Peruánský naháč

157_peruansky nahac
Peruánský naháč je sice bez srsti, není to ale žádná skleníková květinka. Jde o atletického, sebevědomého psa, vhodného i na psí sporty. Rodí se i osrstěná štěňata, ta ale nejsou standardní. Má tři různé velikosti. Popis plemene Nejcharakterističtějším rysem „Peruánce“ je po celém těle chybějící srst. Je to elegantní a štíhlý pes, vyzařuje z něj síla, a rychlost. Chová se ve třech velikostech: malý, střední a velký, té je přizpůsobena i váha. Každopádně by plemeno nemělo působit mohutně, ale křehce a lehce. Kohoutková výška je k délce těla v poměru 1 : 1, hřbet je rovný, v některých případech mírně klenutá záda, bedra jsou dobře osvalená. Hlava se zužuje směrem k nosu, stop není příliš zřetelný. Téměř vždy je jeho chrup neúplný. Uši jsou středně velké, ve tvaru trojúhelníku. Tělo je hladké, jemné a příjemné na dotek. Barva může být černá, modročerná, břidlicová, šedou, tmavě hnědá nebo plavá. Existuje jednobarevná varianta nebo s růžovými skvrnami. Historie plemene O vzniku původu peruánských naháčů jsou známy tři teorie: podle jedné se plemeno dostalo do Peru společně s africkými nomády, podle druhé to bylo s čínskými přistěhovalci za vlády prezidenta Castilla v první polovině 19. Století. Třetí teorie předpokládá příchod psů, provázejících člověka při jeho migraci z Asie na oba americké kontinenty, přes Beringovu úžinu, v jejíž prospěch hovoří již zcela reálné základy v podobě archeologických nálezů z předkolumbovských dob. V současnosti existují i určité důkazy – například zobrazení psů na keramických předmětech různých civilizací z doby před vznikem incké říše (neosrstěný pes na nich zahání pumu, hada nebo sokola; výjevy se sokolem jsou nejvýraznější v kultuře Chancay). Z těchto vyobrazení lze vyvodit závěr, že bezsrstý pes se objevil v archeologickém období před vznikem incké říše, tedy zhruba v době 300 let před naším letopočtem až 1400 našeho letopočtu. Byl velmi ceněný a těšil se velké přízni vyšších vrstev, kronikáři z poloviny 16. století, se zmiňují o „nahých psech“ chovaných inckou šlechtou.Ke znovuobnovení tohoto plemene došlo až v druhé polovině minulého století. Jak se s ním žije Své rodině je bezmezně oddaný. Tím, že je i vnímavý a umí člověku tzv. naslouchat, je i velice oblíbený společník. Rád se mazlí, což je i pro člověka vzhledem k chybějící srsti, velice příjemné. K cizím lidem se může chovat rezervovaně. Zvláštní výcvik u něj není nutný, je přirozeně inteligentní a učenlivý. Díky své mrštnosti a pohyblivosti je vhodný i na různé psí sporty. Malá štěňata se rodí většinou růžová a teprve později se dobarvují. Na první pohled se zdá, že se jedná o plemeno s náročnou péčí. Ve skutečnosti jde o psa, který je velmi odolný, jen je nutné přizpůsobit péči o něj faktu, že nemá srst, v době velkých mrazů potřebuje obleček, naopak v létě by měla být jeho kůže ošetřována krémem. Měli byste vědět Dožívá se věku 12 – 15 let. Rodí se i osrstěná štěňata. Má tři různé velikosti. Více info na: http://www.klubchovatelunahacu.cz

Vitální

Chytrý

Hravý

Kamarádský

Komentáře

komentáře