Lovečtí psi a jejich páníčci se sešli pod Pálavou. Na jezerech tu nacvičovali vodní práce.
Jak takový lovecký psí tábor probíhá? Letos se ho naše výprava zúčastnila už po páté, jezdím totiž jako výcvikářka malých plemen. Hlavní náplní tábora je sice práce s ohaři, ale ani naši „prcci“ se neztratí a mnohdy své větší kolegy i předčí. Jak to tedy na táboře chodí? Brod nad Dyjí, kde výcvik probíhá, leží na břehu Novomlýnské nádrže, je tedy ideální pro nácvik vodních prací. A co to jsou takové vodní práce? Jde o jednu z nejtěžších zkoušek pro ohaře, ale zúčastnit se jí mohou i jiná plemena. Jde vlastně o imitaci práce psa při honu na kachny. Pes musí při zkoušce vynést kachnu z vody, plavat několik minut na hladině tak, jak mu páníček ukazuje, hledat kačenu schovanou v rákosí a taky trochu poslouchat. A věřte, že je to docela těžké, ne všichni psi mají vřelý vztah k vodě, ne všem se chce nosit ošklivá mrtvá kačena a ne všem se chce do rákosí, které píchá a špatně se v něm chodí zvlášť těm menším.
Všechny tyhle disciplíny jsme se psy celý týden (krom volného dne na regeneraci) nacvičovali ať už ve vodě Novomlýnských nádrží nebo v rákosí podél břehu. Výhodou tohoto umělého jezera je pozvolný vstup do vody, takže koncem výcviku již plavali všichni a většina s velkým nadšením. Jen těch aportů jsme několik poztráceli, rákosí je opravdu husté a někdy ztracený aport nenajde ani pes, ani jeho vůdce. No a aby psi taky občas uschli, prokládal se jim výcvik tréninkem na suchu, s živou křepelkou, kterou se ohaři (mladi a nezkušení raději na vodítku) učili vystavovat.
Výcviku se zúčastnilo mnoho plemen, od jezevčíka a kokry přes barváře až po všechna možná plemena ohařů, viděli jsme i vzácné auvergneské ohaře anebo italského spinona. Také úroveň byla různorodá, štěňátka se rozkoukávala a formou hry se učila základy, mazáci pilovali formu na zkoušky a ti nejstarší už jen předváděli, jak se to má dělat správně.
No a protože jenom voda by byla nuda, tábor nám zpestřilo hned několik jiných aktivit. Jednou z nich byla zkouška vloh pro ohaře, TAN. Jde o francouzskou, mezinárodně uznávanou zkoušku pro mladé ohaře do tří let věku, kdy pejsek musí na poli najít pernatou zvěř a vystavit ji, taky se nesmí bát výstřelu. To je všechno, jde jen o to, co má pejsek od přírody v sobě, ne o výcvik. Na táboře tyto zkoušky probíhaly, zúčastnili se jí jak mladí psi, tak osmiměsíční štěňátka auvergneského ohaře – a všichni uspěli, bylo vidět, že vlohy mají opravdu vrozené.
Proběhly také jakési zkoušky nanečisto pro všechna plemena, Memoriál Martiny Havlové,což byla naše kolegyně výcvikářka, která loni tragicky zahynula. Na její počest pejsci soutěžili v mnoha disciplínách – nosili kachnu z vody, hledali „ztracené“ aporty v rákosí, vystavovali křepelky a chodilu vlečky (stopa natažená pomocí tažené zvěře). Soutěž byla pro každého, vyhrát ale mohl jen jeden – svou paničku velmi překvapil talentovaný začátečník, maďarský ohař Irony. Na druhém místě skoncčil výmarský ohař Alex a na třetím netradiční plemeno, talentovaná fenka bavorského barváře Bee.
K táboru samozřejmě patřily i výlety, koupání, posezení u ohně a diskuze, jak jinak než o psech. Počasí nám přálo a tak si všichni týden pod Pálavou užili. Výcvik loveckých psů je téma, které nás spojuje- jsou mezi námi myslivci, ale většina účastníků jsou normální lidé, kteří si prostě pořídili lovecké plemeno a chtějí mu dopřát to, pro co bylo stvořeno a setkat se s obdobně postiženými. Účastní se dokonce i psi bez PP, což jim znemožňuje účast na zkouškách a následně loveckou praxi, my ale oceňujeme, že i tito majitelé chtějí vědět, jak se psem pracovat a zvládat ho – a příště si už pořídí štěňátko s PP.
