Dáreček

cachorro_de_bichon_maltes_jpg_0_1336678329

Jsem Gina z Hlučínských nebes, což je chovná stanice u Ostravy, ale žiju v Praze. Moje panička si totiž nedala vymluvit, že i po Praze běhá bišonků fůra a umanutě chtěla „Štěně na inzerát.“ A já ji za to chvalořečím. Lepší rodinku jsem si vybrat nemohla. Vše mám totiž pod kontrolou JÁ.

 

Tak za prvé spaní:

Panička někde zjistila, že správný pejsek má spát odděleně, a tak se mým pelíškem stala bedna od banánů. Ale hned po první noci mého úzkostného kňučení vzalo její předsevzetí za své. A já si lebedím nejen v její posteli, ale dokonce na jejím polštáři.

 

Za druhé: čůrání

Mám prý se trefit na jakési předem připravené pleny, rozmístěné vtipně na koberci. Zatím se mi to nepodařilo ani jednou. Ale já se u nás v Hlučíně naučila bezva kukuč, který mou paničku vždycky spolehlivě odzbrojí.

 

Za třetí: jídlo

Granule prý jsou nejzdravější. Pché! Kdo má tohle žrát?! Vždyť je přece tolik lákavějších jídel. A tak už třetí den ignoruju misku. V bříšku mi sice trochu kručí, ale jde přece o výdrž, né?

Panička na mě šišlá: „Proč nepapáš milášku, ještě abys měla hladýnek!“ a úplně jiným

hlasem volá na svého manžela:“ Hele, dej jí to svoje stehýnko, snad spapá aspoň to.“

 

Za čtvrté:komunikace

Mám je zpracovaný už oba, spím v jejich posteli, jím jejich žrádlo, jen ten jejich mladej ještě odolává. Nešišlá na mě, ani mi nedovolí rozvalit se na jeho pohovce.

 

Už vím!

Budu dělat, že je jedinej na světě, lízat mu nohy, vítat ho jako krále!

Tak a je to. A to jsem si myslela, že je do vánoc nezmáknu.

Panička šišlá, i když mluví se sousedem, páníček se vzdal své postele a mladej?

Nedávno na mě zaštěkal, když mě chtěl vzít na procházku.

A pak, že je nemám všechny ve své chlupaté hrsti!

 

Komentáře

komentáře