První písemná zmínka o Bítově pochází ze zakládací listiny kapituly ve Staré Boleslavi, datované k roku 1046.

Hrad byl vystavěn na úzkém skalnatém ostrohu nad hladinou říčky Želetavky a vystřídalo se zde mnoho panovnických rodů: Přemyslovci, Lichtenburgové, šlechtický rod Streinů, rod Jankovských z Vlašimi, rod Daunů, Hauswitzové, šlechtický rod Zamojských, knížecí rod Radziwillů a baron Haas s rodinou. K faktickému vyvlastnění Bítova po roce 1945 nikdy nedošlo, stát převzal hrad do své správy, a roce 1949 zpřístupnil veřejnosti.

 

Z Brna jste na Bítově za chvilku, z Prahy to bude výlet na celý den, ale určitě stojí za to. Je tu mnoho zajímavého k vidění, ať už na hradě samotném nebo v jeho okolí. Prohlédnout si můžete jak exteriéry hradu (zahrady, nádvoří), tak i jeho interiér (stylový historický nábytek, výmalba salonů, sbírka obrazů, atypická kolekce osvětlovadel…). Vybírat můžete ze šesti možných prohlídkových okruhů: zbrojnice, vězení, vodní svět, hradní kaple, hradní zahrada, palác.

Ve druhém patře hradu se nachází rozsáhlá zoologická sbírka tuzemských i cizokrajných zvířat, založená bratry Vladimírem a Otakarem z Daunu, kteří procestovali velkou část světa. Poslední  majitel velkoprůmyslník baron Jiří Haas z Hasenfelsu byl také velkým milovníkem zvířat a kromě toho, že na hradě založil soukromou zoologickou zahradu (jednu z největších v té době na kontinentě), rozšířil také sbírku obou bratrů, a to zejména o největší unikátní  sbírku vycpaných psů na světě.

Sbírku tvoří psi nejrůznějších ras, kteří tu nejsou soustředěni se zřetelem k jakémukoli přírodovědeckému významu. Jsou spíše  pozůstalou památkou na „ vkus“ bývalého vlastníka hradu barona Haase .

Psů tehdy bývalo na hradě obvykle kolem stovky, ale díky štěňatům dosáhl někdy jejich počet až tří set. Štěňata hradní pán nikdy neprodával. Smečku tvořilo několik druhů dog, boxeři, bernardýni, irští setři, kokršpanělé, stájoví i japonští pinčové, francouzští buldočci, hrubo i hladkosrstští jezevčíci, pudlové, foxteriéři a přirozeně celá řada kříženců.

Péče o psy byla na Bítově po všech stránkách vzorná, existoval dokonce přesný denní rozpis všech prací pro „zvířecí personál“.

Ráno od osm hodin se venčila malá plemena, od deseti hodin ostatní psi. Dogy pobíhaly volně po nádvoří, zvláštní umístění měli jezevčíci a foxteriéři. V psích boudách se jednou týdně měnila sláma a na zimu se provádělo jejich zateplení. Každou sobotu se konalo koupání černým mýdlem a sušení vlastními ručníky. Pejsci údajně neměli nikdy blechy.

Každý z těchto psů je vycpaný v poloze, kterou měl za života nejraději – některý se protahuje, jiný špicuje uši.

 

Baron Jiří Haas mladší založil dokonce dva psí hřbitovy. Rozsáhlejší se rozkládal před hlavní vstupní branou, uvnitř v té době již nefunkčního hradního příkopu a druhý, menší se nacházel v dolní hradní zahradě. Hrobečky byly vždy označeny dřevěným křížkem s malou plechovou destičkou s příslušným jménem. Obvod ve tvaru obdélníku vyznačovaly bílé oblázky a vnitřní plochu zdobily do řady zasazené tři keříky buxusu (krušpánku).

V depozitáři hradu jsou ještě dnes uloženy zmiňované plechové cedulky se jmény psů (158 ks).

Tak například zde najdeme jména jako  CASTOR, OTHELLO, GOLIASCH, WODAN RIWA, DIANA, RIWALD, WOSTROJ, WURZEL, GRETL, AMI apod.

Sbírka byla prezentována návštěvníkům hradu od 60. let 20.století do r. 1979, kdy byl kvůli rekonstrukci hrad uzavřen. V roce 1994 byla sbírka opět veřejnosti zpřístupněna a slouží návštěvníkům až do dnešní doby.