Kdo je Karen Pryor?

karen_4_1342883407

Seznamte se s ženou, která položila základ tréninku s klikrem!

V roce 1974 si Karen Pryor svlékla neoprén cvičitelky v delfináriu a pověsila na hřebík píšťalku na delfíny – navždycky, aspoň si to tedy myslela. Opustila Havaj a odstěhovala se do New Yorku, kde se chtěla živit jako spisovatelka. Už za sebou měla dvě knihy a pracovala na třetí – o tom, jak využít operantní podmiňování v běžném životě, ať už jde o zvládání vašeho pudlíka anebo protivného řidiče autobusu.  Doufala, že její nová kniha naučí rodiče, že křičet na děti nemá smysl. Její vydavatel se ale rozhodl změnit titul chystané knihy. Přejmenoval ji na SVÉHO PSA NESTŘÍLEJTE. Pryor se nový titul nelíbil.

Útlá kniha byla vydána v roce 1984. Rodiče na děti křičet nepřestali, ale kniha se stala jitem mezi trenéry psů. Karen byla zvána na mnoho diskuzí – a byla pěkně nervozní. Přece jen rozuměla víc delfínům, se kterými léta pracovala, než psům.  „Byla jsem doopravdy překvapená. Zvali mě jen kvůli tomu titulu, který se mi tak nelíbil.“

O více jak dvacet let později se kniha vydává stále znovu. Nedávno vyšla také česky. Z autorky je světoznámá autorita ve výcviku psů, klikr trénink, tedy metoda, kterou kniha inspirovala, se stala světoznámou a používanou všude ve světě. Dnes používá klikr při výcviku údajně 10 – 50 % psích trenérů. Na internetu najdete kolem 200 fór věnovaných tomuto tématu, stránky Karen Pryor clickertraining.com, mají neuvěřitelnou návštěvnost, s klikrem se dnes cvičí i v Keni, Číně nebo Iránu.

Pryor popisuje různé způsoby, jakými my lidé pomocí řeči těla zavádíme a mateme psy, kteří právě řeč těla vnímají nejintenzivněji. Když například řeknete „sedni“, můžete přitom nevědomky pokývat hlavou nebo se zhoupnout v bocích. Možná jen odhodíte vlasy z čela. Pro psa jde ale o důležité signály.  “Na který z nich pes reaguje?” ptá se Karen Pryor. “Bůh ví.”

Pryor není žádný psí psycholog ani znalec psí duše.Naopak, neuznává žádné tajemství, žádné „chovejme se jako vlci“ nebo čarování s aurou. Jen trochu vědy a trochu operatního podmiňování.  “Není to žádná magie,” říká Karen. “Je to úplně jednoduché. Zvládne to každý, kdo má něco v hlavě.”

CO JE OPERANTNÍ PODMIŇOVÁNÍ? Jakékoliv chování se skládá z prvku, nazvaných operantami. Ty produkuje organismus jako spontánní reakce na nerozlišené podněty. Hnacím motorem učení je zpevnění. Pozitivní zpevnění je odměna, negativní zpevnění nastane při odstranění rušivého podnětu z dosahu organismu. Je-li nikterý operant zpevněn, pravděpodobnost jeho opakování vzrůstá. To je teorie operantního podmiňování. Každý náhodný pohyb zvířete, které udělá, se dá chápat jako „operant“. Když tento pohyb odměníme, vytváříme operantní podmínění. Když obměňujeme řadu malých náhodných pohybů jeden po druhém, může formovat chování zvířete, až je dovede k jednání, která nebyla součástí jeho původní či přirozené výbavy Laicky řečeno, operativní podmiňování je vlastně metoda pokus – omyl. Pokud pes udělá něco správně, dostane odměnu, pokud ne, nedostane nic. Pes sám musí přijít na to, které chování je žádoucí a bude odměněno.

Operativní podmiňování je snadné. Požadované chování je tvarováno pomocí odměn, označených klikrem. Otec operantního podmiňování, B.F.Skinner z Hravardu, pomocí své metody vycvičil i celou řadu holubů. Zjistil také, že pozitivní posilování požadovaného chování je efektivnější než trest. Jak ovšem říká Karen Pryor, operantímu podmiňování není těžké porozumět, ale je sakra těžké ho aplikovat, už proto, že nás nutí přemýšlet, místo abychom jednoduše nežádoucé chování potrestali.

Pryor začala Skinnerovy poznatky aplikovat v praxi,když pracovala jako trenérka delfínů v Sea Life Park na Havaji. Sice ji víc zajímaly ryby na atolech kolem oceánia, ale její trenérské zkušenosti se hodily.  Měla zkušenosti s výcvikem svého výmara Guse a s prací s poníky. Jenže nic z toho, co fungovalo na poníky, samozřejmě nešlo použít na delfíny, zvlášť když Karen byla na souši a nemohla použít donucení ani vodítko. Když se delfínům nechtělo cvičit, prostě odplavali pryč.

“Objev operantního podmiňováná byl pro mě velkým pokrokem.“ Stejně jako další trenéři divokých zvířat si uvědomovala, že je třeba nového přístupu – a Karen ho našla. Vědecké vysvětlení dávalo nejen smysl, ale také se ukázalo, že metoda funguje v praxi, pomocí ní naučila delfíny chycené v divočině skákat salta. Nejdůležitější pomůckou byla píšťalka, řečí operantního podmiňování přemostění. Píšťalka označila delfínům přesný okamžik požadovaného chování a oni věděli, že si mají připlavat pro odměnu v podobě ryby.

Ve svých začíátcích s delfíny používala Karen pro označení požadovaného chování píšťalku. Psím trenérům se nápad líbil, nelíbila se jim ale právě píšťalka. V roce 1991 se Karen setkala s Gary Wilkesem, který navrhl použít dětskou žabku – Karen jeho nápad vyzkoušela a tak byly položeny základy tréninku s klikrem.

Karen Pryor později založila výcvikové centrum, Karen Pryor Clicker Training. V současné době žije v Bostonu spolu se svým border teriérem Twitchetem a pudlem Mishou. Oba jsou samozřejmě cvičeni pomocí klikru. Za svou kariéru pracovala se stovkami psů i jiných zvířat, jako konzultantka pracovala nejen pro zoologické zahrady, ale třeba i pro trenéry gymnastů, zkoumá totiž i to, jak lze klikr použít pro lidský trénink.

Komentáře

komentáře