Patálie s Palackým

pes_a_penize_glosa_1_1336680217

Jednou večer slyším z kuchyně šustění papíru. To se asi Arinka hrabe zas v odpadkovém koši.

 

Ále co, uklidím to ráno. Šustění však nepřestává a navíc zní tak nějak nezvykle, nově.

V náhlé předtuše se vrhám do kuchyně. Panebože! Moje tisícovka! A poslední! Právě nenávratně mizí v Arinině nenasytné hubě.

„No tak, Arinko, hodnej pejsek“, snažím se seškrábat kousíčky bankovky z pejsánkova horního patra.

„Pokud sežrala jen čtvrtinu, mami, tak ti ji zítra vymění v bance,“ozve se z pokoje teenager. Zuřivě k sobě skládám kousíčky Palackého jako puzzle.

Nazítří mě úřednice v bance měří podezíravým pohledem. Poté důležitě přeměřují zbytek bankovky. S provinilým výrazem dávám na pult zbývající sežvejkané kousky. Paní za pultem volá kolegyni: „Hele, pocem, to sem ještě neviděla“.

Polévá mě studený pot. Budu mít dneska na chleba?

„Hele, paní, jak jste k tomu přišla?“ Jdu s pravdou ven, i když nechtěně. Úřednice se popadají za břicho a já tisknu šťastně fungl novou tisícovku.

Cestou z banky se stavuji v papírnictví.“ Prodáváte duplikáty bankovek?“(už vím přece, čím Arinku potěšit).

„Školáček?“, ptá se zvědavě prodavačka.

„Ne,pejsek,“ špitnu a prchám z obchodu…

Komentáře

komentáře