Lovečtí psi

A group of foxhounds ready to hunt

 

Chcete se se psem věnovat myslivosti? Jen do toho, bude to bavit vás oba!

 

ROZDĚLENÍ LOVECKÝCH PLEMEN

Oblast výcviku se liší u jednotlivých skupin loveckých psů, přibližme si tedy nejdřív je.

OHAŘI

Úkolem ohaře je zvěř nalézt a vystavit – tedy ztuhnutím nebo přikrčením upozornit vůdce, kde zvěř je. Na povel vůdce pak ke zvěři popojít, aby vzlétla nebo vyběhla a lovec ji mohl střelit, ulovenou zvěř pak přinést. Nejdůležitější na výcviku ohaře jsou tedy dvě věci – tzv klid před zvěří, tj výchova k tomu, aby pes zvěř nehonil, ale vystavil, a pak precizní aport. Ohaři se dělí na kontinentální (třeba výmarský ohař, maďarský ohař, německý ohař, český fousek) a ohaře anglické (pointer, anglický setr, irský setr, gordonsetr).

SLÍDIČI

Slídiči jsou středně velcí psi, jejichž účelem je nalezení a vyhnání drobné zvěře z krytiny (křoví, vysoká tráva), aby ji mohl lovec ulovit. Po ulovení ji aportují. U těchto psů se cvičí hlavně systematické prohledávání terénu, tzv slídění a aporty. Většinou rádi a dobře plavou, uplatní se tedy i při lovu na kachny. Mezi slídiče patří např anglický kokršpaněl, anglický špringršpaněl anebo křepelák.

RETRÍVŘI

Retřívři jsou dnes oblíbenými rodinnými psy, dokáží ale být i platnými pomocníky lovce. Jejich úkolem je aportovat střelenou zvěř a to s „měkkou mordou“, tj opatrně a tak, aby zvěřinu nepoškodili. Chuť aportovat mají většinou vrozený, dobře a rychle se cvičí.

HONIČI

Skupina psů, jejichž účelem je najít zvěř, převážně prasata nebo vysokou a hlasitě ji sledovat a nahnat na lovce. Tito psi musí být samostatní a musí mít dobrý orientační smysl, aby se zvládli vrátit. Dříve lovili nejčastěji ve smečkách, dnes už spíše jednotlivě. Výcvik patří k obtížnějším, honiči mívají svou hlavu a je potřeba u nich mít dobře zvládnuté přivolání. Mezi honiče patří např beagle, baset nebo bernský honič.

NORNÍCI

Skupina psů vyšlechtěných pro práci pod zemí – jejich úkolem je vniknout do liščí nory a vyhnat lišku ven na střelce. Tito malí, hbití psi bývají dost samostatní, pod zemí jim nikdo nepomůže a rozhodovat se musí sami, pro běžný život jde až o paličatost. Osvědčují se i při práci na povrchu, jako barváři. Mezi norníky patří jezevčíci a teriéři.

BARVÁŘI

Barváři jsou asi největšími specialisty a jejich výcvik je nejobtížnější. Mají umět sledovat dlouhou, až několik desítek hodin starou stopu poraněného zvířete, většinou jelena a nevšímat si ničeho okolo, ani jiných stop, ani živé zvěře. Jejich výcvik trvá dlouho a je obtížný. Mezi barváře se řadí hannoverský a bavorský barvář a alpský jezevčíkovitý brakýř.

O ZKOUŠKÁCH A PRAXI

Aby pes loveckého plemene mohl vykonávat své „povolání“, musí mít zkoušky, to je něco jako maturita. Zkoušky jsou různých typů – podzimní, lesní, vodní, všestranné, barvářské atd a liší se podle jednotlivých skupin plemen. Ohař tak samozřejmě nebude zkoušen z norování, ale z vystavování zvěře a aportu, jezevčík zase nebude plavat pro kachny. Seznam zkoušek najdete na stránkách www.myslivost.cz, bližší informace ke zkušebním řádům na stránkách chovatelských klubů vašich plemen. Pozor, zkoušky smí skládat pouze psi s PP. Vy naopak žádné papíry nepotřebujete, není podmínkou, aby páníček byl myslivec nebo měl zbrojní průkaz , jen si musí na zkoušky domluvit někoho, kdo za něj bude střílet (do vzduchu, zkouší se, zda pes nemá strach z výstřelu).

Jak psa na zkoušky připravit? Přípravu zvládne i laik a začátečník, krom čtení knih a prohlížení videí je dobré se na zkoušky zajet nejdříve podívat, abyste věděli, co vás čeká, prostudovat si zkušební řády a případně se poradit se zkušeným výcvikářem nebo chovatelem vašeho plemene. V dnešní době existuje mnoho výcvikových škol pro lovecké psy, pořádají se víkendové výcviky nebo letní tábory, nabídka je opravdu pestrá.

Komentáře

komentáře