Jak psi reagují na slepotu

Pokud jste někdy měli více psů, pravděpodobně jste si uvědomil, že každý z nich je zcela jiná osobnost. V případě oslepnutí se pak, podobně jako lidé, projevují zcela jinými reakcemi.

Následující faktory mohou ovlivnit to, jak pes může reagovat na utrpení a napětí na počátku slepoty:

 

  • Věk – je velký rozdíl v tom, kdy váš pes oslepne, zda je to již ve štěněčím věku či až na sklonku jeho života
  • Nástup slepoty –  byl náhlý nebo postupný tak, že byl pes schopný se s úbytkem zraku vyrovnat
  • Zdravotní stav  – je pes po zdravotní stránce ještě schopen učit se novým dovednostem, nebo má zdravotní problémy, které se slepotou zhoršují
  • Předchozí vzdělávací zkušenosti – byl váš pes zvyklý s vámi „pracovat“ (výcvik, sport…)nebo se mu nikdo v tomto směru nevěnoval
  • Jeho „postavení“ ve smečce a jeho základní osobnost – je to dominantní pes, nebo ustrašený, podřizující se, či někde mezi tím.
  • Věk, zdravotní a osobnosti ostatních psů v domácnosti
  • Odhodlání rodiny – nakolik jste schopni s ním „pracovat“

 

Obecně platí, že psi, kteří oslepnou postupně a v mladším věku, dokážou se tomuto stavu lépe přizpůsobit. Starší psi, kteří ztratí zrak náhle, mívají větší potíže. Podle informací majitelů takto postižených psů, trvá 3 – 6 měsíců, než si pes na novou „identitu“ zvykne, v některých případech však i mnohem déle.

Reakce na slepotu

Psi reagují na slepotu různě a snaží se s ní, stejně jako lidé, vyrovnat každý po svém. Někteří majitelé jsou svědkem jejich těžké deprese, agresivní změny chování, projevů závislosti… Jiní majitelé uvádějí, že si ani nevšimli, kdy přesně jejich pes oslepl, protože se nic v jejich projevu nezměnilo.

Protože pes nechápe co se s ním děje, a nemůže nám to sdělit, můžeme se jen dohadovat, co se v jeho mysli odehrává. Behavioristé věří, že zvířata vnímají fyzické onemocnění obdobně, jako kdyby byli atakováni jiným zvířetem. A skutečně existuje podobnost mezi reakcí nemocného (slepého) psa, a tou, kdy byl pes napaden.

Pokud byl váš pes dominantní, či měl sklony k agresi ještě před oslepnutím, tyto jeho projevy se ještě znásobí. Stejně tak, jestliže býval spíše ustrašený, bázlivý, může se začít najednou projevovat agresivně, strach a agrese jsou úzce propojeny. Bez schopnosti identifikovat skutečného útočníka může pes ohrozit i členy rodiny, to je celkem běžná reakce. I když je váš pes ve stresu a má strach není agrese chováním, které byste měli povzbuzovat nebo přijmout. Pokud nezakročíte, může pes přejít do plnohodnotného útoku. Snažte se minimalizovat jakoukoli situaci, která by mohla vyvolat agresi –  očichávání cizích psů, kontakt s malými dětmi…

Pomoci vašemu psu může i jeho psí kamarád – podívejte se na video:

 

Deprese

Neagresivní psi se snaží před slepotou utéci, což samozřejmě není reálné. Tato skutečnost je tzv. „ochromí“ a „vypnou“. Jeden majitel sdělil, že jeho pes stojí uprostřed místnosti a jednoduše „pláče“. Deprese se mohou projevovat sníženou, ve vzácných případech i zvýšenou chutí k jídlu, nadměrnou přítulností nebo naopak zdrženlivým chováním, podrážděností či otupělostí. Psi mají menší zájem o hračky, nebo úkoly, které jim kdysi přinášely radost. Svěšují své hlavy, uši a ocasy… Pocity, jako je např. úzkost, se vyvinuly proto, aby ochránily psa před nepřítelem. Mozková kůra reaguje na ohrožení nebo stresovou situaci, komunikuje přes limbický systém s dalšími oblastmi mozku a spouští kaskádu chemických změn, které ovlivňují celé tělo  – připravují ho k reakci na nebezpečnou situaci. Pokud nepříznivé změny ohrožují psa trvale nebo pokud se tyto reakce v mozku spouštějí příliš lehce, nepřiměřenými podněty, dochází k rozvoji emočních poruch. Trvalé uvolňování stresových látek může způsobit dlouhodobé poškození organismu. Pokud je trvalému stresu vystaven starší pes, dojde u něho k úpadku psychických funkcí, stavu podobného Alzheimerově chorobě.

Pokud se domníváte, že váš pes má psychický problém, vyhledejte veterináře – problém se řeší jednak léčbou psychofarmaky, jednak psychickou terapií.

Další možností je masáž. Nemusíte být zrovna odborníkem v této dovednosti  – tento příjemný zážitek může „vynervovaného“uklidnit a letargického naopak povzbudit. Hmatová stimulace je dobrý způsob, jak nahradit některé stimulační ztráty, která přichází se slepotou, způsob, jak být v úzkém kontaktu se svým psem, a jak mu sdělit, že vám s ním dobře.

Závislost

Někteří psi mají rovněž větší sklon k závislosti a nechtějí projevovat žádnou aktivitu. Jsou schopni sotva chodit po místnosti, natož aby se pokusili sejít ze schodů. V těchto situacích většinou majitel začne „dělat věci“ za psa. Pro některé majitele to může paradoxně znamenat jakousi„odměnu“. Probudí se v nich mateřské instinkty, opečovávání a začnou psa rozmazlovat. Je to normální, že chtějí nevidomému zvířeti pomoci.  Ale je potřeba si uvědomit, že toto chování je nepřítelem každého pokroku, který by pes mohl zvládnout sám. Nedovolte, aby se váš pes stal na vás závislým. Pomozte mu získat ztracenou sebedůvěru a svět kolem něj.

Slepota vašeho psa je mnohem těžší pro vás, než je pro něj. Zrak je významově až na 3 místě za čichem a sluchem.

Pár tipů pro Vás:

  • Používejte veselý tón hlasu, který psu signalizuje, že je vše v pořádku, nic se nezměnilo.
  • Pokud máte další domácí zvířata/psy, kočky – dejte jim k obojku malou rolničku, aby slepý pes snadněji určil, kde jsou.
  • Na zahradu ke vchodovým dveřím pověste větrnou zvonkohru, před dveře rohožku
  • Poblíž pelechu nechávejte tlumeně hrát TV nebo rádio – uklidňuje
  • Na krátkém vodítku procházejte společně se psem několikrát denně celý byt, dům…Pokud nechce, klekněte si na kolena a zkuste to v této poloze, po cestě plácněte do dveří, do nábytku se slovem AU!
  • Lehněte si na zem, do úrovně očí vašeho psa a hledejte, co by pro něj mohlo být nebezpečné, ostré rohy zajistěte
  • Podobným způsobem projděte zahradu a odstraňte nebezpečné věci – nízké větve stromů, odkrytý bazén…, zahradnické nářadí. K rozlišení terénu pomáhá mulčovací kůra.
  • Poučte malé děti, jak se ke psu mají chovat (zavažte jim oči, ať se sami zkusí pohybovat po kolenou v místnosti)
  • Mluvte stále na svého psa, i když to bude jen obyčejné „tlachání“, přecházejte při tom po místnostech, pes potřebuje slyšet váš klidný hlas
  • Mluvte s ním, když se ho chcete dotknout, zejména pokud spí
  • Někdy se majitelům zdá, že je pes i hluchý…, ale on se jen potřebuje déle soustředit, sluch mu zrak částečně nahrazuje a tak musí dešifrovat, co je zrovna to nejdůležitější
  • Misky nechávejte stále na stejném místě, velmi dobrá je miska s tekoucí vodou (viz. obr.)
  • Na podlahu můžete z malých koberců vytvořit „cestu“
  • Můžete využít také různých vůní (ale střídmě!), označte jimi místnosti…(citrusový olej nízko na dveře…)
  • Na schody dejte protiskluzový koberec, chůzi po schodech pravidelně trénujte na vodítku, držte psa nakrátko, slovně ho povzbuzujte, za splněný úkol odměňte
  • Přidejte a natrénujte několik nových slovních pokynů – Krok dolů, Vpravo, Vlevo, Stát, Nebezpečí…podle potřebné situace
  • Pořiďte psu postroj pro nevidomé psy (viz. obr.), síťku na oči nebo obruč
  • Při vycházkách vyhledávejte klidnější místa, zprostředkujte psu kontakt s dalšími psy, ale vybírejte pečlivě, špatná zkušenost by mohla odradit
  • Hračky – zkuste tenisové míčky s vůní či ozvučené (k dostání v prodejnách nebo si je vyrobíte – stačí potřít slaninou nebo naříznout a dovnitř vložit rolničku)
  • Naučte psa názvy hraček,
  • Vyzkoušejte Kong – je to skvělý způsob, jak vidět vašeho psa šťastného
  • Zkuste výcvik klikrem
  • Zkrátka učte svého psa nové věci, aby měl o zábavu postaráno a nebojte se, že vás pes už nebude honit kočky či veverky – on je cítí a slyší J!
 

Komentáře

komentáře