I když se bude problematika psích zubů jevit na první dojem jako druhořadá, opak je pravdou.
Zdravotní komplikace spojené se zuby patří bezesporu mezi jedny z nejčastějších důvodů návštěvy veterinárního lékaře.
Už samotná volba plemene psa je s tímto problémem spojená, poněvadž 
nejčastější onemocnění zubů, tedy zubní kámen, má výraznou převahu u malých plemen psů. Také při samotném výběru štěněte by měl budoucí majitel brát zřetel na zuby. Vadný vývoj čelistí v podobě předkusu či podkusu má za následek nerovnoměrné uplatnění jednotlivých zubů na zpracování potravy s následkem sníženého mechanického otěru některých zubů a tím předurčených k nárůstu zubního plaku a kamene.
V šesti měsících stáří štěněte končí výměna zubů a i zde se u malých plemen setkáváme s problémem v podobě perzistence mléčných zubů, zejména špičáků. Ty je potřeba odstranit, jejich přítomnost může negativně ovlivnit postavení trvalého zubu, jejich vzájemný těsný kontakt usnadňuje usazování zbytků potravy a tvorbu zubního kamene. Uvolnění mléčných zubů může napomoci přetahování o hračky či kousání žvýkacích kostí a tyčinek.
Nejčastějším onemocněním zubů je tvorba zubního kamene. Vyskytuje se u všech plemen psů, ale jak bylo uvedeno výše, nejintenzivnější tvorba a nejvážnější následky postihují především malá a trpasličí plemena psů. Na počátku tohoto onemocnění se na zubech vytváří zubní plak, tenká, měkká vrstva tvořená zbytky potravy a bakteriemi. Jeho pravidelné odstraňování čištěním zubů je základním bodem prevence této nemoci. Nápomocné jsou i doplňky stravy v podobě žvýkacích kostí a tyčinek. Pokud je zubní plak ponechán na zubech, ukládají se do něj minerální látky ze slin a z potravy, tvrdne a mění se na zubní kámen. Ten je již velmi odolný mechanickému otěru a jeho odstranění je možné pouze pomocí zubolékařských nástrojů či ultrazvuku. Tento zákrok je však pro většinu psů značně nepříjemný a k jeho uskutečnění je potřeba tato zvířata uvést do slabé anestezie.
Nejúčinnější prevencí této nemoci je tedy pravidelné čištění zubů. I když se tomu z počátku většina psů brání, pokud jsou poté pravidelně odměňováni pamlskem nebo lépe přímo krmením, mohou se to naučit vnímat jako příjemnou součást každodenního života. K čištění používáme nejlépe měkký, dětský zubní kartáček, případně pryžový kartáček na prst, brání-li se pes těmto pomůckám, svůj význam má i otěr zubů kapesníkem natočeným na prst. Na trhu veterinárních léčiv jsou i zubní pasty pro psy, které jsou na rozdíl od lidských past vhodné i k polykání a mají pro zvířata příjemnou drůbeží příchuť. Tyto pasty plak a kámen enzymaticky změkčují a zintenzivňují tak čistící efekt.
Zubní kámen nenarůstá pouze na viditelné části zubu, ale zarůstá také pod dáseň, kde způsobuje její zánět, postupný ústup spojený s odhalením krčku a kořene zubu a vznik paradentózy. Takto poškozený kořen je náchylný k závažnému onemocnění, zánětu hrotu kořene zubu, postihující nejčastěji poslední předstoličku a první stoličku horní čelisti – zuby nejvíce se podílející na rozmělnění potravy. Toto onemocnění často končí nezbytným vytržením těchto důležitých zubů.
Zubní hygiena tedy v péči o psa rozhodně není druhořadou záležitostí a je nezbytné jí věnovat velkou pozornost. Pro prevenci je možno také využít, dnes již běžně dostupné, dentální tyčinky určené psům k žvýkání (např. tyčinky se spirulinou pro dentální péči od Butcher’s Pet Care). Navíc se při zánětu dásní mohou do krevního oběhu uvolňovat bakterie a způsobovat onemocnění dalších orgánů, především srdce a ledvin. Nejde tedy jen o kosmetický efekt, ale o důležitý preventivní krok k ochraně celkového zdravotního stavu vašeho čtyřnohého kamaráda.
Autor textu: MVDr. Luděk Huml
