Když už nějaké vodítko, pak přepínací!

Nerad chodím na vodítku. Kdo by to taky miloval – vidíš psího kamaráda na druhé straně ulice a nesmíš za ním běžet! Nuda!

 

Jenže bydlíme ve městě – to taky nemám rád, ale prý tam bydlet musíme, protože samoty v lesích jsou sice fajn pro nás psy, ale panička musí prý vydělávat – to je to, na co se vymlouvá, když mě nechává samotného doma. A jako civilizovaný pes musím chodit na vodítku.

Máme jich spoustu – kožené, natahovací, co nenosíme,     protože se do něj motáme a teď taky tohle nové, je z takového jako lana a je přepínací. To znamená, že má karabinky na obou koncích a je opravdu dlouhé, má 2,5 metru a dá se z něj udělat normální vodítko anebo vodítko přes rameno, jaké nosíme, když jdeme na lovecké zkoušky, tam totiž panička v ruce vodítko mít nesmí….

No a jelikož jsme dva, tak se dá tohle vodítko taky použít na nás – na jednu karabinu se přidělá Benji, na druhou já a jdeme, panička to drží uprostřed a vlaje za náma, že prý jsme nevychovaní. No a kdo nás tak asi vychoval, co? Aspoň si libuje, jak ji to lano narozdíl od plochých vodítek nedře do rukou.

My si to už tolik nepochvalujeme, vodítka jsou opruz, ale co jeden nadělá. Navíc nás na nich přivazuje před obchodem, i když my bychom chtěli dovnitř. Týrání psů, to vám řeknu.

Jo a  ta karabina kdyby byla trochu menší….ale na mě jsou velký všechny karabiny.

 

VIGGO JE NUCEN CHODIT NA VODÍTKU TYPU ROPE OD FIRMY HURTTA.

HODNOCENÍ: VIGGO DÁVÁ 

Komentáře

komentáře