Irský vlkodav

5_irsky_vlkoav_1360920118_618x412
Obr psí říše je láskyplný domácí společník i sportovec, jeho chov je ale poměrně náročný. Popis plemene Irský vlkodav by neměl být těžký ani masivní jako doga, avšak měl by být větší než deerhound, kterému se jinak podobá svým typem. Je pozoruhodný svou velikostí, majestátním chováním, silně osvalený, siný a přesto elegantně stavěný, lehkým a aktivním pohybem; hlava a krk jsou neseny vysoko; ocas je nesen pozvednutý s lehkým obloukem vzhůru na konci. Žádoucí je pes velkého formátu včetně kohoutkové výšky a odpovídající délky trupu. Požadovaná velikost plemene je průměrná velikost 81 cm (32") až 86 cm (34") u psů. Jedinci tohoto plemena musí vykazovat sílu, aktivitu, odvahu a celkovou harmonii.je hrubá a tvrdá na celém trupu, končetinách a hlavě; zvláště drátovitá. Srst nad očima a ve vousu je mimořádně drátovitá.Uznávané barvy jsou šedá, žíhaná, červená, černá, čistě bílá, žlutá nebo jakákoliv barva objevující se u deerhoundů. Historie plemene Keltové v Irsku se podobně jako kontinentální kmeny zabývali chovem velkých psů. Velcí irští chrtové mohli být hladkosrstí nebo hrubosrstí, ale později zřejmě působením klimatických podmínek vlivů v Irsku pravděpodobně začali převládat drsnosrstí psi. První písemné zmínky o těchto psech pocházejí z období římského konzula v roce 391 našeho letopočtu, ovšem tito chrti žili v Irsku již v prvním století našeho letopočtu. Irští chrti se nepopiratelně podíleli na vzniku skotských chrtů deerhoundů. Pár irských chrtů představoval od středověku do 17. století dar vysoce ceněný královskými dvory Anglie, Skotska i jinde. Tak se tito psi dostali do Anglie, Španělska, Francie, Švédska, Dánska, Persie, Indie a Polska. Změna názvu plemene na vlkodava pochází pravděpodobně z 15.století, kdy bylo každé hrabství povinno chovat 24 vlkodavů a chránit tak stáda před vlky. Když byl za Cromwellovy vlády (1652) zakázán vývoz vlkodavů, podařilo se díky tomuto opatření udržet dostatečný početní stav těchto psů, ale postupné mizení vlků a neustálá poptávka ze zahraničí měla na konci 17. století za vinu snížení stavu vlkodavů téměř až k vyhynutí.Zájem o toto plemeno pravděpodobně vzbudila romantika a nové vlastenecké smýšlení konce 19. století. Irský vlkodav se stal živoucím symbolem irské kultury a keltské minulosti. V této době jeden z odhodlaných nadšenců, kapitán G.A.Graham, vyhledal několik zbývajících psů typu vlkodava, kteří stále ještě žili v Irsku, a s použitím krve Deerhoundů a občasného křížení s barzoji a německou dogou vyšlechtil typ psa, který odpovídal původnímu typu. Výsledky byly nakonec přijaty jako skutečné znovuzrození plemena. Irský chovatelský klub Irish Kennel Club připravil na své výstavě v dubnu 1879 zvláštní třídu pro irské vlkodavy a v dubnu 1885 byl založen klub. Dnes se irský vlkodav opět těší pozornosti, která mu byla věnována i ve středověku. Jak se s ním žije Vlkodav je láskyplný pes, miluje svou rodinu a většinou i ostatní zvířata. Nehodí se ale k malým dětem, už jen pro svou velikost. Jako chrt má lovecký pud, ale ne tak vyvinutý jako jeho chrtí kolegové. Nehodí se jako hlídač, leda tím, že svou velikostí budí respekt. Je náročný na krmení - na množství, ale hlavně na kvalitu, opravdu kvalitním krmením je třeba krmit hlavně štěňata a mladé psy ve vývinu. Srst je nutno trimovat. Měli byste vědět pozor na výběr chovatele, vždy kupujte štěně s PP po vyšetřených rodičích vlkodavové trpí na nemoci srdce, na torzi žaludku, na jaterní zkrat a DKK více info na http://www.kchch.cz/cs/ vlkodavové v nouzi na http://www.irskyvlkodav.cz/

Vitální

Chytrý

Hravý

Kamarádský

Komentáře

komentáře