Vzhůru na Hůru

 

Snažíme se cíle našich psích výletů zaměřovat do všech směrů od našeho pražského domova a východní Čechy jako můj rodný kraj mezi nimi určitě nemohou chybět.

Každý samozřejmě zná Krkonoše, Orlické hory nebo Babiččino údolí, ale tentokrát jsme prozkoumali trochu méně známé místo kousek od Pardubic. Totiž městečko Slatiňany a lesy Podhůra, ležící na malebném okraji Železných hor. Vlastní Slatiňany jsou známé hlavně v souvislosti s koňmi. Na místním zámku s krásným anglickým parkem je hippologické muzeum a nedaleký hřebčín proslavený chovem starokladrubských vraníků, bude znát, podle kdysi slavného televizního seriálu Dobrá voda, skoro každý trošku dříve narozený. Určitě stojí za to, se tady zastavit, ale my jdeme dnes na výlet do lesa …

Tentokrát jsme na výlet vyrazili v doprovodu našich východočeských kamarádů, které jsme poznali díky internetu a webovým stránkám přátel labradorů a retrieverů www.muj-labrador.cz a tak jsme  měli hodně početnou devítičlennou skupinku labíků a zlaťáků doplněnou rozměrově nepřehlédnutelnou, ale zato zcela určitě nejhodnějším miláčkem Dárlý, jinak Cane Corso Italiano v celé své kráse a zástupcem těch menších plemen boloňáčkem Endíkem. V takovéto sestavě nás na procházce nemohlo opravdu nic překvapit.Nejlepším místem pro začátek procházky je restaurace Monako a to nejen proto, že se tam dá zaparkovat, ale i proto, že se v závěru cesty vzhledem k místní dobré kuchyni a občerstvení máte zase na co těšit… Cestu tam určitě najdete, a když ne, víte alespoň na jaký cíl cesty se ptát.Ještě než vyrazíte do lesů, doporučuji si odskočit na nedaleké Vrchlického návrší. Třešňový sad nad městem Slatiňany s několika skalisky, kde bylo oblíbené místo odpočinku básníka Jaroslava Vrchlického, který tady pobýval na letním bytě. Od roku 1926 je na skalce osazena plaketa od Otakara Španiela s podobiznou básníka a celé návrší je po něm pojmenováno. Na východní straně skalky se nachází sloup s obrazem Panny Marie a dotváří celou atmosféru poklidného místa s nádherným výhledem do kraje, ze kterého jakoby vyzařovalo zvláštní klidné kouzlo a pohoda a vlastně se vůbec nedivím, že se tady panu Vrchlickému líbilo a chodil na tohle místo odpočívat a možná tady i nějaká ta jeho báseň vznikla …

A teď už vzhůru na Podhůru… vyrážíme do lesů. Prvním a zcela zásadním cílem naší početné psí výpravy je Kočičí hrádek. Cestu najdete určitě bez problémů. Od Monaka k němu dnes vede dokonce naučná stezka a informační značení je opravdu přehledné, takže tady určitě nezabloudíte. Jak už název napovídá, je jasné, že toto místo nemůžete při výletu se psem vynechat. Co kdyby tam přece jenom nějaká ta kočka zůstala … Ale u nás kočky evidentně zmizely dlouho před příchodem našich devíti psů. Přesila byla evidentní a dokonce i kolemjdoucí turisté se chvilku drželi raději stranou, protože z Kočičího hrádku se na chvilku stal psí ráj.

O Kočičím hrádku se nedochovalo z historie mnoho zpráv. V letech 1898–1901 ho nechala postavit Vilemína Auerspergová. Miniatura zděného hrádku, který stojí na křemencové skalce byla určena pro zámecké děti, které tu rády trávily svůj čas.Od Kočičího hrádku se dáte po modré turistické značce k dalšímu zajímavému místu – rozhledně Báře. Dřevěná rozhledna s pohnutým osudem už konečně stojí pevně na svém místě a obdivovat ji mohou i ti hodně technicky zaměření, protože stavba je to opravdu unikátní a určitě je úžasným zážitkem si na tu „hromádku dřeva“ vylézt. Naštěstí naši aportéři a milovníci klacíků nechali dřevěnou rozhlednu v klidu a tak zůstala ve stejném stavu i po našem odchodu. Pro milovníky trochu adrenalinovější zábavy je kousek od rozhledny lanový park dokonce i s lanovkou na Čertovu skalku, ale to není nic pro naše čtyřnohé přátele a tak můžeme pokračovat na další procházku do lesů. Cest a cestiček je tu opravdu hodně a tak si každý může vybrat trasu a délku podle svých schopností a představ. Můžete tady narazit i na krásnou lesní tělocvičnu a lezeckou stěnu, nedávno vybudovanou ze špičky bývalé rozhledny Bára I.

My doporučujeme vyrazit od Báry na další příjemnou procházku po žluté turistické stezce směrem ke Kochánovickým rybníkům a Tyrolskému domku. U rybníků je na podzim opravdu krásně a barvy podzimu je tady možné si dokonale vychutnat. Odtud se už můžeme vydat po zelené značce zpět do výchozího místa našeho výletu k restauraci Monako. Určitě už budete mít hlad nebo alespoň chuť na nějaký dobrý zákusek, ale nezapomeňte se ještě po cestě zastavit na malém skalnatém vrcholku Chlum s krásnou vyhlídkou. Tady bohužel z kdysi krásnéAueršpergské vyhlídky zůstalo už jen žalostné torzo, ale i tak je to hezká vzpomínka na zašlé časy. A nyní už opravdu jen ta restaurace. Obsluha byla vždy k naším psům velice přátelská (a to jich tam bylo docela dost)

Podzim a opékání buřtíků, to k sobě přece patří…

Opékání buřtíků určitě patří ke každé správné podzimní procházce a tak se i my při našich procházkách se psy snažíme udělat si radost a chvilku, a rovněž zavzpomínat si na doby dětství. Příležitost i místo k rozdělání malého ohníčku se při procházkách určitě najdou … a tak vyrážíme na výlety už s náležitou výbavou: nůž, sirky, papírové tácky, hořčice a samozřejmě pravé špekáčky často patří k důležitému vybavení našeho batohu. Potom už stačí jediné, uchránit buřtíky před našimi psy během cesty, během opékání a během jídla … kdo má podobně stále hladového psa jako my, tak určitě ví, o čem mluvím. Nějaké ty základy z tábornictví v každém z nás určitě uvízly a tak rozdělání ohně v přírodě i jeho následné uhašení a zabezpečení se s menšími či většími komplikacemi jistě povede. Vůně a chuť těch pravých, trochu připálených buřtíků za drobné šrámy od dřeva, popálené prsty a kouřem nasáklé oblečení určitě stojí….Rozhledna Bára byla, je a určitě dlouho bude …

U  Čertovy skalky vyrostla v roce 2008 rozhledna tvaru trojbokého jehlanu nazvaná Bára. Atypická konstrukce připomínala spíše obří stavbu ze zápalek nebo dětskou stavebnici. Jak sám autor architekt Martin Rajniš přiznává, stavba je ojedinělá nejen v Evropě, ale pravděpodobně i na celém světě. Lehká a vzdušná konstrukce rozhledny byla vyrobena z modřínového a dubového dřeva a je vysoká 29,8 metrů. Modřínová prkna tesaři postupně složili do zužujícího se jehlanu, mezi ně jsou vkládány čtvercové proložky vyrobené z latí. Zajímavé je, že hřebíky byly použity pouze na tyto čtvercové proložky. Vedle rozhledny stojí dřevěný domek, který slouží jako bufet a zázemí pro obsluhu rozhledny.

Bohužel se rozhledna zapsala do historie netypickým unikátem a to jako rozhledna s nejkratší dobou existence … Poprvé otevřena pro veřejnost v sobotu 21. června 2008 nevydržela nápor vichřice 25.června 2008 a musela být stržena – po čtyřech dnech provozu …

Dnes stoji na stejném místě obnovená nová rozhledna Bára, která byla slavnostně otevřena 3. září 2009. Její stavba je však upravena tak, aby odolala větru i o rychlosti 200 km/hod. Uvnitř Báry je vztyčen pevný hranol, který dokáže nezávisle přebírat vodorovné síly do základu. Základy jsou zvětšeny a doplněny, a také je posílen systém lan. Proti původní stavbě byl odlehčen vršek, tvořený kovovým stožárem, který klade mnohem menší odpor větru. Speciální mechanismus kotevního systému každou hodinu na 30 vteřin automaticky povolí, aby dřevěná konstrukce mohla reagovat na změny vlhkosti a teploty, při silném větru je uvolnění blokováno. Uvnitř objektu je válcové schodiště z dubových fošen. Vyhlídková plošina je umístěná asi 15 metru nad zemi, dalších deset metru měří kovový stožár s vlajkou. Turisté z rozhledny mohou vidět nejen okolí města, ale i Orlické hory a Krkonoše.Jak se dostanete do Slatiňan

Městečko Slatiňany leží 35 km od Kladrub n/L, 3 km jižně od Chrudimi.

Z Prahy: dálnice Praha – Poděbrady, na konci dálnice odbočit přes Velký Osek do Kolína, v Kolíně pokračovat směrem na Kutnou Horu a Čáslav a odsud přes Heřmanův Městec a Chrudim do Slatiňan nebo dálnice Praha – Poděbrady, pokračovat na Chlumec nad Cidlinou a odsud na Lázně Bohdaneč, Pardubice, Chrudim a Slatiňany.

Z Brna na Svitavy, za nimi odbočit vlevo směr Litomyšl a Hradec Králové, za Vysokým Mýtem vlevo na Stradouň a Hrochův Týnec, za ním v obci Kočí odbočit z hlavní vlevo na Orel, dále podle směrovek na Slatiňany.

Komentáře

komentáře