Coursing – psí sporty

427355_480472625344299_536039391_n_0_1361720406

 

Jezevčíci na coursingu

Přinášíme vám první díl ze seriálu o sportování s nezvyklými plemeny. I s krysaříky se dá běhat agility, „medvědi“ mohou tančit – anebo třeba jezevčíci mohou běhat coursing!

Já: Tak nám začíná další coursingová sezona – Tygýskova poslední, Rubinčina první.

Petra: Počkej! Ty máš přece jezevčíky, ne? Mluvíš tady opravdu o coursingu – chrtím sportu???

Já: Jasně! Jezevčíci a coursing je naprosto ideální spojení!

 

COURSING je, jako mnoho jiných sportů, hlavně o zábavě, inteligenci, pohotovosti, obratnosti a plném nasazení.

A všeho tohoto mají jezevčíci víc než leckterý příslušník „závodních plemen“. Sice byl původně tento sport určen pro dlouhonohá, zejména chrtí, plemena, ale kdo viděl jezevčíka na dráze, jistě přehodnotil svůj pohled na věc. Navíc lov a štvaní kořisti má v sobě každý jezevčík silně zakotvené, a to i ten nejgaučákovatější gaučák!

 

„Poprvé s námi panička zkusila tuhle parádu na jaře 2010 a byla to láska na první pohled. Rozuměj – na první pohled na umělohmotný střapec s kouskem kožešiny, drze přede mnou prchající a porůznu kličkující. Tráva – netráva, ač byla opravdu hodně vysoká, hned napoprvé jsem toho potvoru dohnal a s plným nasazením „killoval“ (zakousl v cíli). Nebýt toho, že já i Tygy vždy po celý běh řádně a poctivě hlásíme, tenkrát by asi panička ani nevěděla, kde jsme a jak moc nás to baví.

Následující rok už jsme já i Tygy měli po mnoha trénincích splněné závodní licence a začali běhat i závodně.

Nám to sice bylo naprosto fuk, ale paničku ze začátku hodně trápil despekt a pohrdání, kterých se jí i nám dostávalo od konzervativních příznivců tohoto báječného sportu – jsme jezevčíci, navíc bez PP! Časem si ale zvykli i na toto a od té doby se situace výrazně zlepšila.

Hrdě tedy závodíme a soupeříme nejen s „naší ligou“, tj. jezevčími přebornicemi v agility – Luccy a Terry, a například pražskými krysaříky, shi-tzu, oběma plemeny Jack Russelů, malých kníračů nebo různých kříženců, ale hezkých výsledků dosahujeme i v porovnání s velkými plemeny všech FCI skupin, které už dnes na trati potkáte.

Jasně, naše běhy jsou (logicky) poněkud odlišné od stylu soupeřů proporcionálně jiné tělesné stavby. Proti nim například ztrácíme body za „natahování se po kořisti“, což, přiznejme si, se u nás dělá docela těžko. Ale na našem nadšení, úsilí a vytrvalosti to nic nemění.

Navíc, naprosto nechápu, co má panička na mysli, když říká, že jsme Střapcoví Magoři. Ano, připouštím, že když vidíme, jak bere košíky a ostatní vybavení, natož když přijedeme k trati, jediné, co v  našich mozečkách zůstává, je .. střapééééc!!! a to pak nevidíme, neslyšíme. Ale jinak jsme naprosto normální!

Rozhodně nesouhlasím s tím, že by nás kousek mrtvého králíka na střapci jakkoliv inspiroval k honění zvěře (tedy víc, než je u nás normální). Nejsme přece žádní hloupí psi a tyhle věci snadno odlišíme.“

Saurus (zvaný Sauri), 6 let

 

„U mne nejdříve panička hodně dlouho váhala, zda mne nechat vůbec běhat. Můj zdravotní stav, a tedy i fyzička se, naštěstí, během roku 2010 natolik výrazně zlepšily, že i já směl splnit závodní licence a začal běhat oficiálně.

Ono totiž toto „běhání“ vůbec není jen takové lážo-plážo pobíhání, jak to vypadá očima dvounožců, v klídku přihlížejících, nebo jaké provozujeme v běžném životě, nebo při procházkách. Tratě jsou dlouhé 400-700m, a ačkoliv honíme jen igelitový střapec, tažený navijákem přes různé kladky, pro nás je to skutečná štvanice, a tedy vydáme ze sebe vše. Bez trénovaného těla se tu jeden opravdu neobejde.

Já už se považuji za mazáka a často si trať zkrátím dle svého uvážení – vím přeci, že když poběžím rovně, dřív nebo později se se střapcem potkám. To se ale vůbec paničce ani rozhodčím nelíbí. Ale co mohou dělat? Nic.

A to se mi na tomto sportu líbí ze všeho nejvíc. Jsem tu sám za sebe, žádné povely, žádné vedení ze strany dvounožců. Jen já proti extra rychlému střapci… no, dobře, tedy ještě i se spoluběžcem, ale ten je mi tam parťákem a spolu tu unikající kořist VŽDYCKY ulovíme. No není to paráda?“

Tygr (zvaný Tygy), 7 let

 

„Díky novému Coursingovému řádu, a zaštítění tohoto sportu ČKS, jsme už i my, tzv. „nechrti“, a dokonce i psi bez PP, od letošního roku považováni za plnohodnotné sportovce, dokonce budeme smět soupeřit o oficiální mistrovské tituly. To do loňského roku nešlo.

Mně je 1,5 roku, jsem tedy teprve budoucí sportovkyně. Už teď mám ale splněnou první část závodní licence, tedy párové běhy. Zbývají už jen povinné solo běhy… a pak už Hurá! na start závodů. Ohromně se těším, protože jsem podobný blázen do střapce jako moji starší kamarádi.

Díky mně a sestřence Isince, budou letos na oficiálních závodech historicky poprvé vyhlašovány i výsledky sk. FCI IV. Tím, myslím, bude už konečně každá FCI skupina mít v tomto báječném sportu svoje hrdé zástupce.“

Erika Ruby von Vosecky (zvaná Ruby), 1,5 roku

S pozváním, ať se k nám přidáte, a pozdravem Střapci Zdar!,

vaši Dana, Sauri, Tygy a Ruby

Foto: Jan Šmucar

Komentáře

komentáře