to své dlouhé tělo, stát na zadních, ocasem to jistil. Chodili jsme na procházky na Kampu, tam stál kluk, hrál na saxofon, Karel
si vedle něj sednul na zadní, koukal. Vybrali jsme tenkrát asi 20
marek, kluk nic, všichni dávali jen Karlovi. Dodneška -jak ten čas letí- se mně lidi na Karla ptají: „Kde prý je Karel?“  A já na to „Vždyť by mu bylo tak šestadvacet…“

Komentáře

komentáře