Knírač malý

Malý knírač je sice nejmenším kníračem, svým větším bratrům se ale vyrovná. Je aktivní, temperamentní, nezkazí žádnou zábavu - a vejde se všude, takže vás může doprovázet, kamkoliv se hnete. Pokud tedy potlačíte jeho sklony k štěkání. Popis plemene Malí knírači jsou menšího vzrůstu, silní, spíše podsadití než štíhlí. Jedinec tohoto plemene je elegantní dokonalou zmenšenou kopií středního knírače. Toto plemeno má kvadratickou stavbu těla a výška malého knírače v kohoutku odpovídá zhruba délce trupu. Hlava by měla odpovídat mohutnosti psa a je výrazná především díky mohutným vousům. Uši ani ocas se u nás nekupírují. Knírači by měli mít tvrdou, hustou, až drátovitou srst, o kterou je třeba pravidelně pečovat trimováním po těle a upravovat stříháním na nohou, hlavě, hrudi a kolem konečníku.Zbarvení je pepř a sůl, černé, černostříbrné nebo bílé. Historie plemene Toto plemeno jak ho známe v dnešní podobě je poměrně mladé. Až na konci 19. století se poprvé objevili psi s podobou současného knírače. Byl vyšlechtěn v Německu křížením Knírače středního s miniaturními pinči. V žilách jim pravděpodobně koluje také krev pudla, či špice. Hlavní záměr tohoto šlechtění byl vytvořit zmenšený a co nejvěrnější obraz středního knírače . Hrubosrstí pinčové byli oficiálně přejmenováni na knírače až v r. 1917 v VI. Svazku plemenné knihy Pinches-Schnauzer. Jak se s ním žije Malý knírač je ideálním městským psem pro aktivní lidi. Zazáří ve sportovním výcviku, v agility nebo obedience. Snadno se cvičí i nadchne pro nové činnosti. Srst vyžaduje úpravu, sami to nezkoušejte, svěřte psa zkušenému střihači. Nevýhodou může být jeho uštěkanost. Měli byste vědět čtyři různá zbarvení nekupírované uši i ocas zdravé plemeno více na www.kchk.cz