Psinka

weimaraner_i__by_8dextra8_0_1341957518

Do Evropy byla psinka zavlečena v 18. Století, umírali na ni zejména psi a norkové. V ČR se psinka poprvé objevila po první světové válce, jejími oběťmi byli psi. V letech 1988 – 1993 u nás proběhla silná epidemie psinky, která zdevastovala značnou část naší psí populace – uvádí se, že bylo postiženo na 40% psů. Může k tomu dojít znovu?

 

Psinka je virové onemocnění masožravců, které postihuje téměř všechny tělní orgány. Virus, který ji způsobuje je z čeledi Paramyxoviridae, a patří do stejné skupiny s původcem lidských spalniček a některými dalšími původci nebezpečných onemocnění. Proto se také někdy psince říká „psí spalničky“. V některých vakcínách proti psince se dokonce oslabený virus spalniček používal.

ZPŮSOB A PRŮBĚH NÁKAZY

Toto onemocnění je vysoce nakažlivé. Nejčastěji bývají psinkou napadena štěňata a mladí psi do jednoho roku, nevyhýbá se však ani psům starším. Nejsnažší obětí bývá oslabený nebo podvyživený pes, který trpí nedostatkem vitamínů, trávicími poruchami nebo nachlazením. Pokud se nakazí březí fena, virus se přenese i na štěňata. Může dojít k potratu, nebo úhynu štěňat po porodu.

 

Jelikož virus psinky přežívá ve vnějším prostředí, může se zvíře nakazit kontaktem s virem na ulici, aneb je virus zavlečen do domácnosti na šatech nebo obuvi. Virus mohou také přenášet psi s chronickou bezpříznakovou formou psinky, kteří tak nakazí ostatní psy bez ohledu na podmínky prostředí.
Do organismu se virus dostává nejčastěji sliznicí horních cest dýchacích a sliznicí dutiny ústní. Nemocné zvíře vylučuje všemi sekrety a exkrety, někteří infikovaní psi mohou virus vylučovat i několik měsíců. K přenosu pak dochází buď přímým stykem s nemocným zvířetem, nebo nepřímo, a to sice kapénkovou infekcí.

V organismu se virus nejdříve pomnoží v lymfatické tkáni a asi za 3-6 dní se v bílých krvinkách krví roznese do ostatních lymfoidních orgánů (mízní cesty a uzliny, slezina). Dojde ke zvýšení teploty, která je však bez ostatních příznaků a většinou unikne pozornosti. Zhruba po týdnu dojde k dalšímu pomnožení, a virus se krví roznese do sliznic dýchacího, trávicího, močového a pohlavního ústrojí a do centrální nervové soustavy. Teplota se zvýší již znatelně pes má čirý a následně hnisavý výtok z očí a nosu a trpí nechutenstvím. Množením viru v jednotlivých orgánech, nastávají další komplikace: vyvíjí se zánět dýchacích cest, zejména plic, doprovázený kašlem, zanět střev a žaludku, projevující se zvracením, průjmy, případně i střídavou zácpou. Dochází k zánětu močových cest, projeví se postižení pohlavního aparátu. Dochází k zesílení pokožky a jejímu rozpraskání, hlavně na polštářcích tlapek a nose. Rovněž se může vyvinout hnisavý zánět kůže. Obvykle dochází i k postižení centrální nervové soustavy, provázené nejistou chůzí až obrnou, počínající od pánevních končetin, třesem, křečemi podobnými epileptickým záchvatům.

LÉČBA

psinkového onemocnění je velmi problematická a zpravidla neúspěšná.V 30-90% případů je smrtelné a často zanechává trvalé následky. Pokud ji pes přežije, odnese si trvalé následky (deformované zuby, nervové tiky nebo predispozice k silným epileptickým záchvatům).

 

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ JE:

– okamžitá izolace nakaženého psa od ostatních zdravých psů

– podávání léků – antibiotika, léky proti kašli, léky na zklidnění zvracení a průjmu

– podávání antiepileptik

– vydatná výživa, obohacenou o vitamíny: A,B,C D

– maximální péče a pozornost

JEDINOU PREVENCÍ:

proti této chorobě je očkování. Očkování se provádí ve věku 6-9 týdnů a provádí se 2 přeočkování v odstupu jednoho měsíce. Pak se provádí vakcinace 1x ročně.

Komentáře

komentáře