Bára Nesvadbová

Spisovatelka a novinářka Barbara Nesvadbová o sobě říká, že není člověk, kterého by lidé na ulici poznávali. I kdyby to byla pravda, přehlédnout tuto éterickou blondýnku, stejně tak jako její specifickou tvorbu, jde jen stěží.

Spisovatelský talent, který zúročila ve svých knihách Život nanečisto, Řízkaři, Bestiář nebo Bibi a čtyři kočky, zdědila po otci Josefu Nesvadbovi, známém autorovi vědeckotechnické literatury a divadelních her. Jako novinářku ji znají čtenáři prestižních časopisů Xantypa, Playboy nebo Harper´s Bazaar.
Přes svoje pracovní vytížení Bára aktivně spolupracuje s domovem pro handicapované spoluobčany Zahrada na Kladně a podle svých slov se, jako každý jiný dospělák – máma, nebrání jakékoliv charitě, která má smysl.
V současné době žije rodačka z Vinohrad se svojí maminkou, dcerou Bibianou, psem Garpem a několika kočkami v domě s překrásnou vyhlídkou v Měchenicích u Prahy.

 

Báro, Váš zlatý retrívr se jmenuje Garp. Podle čeho jste jeho jméno vybírala?

Podle mé zamilované knížky, podle Světa podle Garpa.

Snad každý ví, jak vypadá svět podle Irvingova Garpa. Tušíte, jaký svět by byl ideálem Garpa Vašeho?

Troufnu si říct, že jeho současný život je pro něj ideální, z městského kavárenského povaleče se stal venkovským psem, miluje zahradu, řeku, les, asi jen ty moje kočky ho občas štvou… Taky někdy žárlí na Bibi, ale on je takový dobrák, že bez nich by jistě být nechtěl.

A jak by vypadal Váš svět bez Garpa?

Strašně smutně.

Předpokládám, že jméno dostal v době, kdy jste ho v podstatě neznala. Volila byste dnes, například s přihlédnutím k jeho povaze, jinak? (Jakou přezdívku byste mu podle jeho povahy dala …).

Myslím, že ne. Vášeň pro Irvinga mne ještě neopustila. A doma mu říkám Karkulko.

Víte v jakém znamení se Váš pes narodil?

Je Panna. Ale já nezkoumám ani lidi podle znamení, natožpak zvířata.

Zkomplikoval Vám někdy něčím život?

Párkrát, když se rozhodl protáhnout si vycházku. A také když odmítá vylézt z vody. Ale nejsou to komplikace v pravém slova smyslu. Spíš si vymezujeme role :-). Jako, že já čekám a on plave…

Čím Vás dokáže rozladit nebo rovnou rozčílit?

Že mne ignoruje. Což dělá na procházkách často. Je to už starší pán a má prostě svůj vlastní názor.

Když se na něj zlobíte, co mu říkáte… Trestáte ho?

Já nikdy nikoho netrestám. Mým kynologickým vrcholem je něco jako „potvoro příšerná“, a pak se stejně omluvím.

Myslíte, že něčím štvete Vy jeho?

Často, když něco jím, na co má on chuť a dlouho mi trvá, než mu dám…

Jak se projevuje, když s Vámi nesouhlasí?

Štěká. Hodně.

Zničil Garp někdy něco?

Ne ne, to on nedělá, ke všem plyšákům se chová velmi něžně.

Němá tvář o nás často ví víc než všichni ostatní, bývá nejspolehlivějším důvěrníkem. Co by se stalo, kdyby Garp promluvil?

To on by mi nikdy neudělal. Je to gentleman.

Je Garp pouze domácí společník nebo ho berete všude s sebou?

Bývá se mnou často. Chodíval prakticky všude a choval se vždy skvěle, ale jak je starší a maminka, která bydlí s námi, zůstává na venkově, tak jsou tam často spolu.

Zapomněla jste ho někdy někde?

Ne, to by mi přišlo hodně obskurní, přijít se psem a odejít bez něj…

Jak vypadají vaše cesty ke zvěrolékaři, bojí se?

Hrozně moc, on měl leukémii a první veterinář ho chtěl jako štěně utratit, zachránil ho doktor Herčík a doktor Skala, má za sebou tři náročné operace a dost dlouhou léčbu. Kdysi dávno žral jen omylem, býval děsně vyhublý a hodně, hodně nemocný. Věřte, že jsem ale nesmírně šťastná, že jsem tenkrát ty „dobré rady“ neuposlechla a veškerou léčbou s Garpem prošla, on je velký kamarád. A myslím, že ví, že se na mne může spolehnout.

Používáte na něj nějakou fintu, když se mu něco nechce? Nechá se obelstít?

Ne, ne, my jedem na fair play.

Ve Vaší prvotině pro děti, knize Garpíškoviny aneb Bibi a čtyři kočky, se díváte na svět psíma očima. Jak to dokážete?

Snažím se, už s ním žiju docela dost dlouho. Ale upřímně, je to spíš představa, jak já si myslím, že on vnímá svět. Do jeho hlavy opravdu nevidím. Garpíškoviny jsem ale psala s velkou radostí a je to moje první opravdu zcela autobiografická knížka. Garp fakt žije se sedmi kočkama, opravdu byl do té nejstarší zamilovaný a opravdu krade velikonoční vejce.

Když se umíte psíma očima dívat, umíte je také dělat?

Já ne, ale můj partner umí dělat oči medvědí. A jsou neodolatelné :-).

Do Vaší rodiny patří tedy kromě Garpa i několik koček. Žijí všechna Vaše zvířata symbióze?

V naprosté. Kočky se od Garpa učí, berou ho jako velkého šéfa. Třeba příklad – on jde vyhrabat rododendron, ony ho chvíli pozorují a pak se přidaj. Nevěřila byste, jak legrační je pozorovat kočky, které si hrají na psa. Nebo když aportují. Bizardní.

Říká se, že nejdřív pán a potom pes… Jaká je hierarchie u Vás doma?

Bibi, Garp, pak dlouho nikdo, pak všichni ostatní a pak někde vzadu křečci a já.

Jak snáší Garp nově členy smečky, nežárlí?

Žárlí jen v případě, když se se mnou někdo chce mazlit.

Jak byste se zachovala, kdyby Vašemu partnerovi Garp vadil nebo naopak. Pán nebo pes?

Pes. Rozhodně :-).

Co, nebo koho, má Váš pes nejraději a co, nebo koho, naopak absolutně nesnáší?

Miluje vodu a jídlo. A nesnáší? Nevím, neumím si vybavit, že by něco vysloveně nesnášel.

Báro, myslíte, že Garpovi něco dlužíte nebo pro něj děláte maximum?

Dlužím mu ranní procházky, které miloval. Vzhledem k Bibčině škole se ale tenhle dluh nikdy nevyrovná, ráno prostě už jen a jen zahrada. Už teď vstávám v půl šesté. Pátou prostě nedám. Ani za psí oči…

Spolupracujete s občanským sdružením Helppes, které se specializuje na výcvik asistenčních psů. Co Vás k téhle spolupráci přivedlo? 

Obdivuji intelekt retrívrů, co všechno jsou schopni se naučit. Primárně spolupracuji s domovem pro mentálně handicapované spoluobčany Zahrada na Kladně, ale upřímně, jako každý jiný dospělák – máma se nebráním jakékoliv charitě, která má smysl.

Komentáře

komentáře