Na Okoř je cesta, jako žádná ze sta

2010_11_okor_dsc_2950_otvirak_1_jpg_0_1336657270

Kdybych měl doporučit nějaké hezké místo na zimní procházku se psem kousek od Prahy, určitě mohu směle navrhnout Okoř a nedaleký Budeč. Jen málo výletů v okolí Prahy slibuje takový zážitek jako cesta z Okoře na Budeč.

Prohlédnete si totiž jednu z nejznámějších zřícenin a také nejstarší stojící stavbu u nás. Je to opravdu pár kilometrů, z Prahy se tam dá dojít i pěšky. K návštěvě Okoře by vás navíc mohl nalákat text populární písničky „Na Okoř je cesta, jako žádná ze sta…“ Upřímně ale musím říci, tak úplně pravdu neříká, protože cesta, která vede ke hradu Okoři, není nijak zvlášť výjimečná a Bílou paní asi nikdo nikdy neviděl. Samotný hrad a jeho okolí určitě zajímavé jsou, a množství návštěvníků to jenom potvrzuje. Okoř je oblíbeným výletním místem, kde se často konají různé hudební a divadelní festivaly, šermířské souboje a další akce.

Takže – vzhůru na Okoř! Okoř leží severozápadně od Prahy a většina řidičů k ní nejspíš zamíří po dálnici R7 – Praha – Slaný. Sjet musíte na 6. kilometru a pokračovat asi 3 km přes vesnici Číčovice přímo do obce Okoř. Velké parkoviště najdete v obci kousek od hradu a určitě je zbytečné hledat nějaké jiné neplacené místo. Stejně žádné nenajdete a jsou zde dobře zařízení na to, aby se vám parkování na zákazu nevyplatilo.Protože výlet plánujeme se začátkem i cílem na stejném místě, můžete si  vybrat, zda prohlídku hradu necháte na začátek nebo na konec výletu. Ale určitě se u hradu alespoň na chvilku zastavte. Hned vedle vchodu je velice příjemná restaurace Dělová bašta – tu si nenechte ujít v žádném případě. Alespoň my jste tady byli moc spokojení, jak s jídlem, tak s obsluhou a příjemným prostředím a navíc tu mají rádi psy.Teď už ale opravdu vyrážíme. Cesta bude tentokrát velice jednoduchá. Z Okoře se vydáme na sever po červené turistické stezce podél Zákolanského potoka. Nejprve projdeme původní trampskou, dnes spíše chatovou osadou Colorado. Na tomto místě obec Okoř opustíte a konečně si může váš čtyřnohý doprovod užívat volného prostoru kolem příjemné lesní a polní cesty. Nejprve minete stavbu Dolského mlýna a po překročení potoka dojdete ke krásně zrekonstruovanému Novému mlýnu. Bývalý vodní mlýn na Zákolanském potoce se stal usedlostí významného českého výtvarníka, a díky tomu můžete zpovzdálí zahlédnout i několik zajímavých soch a objektů,  s trochou fantazie si představit, jak hezky by se tady dalo žít. Opravdu krásné místo. Ale pokračujeme dál, až k nově opravenému kamennému dvouobloukovému železničnímu viaduktu, po kterém vede trať z Hostivice do Podlešína. Původní most je z roku 1873 a jeho výška je 19 metrů. Zdivo obloukového mostu je z místního lomového kamene a klenáky z opracovaných pískovcových kvádrů. Pro fanoušky technických staveb je to určitě zajímavá památka. Na další cestě vás bude doprovázet nejen Zákolanský potok, ale i již zmíněná železniční trať. Dovede vás ke křižovatce se silnící na Kováry. Malý kousek půjdete po ní až dalšímu železničnímu podjezdu, kde se pustíte do kopce směrem na Budeč. To bude prakticky jediné stoupání dnešního výletu a nebojte, ale nebojte se, není to žádná velehora. Je zde určitě hezký výhled do krajiny od hřbitova. Ale my jsme tu hlavně kvůli rotundě sv. Petra. Nejedná se pouze o unikátní architektonickou památku – nejstarší stojící kamennou stavbu na území České republiky – ale i o významný symbol české státnosti a vzdělanosti. S postavou nejznámějšího českého patrona svatého Václava, který na Budči pobýval, se pojí zdejší duchovní tradice. A sice, že na Budči byla první známá škola v Čechách. Podle legend o sv. Václavu poslal totiž kníže Vratislav svého syna Václava na Budeč „a chlapec počal se učit knihám latinským.“

V letních měsících doporučuji příjemné odpočinkové posezení v malém občerstvení, případně prohlídku s průvodcem. Teď v zimě asi bude stačit oběhnout kolem kostela a hřbitova a rychle zauvažovat o návratu zpět. Tady mohu pro ty z vás, kterým již došly síly, doporučit – sejděte z Budče do Zákolan a počkejte si na autobus, který vás doveze zpět do Okoře.  Čekání na spoj si můžete zpestřit prohlídkou jedné z místních rarit stojící přímo na návsi, a to asi poslední sochu „soudruha prezidenta Antonína Zápotockého“, místního rodáka. Inu tradice je tradice …Ti, kdo mají ještě síly, nebo se jim nechce používat dopravní prostředky  anebo zapomněli košík pro psa J, se mohou stejnou cestou zase vrátit na Okoř. Věřím, že se vám tu bude líbit stejně jako nám, že budete mít podobně krásné počasí, a třeba i první letošní sníh…

Okoř

Ves Okoř se uvádí již roku 1228, hrad pravděpodobně vybudoval bohatý pražský měšťan František Rokycanský „z Okoře“ (1360). Na počátku roku 1421 dobyli hrad husité. Na konci 15. století nechal rod pánů z Donína provést na hradě podstatné stavební úpravy a vznikl tzv. dolní hrad, v podstatě nové vnější opevnění. Renesanční úpravy paláců nechal provést Bořita z Martinic. Za třicetileté války byl hrad vypálen a další majitelé – jezuité – jej postupně opravovali. Bohužel, co jezuité opravili, to po zrušení řádu zničili obyvatelé širokého okolí hradu, odvážející z něj stavební materiál. Okoř byla ponechána svému osudu až do roku 1921, kdy ruinu převzal stát. Zřícenina se pak dočkala zabezpečovacích prací a nejnutnějších oprav. Díky působivé siluetě patřil v době romantismu k jednomu z našich nejčastěji zobrazovaných hradů. Hrad Okoř se proslavil především díky trampské písničce, která vypráví příběh o Bílé paní strašící na hradě. V žádné z doložených pověstí se však Bílá paní nevyskytuje. Zato je prý někde pod hradem ukrytý poklad, který se lidé pokoušeli hledat již v 15. století.

Budeč

Počátky osídlení Budče sahají až do pozdní doby bronzové a na počátek starší doby železné. Kolem r. 800 n. l. přicházejí na Budeč první Slované a brzy se stává z Budče jedno z hlavních knížecích sídel Přemyslovců a jedno z center rodícího se českého státu. V dominantní poloze hradiště na náhorní plošině stál tehdy dvorec, patrně sídlo knížecího správce a teprve poté co se Přemyslovci trvale usadili na Pražském hradě, ustoupila Budeč podobně jako ostatní hradiště do pozadí. Poslední historická zpráva o Budči je ze 13. stol., kdy ji královna Kunhuta darovala vyšehradské kapitule. Od 13. stol. plocha opuštěného hradiště s rozpadlými valy zarůstala vegetací a měnila se v pastviny. Rotunda sv. Petra a Pavla byla postavena na raně středověkém hradišti knížetem Spytihněvem II. po roce 895 a její loď je nejstarší dosud stojící stavbou u nás.

Komentáře

komentáře