Bernský salašnický pes

149_bernsky salasnicky pes
Bernský salašnický pes je jedním z nejrozšířenějších velkých plemen, obdivovat ho můžete na mnoha zahradách. Spolu se svými krátkosrstými bratry (velký švýcarský salašnický pes, apenzellský salašnický pes a entlebušský salašnický pes) kdysi hlídal salaše a doprovázel stáda. Dnes nejčastěji hlídá zahrady a hlavně zahrnuje svou lidskou smečku neutuchající láskou a přátelstvím. Je ideálním rodinným psem. Popis plemene Bernský salašnický je středně velký až velký pes. Jeho stavba těla ale rozhodně nepůsobí nijak neohrabaně. Právě naopak, typické je pro něj elegantní držení těla, s hlavou hrdě vztyčenou. Má středně dlouhou, huňatou srst, která ho ochrání před nepřízní počasí a jako bonus má nádhernou trikolorní barvu. Srst je poměrně bezúdržbová, stačí ji občas vyčesat, aby se v ní netvořily cucky. Historie plemene Jak už to tak bývá, ani u berňáčka nemůžeme stoprocentně určit jeho předky. Na jedné straně stojí teorie, že na území Helvetie (lat. Švýcarska) se dostali psi mollosoidního typu spolu s římskými legionáři. Avšak na straně druhé historici tvrdí, že kolébka bernského salašnického psa se nacházela daleko od římských stezek a tedy i daleko od římských psů, a proto bychom je měli z genealogického seznamu vyloučit. Zmínit ale musíme i keltský kmen Helvétů, kteří na území dnešního Švýcarska přišli zhruba ve 4. - 2. stol. před n. l., a které jistě doprovázeli i jejich psi. Od středověku se začíná v horských salaších chovat dobytek a vznikají plemena salašnických psů. V druhé polovině 19. století nastává úpadek salašnického psa, který je doslova vytlačen populárním bernardýnem, ale i jinými rasami dovezenými z různých evropských zemí. Naštěstí drsní horalové se jen tak nechtěli vzdát svého tříbarevného pomocníka a stále si ho „hýčkali“ na svých osadách daleko od civilizace. Mezi tyto osady patřila i osada Dürrbach, jejíž psi byli proslulí v širokém okolí, v Bernu nevyjímaje. A tak se zrodil název dürrbachský pes a už v roce 1907 vzniká Švýcarský klub dürrbachských psů. Následujícího roku je přejmenován na Klub bernských salašnických psů. Jak se s ním žije V berňákovi naleznete ideálního domácího psa bedlivě (ale ne agresivně) střežícího vaši zahradu. Je proslulý svými ochranitelskými sklony a neutuchající oddaností ke svému pánovi. Velkým plusem je jeho klidná, ale sebevědomá povaha, která mu umožňuje dobře vycházet s dětmi. Nejde samozřejmě o psa, který by se nemusel cvičit, důsledná výchova a klidný přístup jsou zvláště v pubertě nutné. Berňák je nejšťastnější, když má co na práci. Nepotřebuje dlouhé výlety nebo psí sporty, stačí mu vaše přítomnost nebo třeba po vzoru dávných salašníků vozík na tahání. Měli byste vědět Berňáci poměrně často trpí na DKK, kupujte si štěňata po vyšetřených rodičích a nezatěžujte je v době růstu. Plemeno se sice hodí k dětem, jde ale o velkého psa, nenechávejte ho s dětmi o samotě! Berňáci nemívají lovecký pud, jde o ideálního psa pro velká hospodářství. Chov v ČR zaštiťuje Klub švýcarských salašnických psů - http://www.kssp.cz/

Vitální

Chytrý

Hravý

Kamarádský

Komentáře

komentáře