Očkování

Jedním z nejdůležitějších aspektů zodpovědnosti v péči o štěně je zajistit, aby dostalo správné vakcíny ve správný čas. Očkování neboli vakcinace chrání vaše štěňátko proti nakažlivým nemocem, které mohou způsobit velmi závažná onemocnění, někdy i s trvalými následky nebo v horším případě končí smrtí zvířete.

Malé štěně získává určité množství protilátek od matky prostupem přes placentu. Největší množství protilátek  štěně přijímá až po narození pitím  mleziva od feny, kdy je sliznice střeva prvních 24 hodin vysoce prostupná pro tyto imunoglobuliny. Díky tomu je štěně pasivně chráněno do věku šesti až dvanácti týdnů. Vše závisí na množství protilátek v mlezivu a příjmu mleziva štěnětem.

S vakcinací se proto začíná po šestém týdnu věku štěněte. Účinek první vakcinace však může být ještě likvidován zbytky mateřských protilátek, a tím vzniká tzv. imunitní okno, kdy není štěně chráněno. Proto je nutné vakcinaci opakovat za 3 – 4 týdny, kdy již u štěněte žádné mateřské protilátky nejsou. Další revakcinace je ve dvanáctém týdnu věku, kdy je imunitní systém již vyzrálý.

Neexistuje univerzální vakcinační schéma uplatnitelné u všech štěňat, vždy se přihlíží k individuálním potřebám. Následující informace jsou orientační, nejčastěji používané možnosti.

 

OČKOVACÍ SCHÉMA:
DP – první očkování absolvují štěňátka ještě u chovatele po dovršení 6 – 7 týdnů věku

DHPPiL – druhé očkování se opakuje za 21 dnů, ve věku 9 – 10 týdnů, obvykle již u nového majitele.

DHPPil – přeočkování za dalších 21 dnů, tj. 12 – 13 týdnů věku štěněte. Toto očkování se většinou skládá ze dvou částí a to vakcíny proti virovým chorobám a proti vzteklině (je na rozhodnutí majitele a veterináře zda bude součástí posledního očkování i vakcína proti vzteklině, nebo bude očkována samostatně až dodatečně, ale podle zákona by mělo být štěně očkováno proti vzteklině ve věku 3 měsíců).

R – ve věku 15 -16 týdnů

Vynechá-li z nějakých důvodů chovatel první očkování v šesti týdnech věku (např. momentální zdravotní indispozice), pak tedy první vakcinace probíhá v 8. až 9. týdnu a další potom ve 12. týdnu. Při vakcinaci ve 12. týdnů se již štěně očkuje i proti vzteklině.

DHPPiLR – 1x ročně

Vzteklinu očkujeme podle typu vakcíny každoročně, po dvou letech nebo po třech letech.

 

VYSVĚTLIVKY ZKRATEK:

D  – Psinka
Velmi nebezpečné virové onemocnění, projevující se ve třech základních formách: slizniční, střevní a nervové.  Zvláště vnímavá jsou štěňata, ale onemocnět mohou i starší zvířata. Po vyléčení můžou zůstat trvalé následky.

H – Hepatitida/Infekční zánět jater
Onemocnění postihuje hlavně játra a projevuje se žloutenkou, mohou však býtpostiženy i jiné orgány.

P – Parvoviróza
Vysoce nakažlivé virové onemocnění projevující se krvavým průjmem a zvracením. I při intenzivní léčbě může skončit úhynem. Nejvyšší riziko nákazy je u štěňat.

Pi  – Parainfluenza
Je to infekce s méně závažným průběhem, která je však velmi nakažlivá a snadno se přenáší z jednoho psa na druhého přímým kontaktem, ale i prostřednictvím vzduchu.  Onemocnění, jinak zvané psincový kašel, se zpočátku  projevuje suchým kašlem a  dávením, které může být úporné a přetrvávat několik týdnů.

L – Leptospiróza
Jedná se o bakteriální onemocnění. Rezervoárem onemocnění jsou volně žijící zvířata, hlavně drobní hlodavci, kteří neonemocní, ale bakterie vylučují močí. Pes se nakazí přímo od nemocných zvířat nebo pitím kontaminované vody. Nemoc může proběhnou bez příznaků, ale také těžkým selhání ledvin a jater, končících smrtí zvířete. Některé typy leptospir jsou přenosné na člověka.

R – Vzteklina
Je smrtelné onemocnění přenosné na člověka.

Další možnosti očkování psa

KC – Komplex tzv. psincového kašle
Jedná se o onemocnění horních cest dýchacích, které může svým průběhem významně poškodit organismus s možností vzniku trvalých následků. Toto onemocnění se velmi rychle šíří mezi zvířaty, hlavně v místech, kde dochází ke koncentraci jedinců. V základním očkování je část antigenů proti tomuto onemocnění, ale u psů účastnících se pravidelně hromadných akcí (cvičiště, výstavy, závody atd. )se doporučuje vakcinaci rozšířit. Tím docílíme větší chráněnost proti tomuto onemocnění. Vakcína nepředstavuje zátěž pro organismus, lze ji aplikovat zároveň s kombinantními vakcinami. Revakcinace nebývá nutná. Doporučuje se u štěňat a dospělých psů trpících často na respirační infekce nebo s chronickými onemocněními srdce a dýchacího aparátu. Pravděpodobnost nákazy je vyšší na místech s větší koncentrací psů, např. výstavy, závody, kynologické kluby, cvičiště. Vakcína navozuje dostatečnou tvorbu protilátek již po 72 hodinách, lze ji tedy použít pro rychlou imunizaci při zhoršené nákazové situaci.

T – Tetanus 
Vakcinace se doporučuje u loveckých a pracovních plemen psů.

B – Lymská borelióza
Vakcinace této choroby je vhodná zejména v oblastech se zvýšených výskytem tohoto onemocnění a to zejména u psů, kteří se často vyskytují v lese, nebo jejichž majitelé odmítají pravidelné preventivní ošetření proti klíšťatům.

 

Vakcinace jepro psa bezbolestná, ale v ojedinělých případech se mohou objevit vedlejší účinky. Dávejte proto na štěně pozor, alespoň po dobu 5 dnů po aplikaci, sledujte jeho zdravotní stav, zda nedochází k:

Otokům obličeje, krku, hlavy nebo těla.

Ztrátě vědomí.

Záchvatům.

Velkým otokům kdekoliv na těle.

Potížím s dýcháním.

Dezorientaci, nebo špatné koordinaci.

V takových případech se obraťte co nejdřívena svéhoveterinárního lékaře.

Pokud se chystáte se štěnětem na výcvik mezi jiné psy, platí pravidlo, že očkování musí být alespoň 1 měsíc staré, a to z toho důvodu, že vakcína potřebuje 8 – 14 dní než vyvolá u psa odolnost.

Komentáře

komentáře