V klidu si tak hovíte u televize u zajímavého filmu či oblíbeného seriálu. Náhle však periferním viděním zaznamenáte, že se něco divného děje v rohu pokoje, kde stojí váš starožitný ušák, za který jste utratili půlku výplaty.

Než však stihnete jakkoliv zareagovat, ušák už je bezpečně označkovaný od vašeho mazlíčka. „Fuj, fuj, fuj“, bude pravděpodobně vaše první reakce, díky níž stihnete v lepším případě jen závěrečné titulky. 

 

JEN JEHO CHYBA?

Očůraný patník, lampa nebo keř vadí jen málokomu. Koneckonců značkování teritoria je pro psy asi stejně přirozené, jako dýchání. Věřte, že nový sousedův pes se očicháním značky Stop na rohu vaši ulice snadno dozví s jakými hafany má tu čest, ještě než poprvé překročí práh nového domu. Pokud je ale váš pes „slušně“ vychováván už od štěněte, to znamená, že už se dávno naučil, že čůrat (a ty ostatní věci) může pouze venku a předmětem označkování se najednou stane gauč, stěny pokoje či roh vaší postele, je jasné, že je něco v nepořádku. V první řadě je potřeba vyloučit zdravotní problém, a proto by vaše první kroky měly mířit k veterináři. Když si budete jisti, že je váš pes zdravý, zeptejte se sami sebe upřímně, jestli ho opravdu dostatečně venčíte. Pokud se svým psem chodíte ven nanejvýš dvakrát denně, nedivte se, že když se zhluboka napije, tak zanechá „značku“ na vašich dveřích.

 

KDY TO ZAČALO?

První, co si musíte hned na začátku vztahu s vaším psem vyjasnit je, kdo doma určuje pravidla. A to musíte být vždy jen a jen vy. Jinak psi testují, co vše si mohou dovolit, třeba právě domácím značkováním. Druhou zásadou je, aby pes věděl, kde se může nouzově vyčůrat, když se náhodou zdržíte v práci nebo se v horkém dni více napije. To je důležité zvláště u psů malých plemen, kteří mají velmi rychlý metabolismus a malou kapacitu močového měchýře. A pozor: dospívajícím a dospělým pejskům, kteří už zvedají nohu, nestačí k čůrání jen plínka, ale měl by na ní stát nějaký ten sloupek, například malý skleněný demižonek nebo plastový box, předměty, které se snadno umyjí. Ovšem psi, kteří „loužičkují“ jen v době, kdy jsou doma sami nebo v noci, kdy nemají přístup do pánovy ložnice, takto mohou projevovat úzkost. Tomuto problému se dá předejít jen správnou výchovou a postupným navykáním psa na chvíle samoty. To nás ale navrací opět k četnosti venčení: nechávat psa samotného v bytě bez vyvenčení i osm hodin denně je nezodpovědnost a na to byste měli myslet, ještě než si pejska pořídíte.

 

KDE JE „ZAKOPANÝ PES?“

Příčin, proč si váš mazlíček začal z vašeho domu dělat ulici, mohou být desítky. Správná a důsledná výchova je sice základ, ale i u sebevychovanějšího psa může tento problém nastat. Říká se, že lidská duše je křehká, a stejně tak to platí i o té psí. Bohužel, posadit psa na pohovku a zeptat se ho, co ho trápí nelze (tedy pokud zrovna nejste doktor Dolittle). A tak vám nezbývá nic jiného, než začít vyšetřování ve stylu poručíka Columba. Pes je citlivé stvoření a i tu nejmenší změnu ze zaběhnutého denního řádu může vnímat jako ohrožení svého postavení. Když je takovou změnou například stěhování nebo nový přírůstek do rodiny v podobě uplakaného mimina, může se lehce stát, že doma naleznete nejednu loužičku.

 

CO DĚLAT?

Pozor si dávejte hlavně na situace, kdy by váš pes mohl pocítit ohrožení svého teritoria. Například, když k vám přijde návštěva a navíc ještě s vlastním mazlíčkem. V takovém případě psa ihned po jejich odchodu vezměte ven, aby si mohl v klidu „přečůrat“ všechny značky, které tam zanechal pes vašich přátel. V případě, že psa u značkování doma nachytáte, jistě jako první použijete své kouzelné slůvko (fuj, nesmíš, ne, atd.) a pořádně psa vyplísníte. Jen se zdržte fyzického násilí a doporučované rady našich pradědečků, kteří máčeli psům čumáky v loužičkách. Další možností je vyrušit nezbedníka tím, že vedlě něho něco hodíte. Musí to být něco lehkého (např. prázdná plechovka či plastová láhev), čím byste psovi nemohli ublížit, kdybyste ho náhodou zasáhli, ale co udělá pořádný „randál“. Nepoužívejte k tomu ale jeho hračky, to by si totiž mohl vyložit jako odměnu za dobře „počůranou práci.“ Někteří majitelé zase radí potřít oblíbená značkovací místa v bytě octem. Před tím, než tak učiníte, ale nezapomeňte místo řádně vydezinfikovat. K tomu byste ale neměli používat přípravky obsahující čpavek, ten totiž psy údajně naopak přitahuje. Dále se pokuste zatarasit či znepříjemnit psovi přístup k jeho oblíbeným „žlutým“ místům v domě. K tomu můžete vyzkoušet i bublinkovou fólii, na kterou když stoupne, vydá nepříjemný praskot. Nakonec se můžete zkusit řídit i starým známým příslovím, které praví, že kde pes pije, tam nečůrá a jako zátaras použít misku s vodou či granulemi.

 

KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ?

Mějte na paměti, že dnem, kdy budou vaše stěny konečně suché, nemusí být problém skutečně vyřešen. Značkováním nábytku vám totiž pes dává najevo svou nespokojenost a to, že zkrátka není v pohodě. Jedině zdravě sebevědomý pes, kterému věnujete dostatek času a lásky, ale zároveň ho přílišně nerozmazlujete a tudíž dobře ví, kde je jeho pomyslné místo, si nechá značkování na ven.

Pro více informací zkuste: http://www.hanazertova.cz/co-sepsemznackujicim-doma/