Čau čau

Čau čau patří ke skutečným samorostům v psím světě. I když jeho zjev svádí k pomazlení, je to velký introvert, se kterým se budete muset naučit vycházet. Pokud se vám to podaří, odmění vás věrností a bezmeznou oddaností. Popis plemene Čau čau je silný pes, kompaktní a úměrné postavy. Patří mezi mohutnější plemena, ale na mohutnosti mu přidává jeho huňatá srst vytvářející mu kolem krku jakousi hřívu, díky které připomíná spíše lva než psa. Hlavu má plochou, s přiměřeně dlouhým, širokým čumákem a malýma ušima, nakloněnýma dopředu. Charakteristický je jeho krátký chůdovitý krok.Existuje dlouhosrstá (srst je hustá, rovná a odstávající) i krátkosrstá (hustá, krátká, přiléhající) varianta. Rozšířenější je dlouhosrstý čau čau. Srst má poměrně hrubou strukturu s jemnou podsadou. Barevně můžeme potkat psy rezavé, hnědé, černé, modré, krémové a dokonce i bílé, dovoleno je stínování, nikoliv ohraničení skvrny. Zvláštností je jeho modro černý jazyk. Historie plemene Předpokládá se, že Čau - čau je plemeno pocházející z Číny, kde tyto psy místní mniši ve vysokohorských klášterech měli na hlídání stád. V minulosti se tradovalo, že plemeno vzniklo spojením vlka a medvěda čemuž by nasvědčovala mohutná, zavalitá postava, toporná chůze, těžké kosti, masivní lebka a zvláštní modrý jazyk, který se u jiných psů nevyskytuje. S podobným jazykem se skutečně můžeme u medvědů setkat. Skutečnost je ale někde jinde a není zdaleka tak fascinující. Všechny výše uvedené znaky fakticky svědčí spíše o tom, že čau čau má blíže než ostatní špicové ke psům dogovitým. Jeho nejbližším příbuzným je čínský šarpej. Do Evropy byli tito psi přivezeni v roce 1780 a nejdříve byli umístěni do zoologické zahrady. V roce 1895 byl v Anglii založen klub chovatelů tohoto plemene. Dnes je čau čau rozšířený především na britských ostrovech a ve Spojených státech, potkat jej ale můžete i u nás. Jak se s ním žije Není to rozhodně pes pro každého, Čau čau má svéráznou, introvertní a uzavřenou povahu, která není vhodná pro každého chovatele. K ostatním psům se chová dominantně, proto je nutné ho již od štěněte zvykat na další domácí zvířata. S dětmi naopak vychází dobře. Nehodí se do kotce, potřebuje dostatek prostoru, ideální je pro něj velká zahrada s přístupem do domu ke své lidské smečce. K cizím lidem se chová rezervovaně, bývá úzce vázán jen na jednoho člověka, kterému je velice oddán. Páníček by měl být vyrovnaný, klidný a důsledný člověk s přirozenou autoritou, protože čaučaík bývá hodně paličatý, svéhlavý a svobodomyslný pes. Hloupý rozhodně není, ale nerad se podřizuje. Měli byste vědět je to „pes pro jednoho pána“ má silně zakořeněný lovecký instinkt velice špatně snáší vedra a hrozí mu přehřátí říká se, že je ochotný pro pána kdykoliv zemřít, ale málokdy ho poslechne s cizími lidmi nekomunikuje některých jedinců mohou t hrozit komplikace související s přešlechtěností plemene. dožívá se v průměru 11 až 12 let Více informací najdete v Klubu chovatelů a majitelů čau čau, http://www.chowclub.webzdarma.cz/