Pes vodákem

Kanoistika vždy byla populárním českým sportem. Pokud se letos chystáte na vodu a napadlo vás, že byste mohli s sebou vzít i svého psa, připravila jsem deset bodů, které si před vyplutím musíte ujasnit a také pár postřehů a zkušeností, které při tomto sportu chtě nechtě nasbíráte.

10 pravidel, které byste měli vědět, než se pustíte poprvé na vodu:

 

  1. První a nejdůležitější pravidlo – pes umí plavat a už alespoň jednou v životě viděl vodu (a nemá z ní v očích smrt)
  2. Vzít do kanoe desetiletého psa, který v ní nikdy neseděl a který váží tolik co vy, není váš nejbrilantnější nápad v životě (přeci jen štěňata oplývají větší přizpůsobivostí a váží méně)
  3. Kdokoli vám bude tvrdit, že stupeň obtížnosti vody je zaručeně I až II, přidejte vždy nejméně o stupeň výš
  4. Pes, který stále vyskakuje z lodi, protože přeci musí ohlídat celou kolonu kanoí, je skvělý hlídač dětí, ale zatraceně špatný vodácký pes
  5. Pes, který vodu miluje, a stále se koupe, nevadí, dokud nezatouží s vámi závodit
  6. Pozor na leklé ryby podél vody, aneb když ji nesežere, tak se o ni aspoň vyválí
  7. Pes utýraně štěká po celou dobu plavby protože: a) nesnáší vodu a tohle jste mu udělali prostě naschvál b) nechcete ho pustit se vykoupat
  8. V peřejích s třicetikilovým psem na špičce lodi naberete vodu vždy, ať děláte, co děláte
  9. Pes může běžet po břehu vedle lodi, dokud nezjistí, že mu v cestě stojí plot, teprve pak vám začne pravé peklo (pokud ovšem pádlovat proti proudu několik desítek metrů není váš koníček)
  10. Jakmile psa strhne proud, buďte v klidu, u břehu vyplave

V lodi jsou vhodnější menší psi, kteří nejen že nezabírají tolik místa, ale především tolik neváží. Nejlepší místo k sezení psa je uprostřed lodi, za „háčkem“, proto se nejspíš budete muset zbavit barelu a koupit si do zádi tzv. loďák. Pes si nejdříve sedne do lodi na břehu, a pokud se nebojí, můžete vyplout. Pes by měl několikrát naskočit na místo, kam mu ukážete (tedy nejlépe do středu kanoe). Poté jeden psa uklidňuje a chválí a druhý začne pádlovat. Jako skvělé prvopočáteční tlumení strachu se mi osvědčily pamlsky schované v kapse mojí vesty. Po chvíli zkusíte začít pádlovat a nechat psa v klidu sedět. Pes si v lodi nejspíš nelehne, i když by to bylo krásné. Neměl by si ale stoupat a každou chvíli přebíhat z jedné strany na druhou, avšak jestli moc neváží, ucítíte jen lehoučké pohubování. Největší problém nastává, má-li si pes sednout do vody na spodku kanoe, jelikož kdo by si chtěl dobrovolně namočit svoji prdelku? Pak nezbývá než ho nechat a doufat, že co nejdříve objevíte břeh, na kterém by se dalo přistát a zbavit se nepřátelské vody.

Jestli vám pes sedí v klidu a vzorně vyhlíží, blahopřejte si, jste šťastlivci a hrdí majitelé budoucího vodáckého psa. Samozřejmě zbývá ještě ověřit, že až se s vámi loď převrhne, nebude zmatkovat a vyplave na břeh. I kdyby se snažil zachránit vás i loďák přivázaný ke kanoi, nevadí. Křikněte na něj a ukažte ke břehu a v klidu se nechte vyplavit. Příště už pochopí, že se zas tolik nestalo a koupání se stane nutným zlem, které bude muset přežít.

Moje fenka celkově vodáctví příliš nepochopila. V úporné snaze ohlídat všechny členy třicetičlenné skupiny se rozhodla trumfnout Michaela Phelpse a myslím, že ona by za ten víkend také na několik olympijských medailí dosáhla. S heslem „když to nejde po souši, půjde to po vodě“ plavala v čele naší kolony. Její tempo bylo úžasné, ale na rychlost lodi prostě nedosáhla. Zkuste si ale předjet psa, který musí být vždy první. To prostě vždy skončí tím, že ho nakonec necháte vás doplavat a vytáhnete za kšíry do lodě. Nutno podotknout, že za jeden den asi třicetkrát, takže kdo utrácí za posilovnu, mám pro vás alternativu.

Po namáhavém dni pro vás i vašeho hafana pak usedněte k táboráku, opečte si buřty a pochvalte sebe i psa, neboť jste přežili, a to je důvod k opravdové radosti.

A na závěr malá rada: „Nenechte se napoprvé odradit, neboť opakování je matka moudrosti a co se nepovedlo dnes, může se povést jindy (doufejmeJ).“

 

Komentáře

komentáře