Epilepsie

Závažné nemocnění mozku, kterým trpěli již egyptští faraoni se bohužel nevyhýbá ani našim psům.

Epilepsie je charakteristická opakovanými záchvaty a to dlouhodobě nebo trvale. Záchvaty jsou u psů nejčastějším neurologickým problémem. Epileptický záchvat je projev nenormální elektrické aktivity mozkové kůry. Mechanismus vzniku není zcela objasněn. Defekt postihuje skupinu neuronů, za příčinu bývá označován nedostatek tlumivých látek (kyselina gama aminomáselná – GABA) nebo nadbytek vzrušivých látek (aspartát, glutamát) ovlivňujících správnou funkci neuronů.

Z hlediska příčiny jde buď o epilepsii primární (idiopatickou), kdy není možné odhalit konkrétní příčinu (více než 50% případů). Druhou skupinou jsou epilepsie sekundární (symptomatické), jejichž příčinou je buď onemocnění mozku (nádor, zánět, krvácení, hydrocefalus, poúrazové stavy…) nebo celková onemocnění s epileptoidními záchvaty (otravy, vážná onemocnění jater, ledvin, silná cukrovka, nedostatek vápníku…).

Epilepsií trpí 1 – 2% psí populace a alespoň jeden záchvat zažije 5 – 6% psů. Mezi plemena se zvýšenou dispozicí pro primární epilepsii patří bígl, belgický ovčák, boxer, jezevčík, labrador, zlatý retrívr, německý ovčák, kólie, irský setr, pudl, trpasličí knírač, border kólie, bernský salašnický pes, vizsla a další.

Z hlediska průběhu mohou být záchvaty celkové (generalizované), postihující celé tělo, u psů jde asi 80% všech epilepsií. Zbylou část tvoří záchvaty částečné (parciální) s postižením jen části mozku a projevující se tedy na části těla.

Generalizované záchvaty mají nejčastěji tonicko-klonický charakter s křečemi končetin, krku a hlavy a samovolnými pohyby končetin (pádlování) a čelistí (cvakání zubů). Často jsou provázeny pomočením, pokálením, zvracením nebo sliněním. Záchvaty se ztrátou vědomí označujeme grand-mal.

Částečné záchvaty se nejčastěji projevují křečemi svalů hlavy nebo končetin. Mezi částečné záchvaty patří i celkové poruchy chování s projevy bezdůvodné zuřivosti, štěkání, záchvatů strachu, dále chození v kruhu nebo „chňapání po imaginárních mouchách“.

Při každém záchvatu neprodleně vyhledejte veterináře, neurologické poruchy jsou často patrné jen těsně po záchvatu, proto návštěvu neodkládejte. V každém případě je vhodné pořídit videozáznam průběhu záchvatu. Pro odlišení typu epilepsie a nastavení léčby je třeba provést kompletní neurologické vyšetření a rozbor krve. Pokud je příčina nalezena, léčba se soustředí na její odstranění. Ve většině případů však příčinu nenajdeme. Pak je na místě pravidelná léčba antiepileptiky v tabletách, pro stav záchvatu dostanete od veterináře tubu pro rektální aplikaci. Tato léčba bývá doživotní nebo dlouhodobá, pacient pravidelně dochází na kontroly krve, kde zjišťujeme hladinu účinné látky, stav jater a ledvin.

           

 

 

 

 

 

MAJITEL PSA S EPILEPSIÍ BY MĚL:                                                                        

  1. Úzce spolupracovat s veterinářem
  2. Vést „záchvatový kalendář“
  3. Zcela pravidelně aplikovat předepsané léky
  4. Přizpůsobit domácí prostředí tak, aby při záchvatu nedošlo k poranění psa (schody, bazén, zábradlí, strmé svahy…).
  5. Upravit denní režim tak, aby nepřinášel pro psa zbytečné stresové situace. Obecně epileptikům nejvíce vadí emočně vypjaté situace, jako je změna majitele, dlouhé odloučení, změna bydliště, agresivní psi, háravé feny, ale také náhlý hluk zejména během spánku (vysavač, mixér, zvonek…).

Pokud záchvat probíhá ve vaší přítomnosti, zabraňte poranění psa a aplikujte rektální preparát. Dbejte na vlastní bezpečnost, nesahejte psovi do tlamy ani do ní nic nevkládejte.

Za úspěšnou léčbu považujeme stav, kdy aplikací léků dosáhneme trvalého nebo dlouhodobého snížení frekvence a síly záchvatů. Úplné vymizení záchvatů je po léčbě možné, ale méně časté. Celkově je prognóza lepší u malých psů než u velkých plemen.

PŘÍPADY Z ORDINACE

Klasickým případem primární epilepsie je příběh Bertíka, trpasličího pudla. S prvními záchvaty přišli majitelé v jednom a půl roce věku psa, při komplexním vyšetření nebyla zjištěna příčina záchvatů. Frekvence záchvatů v počátku léčby byla 1x týdně. Bertík míval záchvaty zejména při náhlém probuzení hlukem a při návštěvách dětí. Po nasazení léčby se během dvou měsíců situace stabilizovala na jeden záchvat měsíčně. Nyní je Bertík v léčení čtvrtým rokem a záchvaty má pouze výjimečně.

Zajímavým případem sekundární epilepsie je případ sedmileté kokršpanělky Tonči. Majitelé přišli s Tončou pro intenzivní opakované záchvaty. Při vyšetření byla zjištěna neurologická postižení hlavy – kmitání očí, přivřená víčka, stáčení hlavy. Provedli jsme vyšetření mozku pomocí CT, kde se našlo nádorové ložisko velikosti švestky v pravé části mozku. Majiteli jsme sdělili špatnou prognózu, protože nádor byl neoperabilní. Po dohodě s majitelkou Tonči jsme nasadili přírodní preparát s obsahem Artemisininu, který má cytostatické účinky. Tonča také držela protinádorovou dietu bez obsahu cukrů a škrobů. Ačkoliv jsme předpokládali jen prodloužení života, Tonča byla po dvou měsících léčby bez neurologických projevů hlavy a bez záchvatů. Po roce léčení jsme provedli kontrolní CT, ložisko v mozku se zmenšilo na polovinu. A k příjemnému překvapení ošetřujícího veterináře Tonča dělá radost svým majitelům už pět let.

 

Komentáře

komentáře