Loužička sem, loužička tam

peeingdog1_2_1335120088

Potřeba vyměšování je u štěněte mnohem častější, než u dospělého psa. Jelikož nácvik čistotnosti patří mezi jeho nejzákladnější dovednosti, začínáme s ním okamžitě. Rozlišit znamení, kdy se chystá k akci, se snadno naučíte.

Fenky močí v podřepu, pejsci ve stoje a natahují při tom zadní tlapky. Před vykonáním potřeby většinou obcházejí kolem do kolečka, posedávají u dveří, přičichávají k zemi, výmluvně se na vás dívají. V ten moment už závodíte o vteřiny. Popadněte pejska do náručí a sprintem ven ze dveří! Dojde-li k nehodě, jste to vy, kdo nezvládl svou roli; netrestejte malého počůránka. Špatnost můžete dát najevo důrazným „fuj“, ale jen v případě, že jste činu účastni. Kárat ho ex post nemá význam, nepochopí, proč na něj zvyšujete hlas a bude se vás zbytečně bát. Pejsek sám dozraje k potřebě vyprazdňovat se mimo území domova. Používejte raději pozitivní motivaci a pochvalte ho, když se mu povede vymočit na trávě. Přehánět se ale nemá ani ocenění vydařeného aktu. Správný návod zní: „nestresovat psa“. Celý proces návyku k čistotě urychlíte jedině tak, že s ním budete chodit frekventovaně na procházku. Venčit byste měli vždy ihned po probuzení (včetně každého zdřímnutí během dne), po krmení, po skončení hry a před uložením k nočnímu spánku. Čím častěji s ním vyběhnete z domu, tím méně často budete loužičky vytírat.

Někteří majitelé učí své mazlíčky na noviny nebo rozprostřený hadr a poukazují na oboustrannou výhodnost takového řešení. V průběhu dne nemusí pes svou potřebu zadržovat, vykoná ji na určeném místě a páníček je po návratu domů spokojený, že není třeba čistit podlahu. Ve skutečnosti jde však více o službu lidskému pohodlí. Skutečně jsou mezi námi i tací, kteří by nejraději viděli své čtyřnohé kamarády chodit na mísu. Navzdory jejich pevnému úsilí se u většiny psů (samozřejmě existují výjimky) nepodaří upevnit zvyk na zvířecí toaletu a jen se tím zkomplikuje běžný nácvik čistoty. Nic naplat, pořídili jste si závazek, tak hygienické sáčky do ruky a šupem na procházku. Na výmluvy typu „v tomhle by ani psa nevyhnal“ si štěňata nehrají!

 

Ušetřete si nervy i koberec!

Půl hodiny jste trávili venku, přidali ještě pár minut, ale bez výsledku. Přijdete domů, odepnete vodítko, zouváte boty, a v tom slyšíte silný proud zalévající v obýváku perský koberec. „Dělá mi to naschvál?“, ptáte se a popadá vás vztek. Nikoli, štěněčí zlomyslnost v tom vážně není. Pravý důvod bývá nejčastěji v obavě z vyprázdnění na místě, kde se venčí jiní psi. Štěně si nedovolí vyměšovat tam, kde cítí starší jedince. V hierarchii smečky zaujímá nejnižší příčku a nemá nárok přeznačkovávat významově výše postavené. Proto mládě berte stranou, kde neucítí značky ostatních.

Vyzbrojeni informací, že pachy jsou určující pro místo vylučování, můžete ovlivnit, kde váš pes něco zanechá. Loužičku či výkal uklízejte v jeho nepřítomnosti, aby se nedovtípil, že vzbudil pozornost a docílil tak pobavení. Zápach poté překryjte saponátem nebo roztokem Sava, nebude ho to lákat k opakování. Nikdy nepoužívejte čistidla s obsahem čpavku, jehož štiplavost naopak moč připomíná. S manipulací můžete zajít ještě dál a vyznačit naopak žádoucí místa. Stačí na ně vyždímat nebo položit hadr, kterým jste znečištění začerstva utřeli.

 

 

 

Komentáře

komentáře