Problémové chování australáka

Případ č.1

Před týdnem se na mě obrátila paní s prosbou o pomoc s její fenkou ACD (australský honácký pes). Fenka Ronny vykazovala klasické problémové chování australáka: nadměrné štěkání, obsese (posedlost) hračkami, tahání na vodítku a hlavně nahánění aut – to by v případě venčení na volno mohlo dopadnout špatně.

Zajela jsem za paní domů a vše jsme zpočátku pečlivě probrali. Vysvětlila mi, kdy a v jakých situacích se projevuje nevhodné chování. Též mi popsala, jak se snažila s fenkou chodit na cvičák a trénovat základy poslušnosti. Problémy se ale tím nevyřešily.

Důvod je jednoduchý, chování psa není závislé na tom, jak dobře je vycvičen. Byla jsem několikrát účastníkem mistrovství republiky a viděla jsem stát na stupínkách vítězů různé psy. A i ti se v jistých situacích chovali „špatně“ (agresivita, bázlivost, obsese, tahání na vodítku, nadměrné štěkání…). Takže ještě jednou, chování psa není závislé na jeho vycvičenosti.

Proto se to dělí na psí psychologii a na výcvik. Navzájem si tyto oblasti mohou pomáhat, ale zvládnutím jedné se nevyřeší druhá. Např. to, že pes umí IPO poslušnost, neznamená, že se vyřeší agresivita. Doporučuji se v těchto případech obracet na odborníka na psí chování.

Teď ale zpátky k Ronny. Vysvětlila jsem paničce základy: jak se chovat v problémových situacích, aby fenka paní respektovala, jakou energii u toho má vyzařovat a jak jí usměrnit.

Začali jsme hned doma, a to systémem hraní. Učila jsem paní, jak Ronny vysvětlit, kdy hra začíná a kdy končí (kdy si již nemá všímat hračky). Pak jsme pokračovali s venčením, protože správné venčení je základ skvělého vztahu se psem. Ukázali jsme si, jak navodit klidnou atmosféru při připoutání psa na vodítko a při následování paničky. Pes nemá vést Vás, ale Vy jeho. Dalším úkolem bylo překonání projíždějících aut a cyklistů. Pracovali jsme na vyrovnání se s rušivými vlivy. Cílem tedy bylo vytrhnout psa ze zaujatosti a navodit klidné rozpoložení, aby při příští situaci se Ronny asociovala ignorace.

Pokud tedy nejste spokojeni s chováním Vašeho pejska, je určitě pěkné si o tom přečist článek, ale důležitější a pro Vás přínosnější je osobní kontakt s odborníkem. To stejné platí i s výcvikem. Můžete přečíst nespočet knih, ale nejúčinnější je účast na tréninku.

Používám jednoduché nenásilné metody, díky nímž se dokáží vyřešit všechny problémy. Mojí inspirací jsou Cesar Millan, Victorie Stilwell a hlavně můj taťka.