Náhodným kolemjdoucím pejskařům na ulicích v Prahy jsme dali jednoduchý dotaz: „ KDE SPÍ VÁŠ PES?“ Odpovědi páníčkové a paničky sypali rychle z rukávu a navíc přidali i nějakou pikantní poznámku.

Tak se podívejte, jak jsou na tom ostatní…ale zřejmě vás stěží překvapíme. Většina psů totiž velmi lehce dobyla domácí postele…

No, můj pes má samozřejmě svůj vlastní pokoj s televizí a postelí s nebesy… Ale teď vážně. Spí v proutěném košíku vystlaném dekou a s malým polštářkem vedle mé postele. Během noci se přemisťuje, střídá jedno křeslo za druhým, ale ke mně do postele nejde. A to ani když ho lákám. Asi mu moc nevoním, či co. Ráno mě nikdy nebudí a čeká až se vzbudím já. Hodnej kluk. Oceňuji to hlavně v sobotu a neděli, kdy si rád přispím.Jirka + Míša
Máme dva pejsky, 9ti letou jorkšírku Kety a 2 letou kernteriérku Emču. Ketynka je skromnější, té stačí pelíšek s dekou v obýváku. Zato mladší Emča si vybrala rovnou ložnici, kde do postele ulehá současně s tátou. Prý se postupně od nohou přesunuje až k hlavě a po jeho odchodu do práce úspěšně okupuje postel celou. Snad štěstí pro něj, že s ním nechtějí spát obě dvě…Karolína + Kety a Emča
Vlastníme zřejmě nejdražšího podvraťáka v Čechách. Dovezli jsme si ho poměrně náročným způsobem jako odrostlejší štěně až z Moskvy. Manžel tenkrát nadával, dnes by našeho Zachariáše (8 let)nedal za nic na světě. Centrální spaní má na svém pelíšku v obýváku, tzv. detašovaná pracoviště po celém domě. Chodí spát dokonce i na půdu. Tam se v průběhu noci párkrát podrbe, převalí, čímž nás pokaždé vzbudí. Trošku nám to vadí, ale máme pochopení a všechno mu tolerujeme.Světlana s Aničkou + Zachariáš
Naše magera, apenzilská fenka Etna, je od malička zvyklá spát v naší posteli. Protože máme i několik koček, je osazenstvo přes noc ještě početnější. Někdy je těžké „vybojovat“ si na přespání svoje místo. Problémem je někdy, obzvlášť za špatného počasí, čistota psa. To potom, povlečení střídáme jako v hotelu, denně. Ale zvyk je zvyk a jinak už by to asi bylo všem u nás divné.Tomáš + Etna
Mám tři trpasličí pudlice, dvě jsou sestry Bára a Žanetka a ta třetí je dcerou Báry a jmenuje se Synda. Jsou to naši, jak jinak, miláčci, kteří s námi sdílejí téměř vše. Samozřejmě, že s námi také spí (pro tyto účely zakoupenou obří postel) a je nám všem pěti v ní moc dobře. Vůbec nám tam nepřekážejí, dovedou se přizpůsobit našim nočním vrtochů.Zdena H. + Bára + Žaneta+ Synda
Naše Fany (9 měs.) je dlouhosrstá trpasličí jezevčice a je to norník tělem i duší. Ze všeho nejraději noruje pod peřinou. Boudičku sice má, krásnou molitanovou, takové malé iglú, ale v pelíšku paničky to je to nejsladší spaní. Večer Fanča naskočí do boudy, odnesu si ji i s ní do ložnice, kde sladce usneme každá ve svém. Přibližně kolem 2 hodiny noční se začne dožadovat vstupu do mojí postele.V polospánku ji pomůžu k sobě, ona zaleze pod peřinu a spokojeně dospí až do rána. Už je to takový rituálek. Je sladká, ráno pusinky a buzení. To je to nejhezčí, hned mi ten nový den přijde lepší.Zdeňka + Fanča