O tom, jaký je život s jedním z našich národních plemen, nám napsala naše čtenářka Lea Pletichová Wildnerová.
Jak se nám žije s českým strakatým psem?Jedním slovem: výtečně!:-)
Strakáček má nevšední vzhled. Budíte s ním všude pozornost. Pravda, zatím převažují reakce typu : „Jé, to je krásný voříšek, taky ho máte z útulku?“ Ne nemáme. Je to šlechtic, přesněji šlechtična, s modrou krví a rodokmenem. Jmenuje se Cíněnka Strakatý samet. Je to krátkosrstá, černo-žluto-bílá česká strakatá dáma.
Na naši strakatou princeznu jsme si chvilku počkali. Ale nelitujeme. Nyní už je štěňátek a chovatelských stanic rozhodně více, než bylo v době, kdy jsme sháněli strakáče my. Cíňa je veselý, temperamentní pejsek, se smyslem pro každou špatnost i legraci. Jezdí s námi všude – autem, vlakem, metrem, tramvají (i historickou, je „profláklá“ u tramvajáků i v zahraničí), autobusem i lanovkou. Dokonce s námi bez potíží sjížděla i řeku Nisu na kanoi. Miluje túry i lenošení. Prostě se přizpůsobí páníkům a my se přizpůsobíme jí. Hlavní je, že jsme spolu. Strakáček je pes společenský, a když to dopustíte, stane se snadno i závisláčkem. Určitě to není pes do kotce, kde by měl být celý den sám. Miluje lidi a společnost. Cín se mnou chodí do práce, protože by jinak byla dlouho sama doma. Takhle jsme spolu téměř neustále. V práci spí vzorně v pelíšku a neotravuje.
Je bezproblémová. Umí se dobře chovat ve špičkové restauraci i ve vesnické putice, je způsobná v hotelu, penzionu i chatce. Vychází dobře s domácími i divokými zvířaty. Naše potkanky v klidu nechá si před ní zbaštit piškotek, ikdyž jim ho ukrutně závidí. Ale rozhodně si nedovolí krysce něco vzít, nebo jí dokonce ublížit. Jediné, co nemusí, jsou venkovní divoké kočky. Asi měla tu čest s nějakým jejich drápkem na dvorku. Jinak se v ZOO koutcích se zájmem očuchá s koněm, ovcí, kozou, lamou, velbloudem i psíkem mývalovitým. V práci už se poznala i s agamou, hadem a dalšími zvířátky. Všechna ji zajímají, je ukrutně zvědavá.
Jelikož je to akční a chytrý pejsek, snažím se s naší strakajdou dělat spousty věcí. Chodíme na cvičák, máme již složeny zkoušky z poslušnosti ZOP a ZZO, hodně ji baví obrany a na psím táboře nás chytly agility a obedience. Strakáč je univerzální hafan. Chěli bychom zkusit i dogdancing a frisbee – ale to spíš jen rekreačně.
Věnujeme se také výstavám a tím i osvětě a šíření povědomí o tomto krásném plemeni. Jelikož si lidé českého strakatého psa často pletou krom voříška i s dalmatinem, australským honáckým nebo luisianským leopardím psem, či dokonce s vipetem…. je potřeba s tím něco udělat a lidi neustále vzdělávat.
Cíněnka je moc pěkná holka, takže jsme ji uchovnili a založili vlastní chovatelskou stanici LeaWil. Máme na kontě již naše první štěňátka – dvě krásné holky Adalii a Achetu a dva kluky jako buky Anthose a Anemose. Maminka si tyhle čtyři dárečky nadělila přesně v den svých třetích narozenin. Takže letos 8. září budou všichni slavit najednou – děti rok a mamča 4. Jako máma byla Cín vzorná. První 2 týdny se od mimin odmítla hnout, na venčení jsme ji museli odnést z porodní bedny. Jak už prckové otvírali oči a začali lozit, přišla na řadu řádná výchova – žádné rozmazlování. Dnes jsou ze všech krásní a hodní hafani se super novými páníčky.
Jediné, co bych té naší strakaté asi vytkla, je vybíravost:-) Dáma hned tak něco nepapá. A nejhorší bylo „těhotenské“ nechutenství. To se pak panička stavěla na hlavu, vyvářela králíka a krůtu, aby budoucí matička něco pozřela. Přeci jen měsíční hladovění by pro miminka v bříšku ideální nebylo.
A taky nemá ráda zimu a mokro. Takže se z naší strakačky stala modelka s vlastní garderobou v podobě různých vest, bund a pláštěnek. Přeci jen u nás na severu v tzv. „nočníku Evropy“ se to občas hodí. Vše je ale funkční a praktické, žádné latexové šatičky, manšestrové lacláče nebo džínové kšiltovky nevedeme!
A když to shrnu, strakáček si vás velmi snadno omotá kolem pacičky (ano, i ta naše skončila v posteli) a rozhodně se s ním nudit nebudete:-)
Lea Pletichová Wildnerová (ch.st. LeaWil) a Cíněnka Strakatý samet
