Požírači – Hana Žertová

poziraci3_1_1338129838

 

Skoro všichni tuhle situaci známe – náš psí miláček se na procházce nenápadně ztratí v houští, a když na naše naléhavé zavolání konečně přijde, olizuje se a z tlamy je mu cítit nepříjemný zápach pozřeného exkrementu.

 

Jiní experti sice tuto lahůdku nepožírají, zato se v ní ale s chutí vyválí, což je také moc fajn, zvlášť není-li cestou domů žádná voda. Zkrátka, existují psi, pro které mají exkrementy přímo neodolatelné kouzlo, a kteří jsou pachem trusu magicky přitahováni.

 

Příčiny aneb „Proč to ten pes dělá?“

Vědci se dosud nedokázali jednoznačně shodnout na tom, proč vlastně psi vlastní nebo cizí trus požírají. Ve starší literatuře se požírání výkalů neboli koprofagie vysvětlovalo nedostatkem určitých látek ve stravě psa, výzkumem se ale zjistilo, že exkrementy požírají i psi krmení naprosto vyváženou stravou. Etologové soudí, že požírání exkrementů je pravděpodobně pozůstatkem z dob, kdy vlci požírali trus a obsah střev ulovených býložravců a doplňovali si tak minerály, vitamíny a další látky, které se nacházejí v natrávené zelené stravě.

Koprofagie je u psů za určitých okolností normálním přirozeným chováním, například feny požírají exkrementy svých štěňat, aby udržely pelíšek a jeho okolí v čistotě. Jedná se o pudové chování z doby, kdy se tímto způsobem snažily zabránit propuknutí infekce a chtěly omezit šíření zápachu a uchránit tak štěňata před nepřáteli.

Požírání výkalů je u štěňat naučené chování, U štěňat je pak požírání výkalů naučeným chováním, které mají odpozorované od feny, nebo to dělají proto, že ráda prozkoumávají a ochutnávají vše nové. Právě u štěňat se koprofagie vyskytuje nejčastěji, s věkem často vymizí sama, vhodnou výchovou tomu samozřejmě můžeme napomoci.

Pokud však dospělý pes požírá vlastní výkaly nebo výkaly psů, se kterými společně žije, je něco v nepořádku. Takoví psi žijí většinou v málo podnětném prostředí, bez kontaktu s lidmi či jinými psy a jejich výchova k čistotnosti bývá zanedbaná. Zvláště kotcoví psi mohou trus požírat proto, že se nudí.

Prohřešku se mohou dopouštět také psi po extrémní námaze, kdy jsou vyčerpaní a mají nedostatek energie (například saňoví psi nebo dostihoví chrti).

K požírání výkalů jiných zvířat nebo člověka nutí většinu psů zřejmě „neodolatelná vůně“, která svádí k ochutnání.

 

Pomoc aneb „Co se dá s tímhle problémem dělat? “

Exkrementy jsou pro psí čich a chuťové buňky velkým lákadlem. My ale nechceme, aby si náš pes na procházce pochutnával na této „lahůdce“, a proto musíme rázně a důsledně zakročit. Velkou výhodou pro vás bude, jestliže pes bude dobře zvládat zákazový povel FUJ! Pokud zvládnete pomocí tohoto povelu přerušit nežádoucí činnost, máte vyhráno.

 

Jak na to?

Ideální je začít už u malého štěněte. Prcek si někde čuchá, my ho bedlivě sledujeme a ve chvíli, kdy se chystá pozřít nějakou tu laskominu, přísně a důrazně zvoláme Fuj! Pejsek se většinou lekne, každopádně se po nás podívá. V tu chvíli ho zavoláme, sedneme si, rozpřáhneme náruč a jásáme. Štěně zapomene na smrdutou pochoutku a rozběhne se za námi. Odměníme, pohrajeme si a jdeme dál. Po zákazovém povelu by totiž ideálně měl následovat povel jiný, například Ke mně, za jehož splnění psího žáčka hodně pochválíme a hlavně odměníme něčím moc dobrým, abychom ukázali, že u nás je vždy něco lepšího než to, co si najde sám. Pokud štěně nepřibíhá, pomůžeme si tím, že utíkáme od něj. Je malé, bojí se, že ho opustíme a tak raději nechá lahůdku být a poběží za námi.

Pokud není náš povel dostatečně důrazný, snažíme se psa vyrušit (zachrastěním vodítka, tleskáním…) a odvést jeho pozornost jinam. Když ani tak pes nepřibíhá, případně se mu daří nenápadně zmizet a pokračovat v pojídání mimo náš dosah, je tu poslední řešení: nasaďte psovi na procházku náhubek, přes který prostě nic konzumovat nemůže. Ovšem tato „metoda“ funguje jen s nasazeným náhubkem, pes dobře ví, kdy ho má a kdy ne. Je to ale okamžité řešení, které vám pomůže do doby, než zapracujete na povelu Fuj.

Pro psa příjemnějším řešením je, že se budete snažit mu na vycházce poskytnout dostatečné vyžití, zabavit ho například aportováním nebo jiným cvičením, aby neměl čas hledat „co by kde sežral“. Zdravým pohybem unavený pes zlobí podstatně méně.

 

Další možnosti

  •  Snažte se čistit psu kotec i několikrát denně, hromádky na zahradě pečlivě uklízejte.
  • Svého psa pravidelně odčervujte, eventuálně odneste k veterináři na rozbor vzorek výkalu, aby otestoval, zda v sobě pejsek nenosí nějaké parazity.
  • Nechte svého psa prohlédnout veterinářem; poradí vám jaké vybrat vhodné krmivo, zda podávat trávicí enzymy či dodržovat speciální dietu (tj. v případě, že má váš pes nedostatečnou funkci slinivky břišní).
  • Zkuste na něj připravit past v podobě hromádky posypané velmi ostrým kořením (cayenský pepř), možná budete mít úspěch a pejsek po této špatné zkušenosti svého zlozvyku zanechá.

Komentáře

komentáře