Ledové království Štolpichu

dsc_9324_jpg_10_1336660331

Zima a sníh, to je pro přírodu výzva k uložení se do zimního spánku, ale pro nás a naše výlety nástup zimy přestávku určitě neznamená.

Zejména pro nás majitele labradorů a podobných zimu milujících plemen, u kterých s klesající teplotou stoupá množství energie, která se v našem čtyřnohém členu rodiny hromadí. A sněhová pokrývka, to je přece jen jinak převlečená voda a pořádná sněhová vrstva, to je pro našeho vodu milujícího psa něco jako jeden obrovský rybník… A tak vyrážíme s přáteli na výlety i po celou zimu. My trochu více promrzlí a naši psi ještě více spokojení ze svých sněhových her a zábav. A pro ta plemena, které tu zimu zase tak moc nemilují, je dnes na trhu tolik krásných psích oblečků, takže se nemusíte bát vyrazit na výlet i v době, kdy se rtuť v teploměru krčí na dně a z vytopeného domova se zase tak moc nechce.

Dnes bych vás chtěl pozvat do jednoho nádherného místa v Jizerských horách, a to k vodopádům Velkého Štolpichu. Místo, které má své kouzlo ve všech ročních dobách, je tu krásně stále, ale v zimním období při troše štěstí a vydatné zimě se z krásných vodopádů stávají mohutné ledopády a  ledem pokryté okolní stěny přilákají do této oblasti i mnoho „ledolezců“ tj. milovníků ledového horolezectví. Ne, že bychom my nebo naši psi byli příznivci této zábavy, na to už nemám odvahu ani kondici, ale hezky se na to kouká …Avšak hezky popořádku. Začátek našeho výletu jsme si naplánovali do krásného poutního městečka Hejnice a to nejen proto, že se tam dá u kostela dobře zaparkovat, ale i proto, že místní basilika Navštívení Panny Marie je opravdu nádherná a překvapivě monumentální stavba a určitě stojí za prohlédnutí. Takže pokud vám před výletem zbude trochu času a bude možnost, tak si určitě nenechte návštěvu kostela a přilehlého kláštera ujít. No a když se nasytíte té trochy kultury a duchovna můžete plni energie vyrazit do kopců. Od kostela vyjdeme po červené turistické stezce vzhůru směrem k vrcholu Ořešník, který budete od počátku před sebou moci sledovat. Ano, ano, opravdu až tam nahoru musíte vylézt. Stoupání je to docela strmé, ale není to tak daleko a jdeme v zimě a tak se alespoň při výstupu zahřejete. Postupně tak po třech kilometrech vystoupáte až pod samotný vrchol Ořešníku, kde určitě nelitujte malé odbočky z cesty a pokud nemáte zásadní problém s výškami, zkuste si vylézt po ocelkových žebřících a kamenných schodech až na vrcholovou vyhlídkovou plošinu s dřevěným křížem na skalní špičce této hory. Výhled do kraje na městečko Hejnice pod vámi za to určitě stojí a váš psí doprovod na vás pod skálou určitě chvilku počká. Možná se najde i nějaký další dobrovolník, který lezení po kluzkých skalách a zmrzlých železech žebříků rád vynechá a s vaším psím doprovodem dole počká. U nás to tak určitě bylo. Opravdu je jen málo míst na vrcholcích Jizerských hor, odkud jsou stejně krásné výhledy do kraje jako ty, které je možné spatřit z žulového skaliska Ořešníku.Všechno dobře dopadlo a všichni jsou zase v pořádku dole pod skalou a můžeme pokračovat v cestě po červené až ke Štolpišskému vodopádu. A pokud bude ten správný ledový den, už tady budete moci obdivovat ledové stěny na protějším kopci a pro mě nepochopitelné kaskadérské kousky nadšených ledových horolezců a úžasné ledové výtvory v korytě potoka. Od vodopádů budeme dál pokračovat už směrem dolů krásnou příjemnou cestou údolím podél Sloupského potoka nejprve po žluté a později po zelené turistické stezce směrem do Ferdinandova. Mimochodem půjdete po historické „alpské“ Štolpiššké silnici, která byla postavena na přepravu kovové rudy z nedalekých dolů do vnitrozemí a patřila ve své době k chloubám cestního stavitelství. Ale v zimě pod sněhem uvidíte pouze mohutnou opěrnou zeď u jedné ze zatáček a křížek na památku smrti Gustáva Maiwalda, který zde zahynul před 80 lety na saních při svážení dřeva. Cesta dolů je příjemná a hezky ubíhá, jen zkuste nešlapat běžkařům do stopy, pokud tam bude … nemají to rádi a navíc mají hůlky. Ale tady by problém být neměl. Úmyslně jsme vybírali procházku mimo trasy jizerské magistrály a tak jsme tady na žádné běžkaře nenarazili a naší labíci si mohli dosytnosti užívat sněhové nadílky. Zastavit se můžete u několika dalších ledových stěn a potěšit se krásou vytvořenou pouze přírodou. A když už dostatečně promrznete, psi budou vyběhání a unaveni , do Ferdinandova už je to jenom kousek a po několika kilometrech cesty údolím dorazíte do vesnice, kde najdete i velice příjemnou a vyhřátou hospůdku. Nám horký čaj a dobré jídlo po té mrazivé procházce chutnal dvojnásob a vešli jsme se tam i s celou naší početnou labradoří výpravou.Po odpočinku v hospůdce už je návrat do Hejnice snadnou záležitostí. My jsme se vraceli už skoro za tmy a pohled na osvětlený kostel a jeho okolí zakryté čerstvě napadaným sněhem byl opravdu krásný. Nám se tenhle zimní výlet do Jizerských hor moc líbil a věřím, že i vy, pokud přijedete, budete spokojeni a trochu té zimní ledové krásy si také užijete. Možná přijeďte i proto, že tenhle krásný kraj si v poslední době díky letošním povodním užil i hodně strastí a myslím, že i každá návštěva pomůže k tomu, aby se vše zničené zase co nejdříve vrátilo do původního stavu a městečka pod Jizerskými horami ke své bývalé kráse.

A pár turistických informací

Štolpišský vodopád: údolí Velkého Štolpichu jako by se propadalo s Jizerskohorské plošiny přímo do Hejnic. Aby se však voda dostala až do údolí, musí překonat několik skalních stupňů. Ten nejvyšší je známý pod jménem Štolpišský vodopád.Ořešník je skalnatý výběžek postranní části Hejnického hřebene Jizerských hor. Strmě se zvedá do výšky 800 m. nad údolími Velkého Štolpichu i Smědé. Jméno tento mohutný žulový blok dostal po porostech lísky, které pokrývaly jeho okolí asi před 8000 lety, v dobách, kdy sem přišli první kolonisté. Z jeho vrcholu je vyhlídka do celého údolí Smědé přes Bílý Potok, Hejnice, Raspenavu a za dobré viditelnosti i za Frýdlant. Kříž na vrcholu stojí na vrcholu nepřetržitě od roku 1813, kdy jej na vrcholu vztyčili františkáni z Hejnického kláštera.Hejnice: městečko a slavné poutní místo v údolí Smědé na úpatí severních svahů Jizerských hor. V 16. stol. byla v okolí těžena železná ruda, později bylo založeno také několik textilních továren. Poutě se zde konaly už ve 13. století . V 17. století dosáhl věhlas poutního místa svého vrcholu, na tradiční mariánské svátky se každoročně scházelo kolem sedmi tisíc poutníků.. A protože jich pořád přibývalo, rozhodl se hrabě Ferdinand Gallas povolat do Hejnic bratry františkány, aby sloužili věřícím po duchovní i hmotné stránce. Odměnou za jejich službu jim byl koncem 17. století postaven čtyřkřídlý jednopatrový klášter. Ve třicátých letech 18. století pak byl dosavadní kostel nahrazen a získal podobu tak, jak ji známe podnes. Po roce 1989 však zásluhou litoměřického biskupství byl objekt zabezpečen a díky podpoře Evropské unie přeměněn na Mezinárodní centrum duchovní obnovy.Jak se dostanete do Hejnic

Městečko Hejnice se nachází zhruba 13 km jihovýchodně od Frýdlantu směrem na Kořenov.  .

Z Prahy:  po rychlostní komunikaci Mladá Boleslav, Turnov, Liberec a dále po místních komunikacích směr Mníšek, Frýdlant, trasa 137 km, čas 1h55min

Z Brna: po dálnici D1do Prahy, přes Jižní spojku na rychlostní komunikaci na Mladou Boleslav a dále.

Komentáře

komentáře