Appenzellský salašnický pes

plemena_psu_plemena_a_e_appenzellsky_salasnicky_pes_1354015823_618x412
S velkým švýcarským salašnickým psem, bernským a entlebušským salašnickým psem patří sice do jedné rodiny, ale přesto se od všech výrazně odlišuje. Ocasem zatočeným nad hřbet, lehčí stavbou těla, ale především povahou. Je horlivý, stále si hledá nějakou práci a je ho těžké krotit. Jedním slovem: workoholik. Popis plemene Tělo appenzella je kvadratického rámce, dobře osvalené, hřbet pevný a rovný, hrudník hluboký, sahající až k loktům, břicho jen nepatrně vtažené. Krátký ocas je vysoko nasazený a stočený nad záď. Pro svůj tvar se dostal označení "poštovní trubka". Appenzellský salašnický pes je má lehce klínovitou tlamu se středně silnou mordou a tmavým nosem. Oči jsou mandlové, nepříliš velké, uši vysoko a široce nasazené, v klidu volně visící a přiléhající k lícím. Srst je pevná, krátká, přiléhající s hustou podsadou. Je v barvě trikolorní - černá s nádechem a bílým označením na hlavě, krku, hrudi, tlapách i konci ocasu. Jednotlivá zbarvení musí mít jasné ohraničení, bez vzájemného prokvétání. Jeho srst nepotřebuje žádnou jinou údržbu, stačí občasné překartáčování. Žádné počasí pro něj není problém. Historie plemene Appenzellský salašnický pes je středně velké psí plemeno pocházející ze Švýcarska. Je jedním ze čtyř plemen, která se souhrnně nazývají švýcarští salašničtí psi. Název rasy je odvozen od původní chovatelské lokality, kantonu Appenzell. Předpokládá se, že předkové appenzella byli Molojské dogy, jejichž pravlastí bylo území dnešního Švýcarska, spolu s táhnoucími plemeny v 1. století před naším letopočtem. Formování rasy se navíc účastnila různá pastýřská plemena. Plemeno bylo poprvé popsáno až v roce 1853 v časopisu Život zvířat v alpském světě, jako samostatné plemeno bylo uznáno o 6 let později. V roce 1906 založen první Klub appenzellských salašnických psů za účelem rozvíjení rasy a udržení čistoty plemene. Tím vlastně začal čistokrevný chov. Appenzellové jsou rozšířeni zejména ve Švýcarsku, ale jinak je jeho chovná základna stále velmi malá. Jak se s ním žije Appenzellský salašnický pes je známý svou silnou citovou vazbou na svého pána a jeho rodinu. Stále se stará, zda jsou všichni pohromadě. K ostatním lidem je celkem nedůvěřivý, cizí člověk je pro něj cizí, a jen tak si ho nezískáte. Ve štěněčím a mladém věku potřebuje řádnou a velmi častou socializaci, seznamování s dalšími lidmi, zvířaty, prostředím. Přesto ani častý kontakt s cizími lidmi z něj neudělá vyloženě kamarádského psa. Jeho výchova by měla být důsledná, vyrovnaná a trpělivá, bez drezúry a přílišného křiku. Appenzell je dominantní plemeno, při práci je samostatný, schopný rychlého reagování. Jeho původním posláním je shánění dobytka, a tohoto honáckého instinktu využívá vždy, kdy se naskytne příležitost. Bohužel je také poměrně dost uštěkaný, a někdy poukazuje i přiměřenou dávku ostrosti. Výborně hlídá, nic mu neunikne, díky své ostražitosti se hodí na hlídání objektů. Velice rád aportuje, což je možné využít při různých hrách a sportech: dogtrekking, flyball, agility, záchranařina. Nehodí se do každé rodiny, ale pokud mu zajistíte dostatečné vyžití, aktivní život a větší životní prostor – může být dobrým rodinným společníkem. Měli byste vědět průměrně se dožívá 12 let má sklon k obezitě Více info na: Klub švýcarských salašnických psů - http://www.kssp.cz

Vitální

Chytrý

Hravý

Kamarádský

Komentáře

komentáře