Pablo Ruiz Picasso (25. října 1881 – 8. dubna 1973) byl španělský malíř a sochař. Jeho celé jméno je Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno María de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruiz y Picasso.
Je jednou z nejvýznamnějších osobností umění 20. století. Společně s Georgesem Braquem je považován za zakladatele kubismu. Odhaduje se, že Picasso vytvořil asi 13 500 obrazů a skic, 100 000 rytin a tisků, 34 000 ilustrací a 300 skulptur a keramických děl.
Také jeho osobní život byl velice pestrý. Kromě manželky měl i množství milenek. Byl dvakrát ženatý a měl čtyři děti se třemi ženami. Jeden profesor výtvarného umění o něm kdysi řekl, že má pět vášní, a to jsou: „jeho umění, jeho ego, jeho obraz, jeho ženy, a jeho psi. A to v tomto pořadí.“
Ve skutečnosti bylo v životě Picassa plno psů. Měl mnoho různých plemen: teriéra, pudla, boxera, jezevčíka, německého ovčáka, afghánského chrta a několik „náhodně šlechtěných ras.“ Mnohé z nich si „ukradl“ nebo “ vypůjčil “ od přátel stejným způsobem, jako to dělal s ženami. Mnoho psů také daroval svým přátelům, i z toho důvodu, že když k nim pak přišel na návštěvu, byl v této domácnosti pes. Psi byli součástí jeho života, byli to společníci, kteří ho všude doprovázeli. Pokud končil vztah se ženou, vše opustil, zanechal, vzal si jen své obrazy, barvy, štětce a psa.
Jedním z nejznámějších Picassových psů byl jezevčík Lump. A jak k němu přišel? Opět stejným způsobem: na návštěvu k němu do Kalifornie přišel Douglas Duncan, americký fotograf pro časopis Life, který si s sebou vzal svého malého jezevčíka. Pes si ihned oblíbil jak prostředí domu, tak i Picassa, a ten pocit byl vzájemný. Malíř si s ním hrál, dával mu jídlo od stolu, vzal si ho na klín, hladil ho. Tento moment také fotograf zachytil…Zatímco Duncan obědval s Picassovou budoucí ženou, namaloval Picasso podobiznu psa na talíř a ten fotografovi věnoval. Když se Duncan chystal k odchodu, řekl: A necháte mi ho tu, že?“
A tak jezevčík zůstal.Duncan později uvedl, že ačkoliv svého psa miloval, uvědomil si, jak je s ním kočovný styl života obtížný a jak ho pes špatně zvládá. Lump se také nesnášel s druhým Duncanovým psem…a navíc…Picassovo přání bylo těžké odmítnout…
A měl se tu přímo královsky. Picasso o něm říkal, že to není pes, ale někdo JINÝ…
V sedmi letech začal mít Lump potíže s páteří, ochabovaly mu zadní nohy. Picasso jej vzal do Stuttgartu k veterinárnímu specialistovi. Léčba trvala několik měsíců a byla úspěšná, i když pes „chodil jak opilý námořník“. Lumpovi prodloužila život o dalších deset let. Zemřel v roce 1973, deset dní před Picassem. ale někdo „Jiný“… Lump byl také jediný pes, kterého vzal do náruče a choval a nosil ho jak dítě. Společnost mu tu dělal boxer Yan a koza Eleonora a Picassovy děti.
(Díky prodejně IKEA je Picasso dostupný všem. Viz. malý obr. vpravo)
Picasso často vkomponovával psi do svých děl, nebo se jimi nechával inspirovat. V jeho interpretaci „Las Meninas“ od Diega Velasgueze nahradil velkého psa v popředí obrazu právě jezevčíkem, který se objevuje v 15 obrazech ze 44. Jen není jasné, proč mu namaloval vzpřímené uši jak lišce…
