Život čerstvého absolventa DAMU, známého do té doby především jako filmového herce, rozdělila autonehoda v rpce 1989 na dvě zásadní etapy. I přes trvalé následky, které mu po úraze zůstaly, Honza Potměšil na život ani na svoji profesi nerezignoval.
V současné době patří k nejuznávanějším charakterním hercům svojí generace a za svoji divadelní práci, která mu stále přináší radost, byl v minulých letech ohodnocen cenami Thálie a Alfréda Radoka. Své příznivce Honza neopustil ani v právě uplynulém létě. Již pátou sezónu trávil prázdninové měsíce se svými kolegy z domovského Divadelního spolku Kašpar v „říčních lázních“ Divadla v Celetné, a rozhodně pracovního léta nelituje, byť bylo Rozmarné. Postava Důry, kterou Honza v adaptaci románu Vladislava Vančury ztvárňuje, patří totiž k jeho nejoblíbenějším.
Honzo, Vaší čtyřčlennou rodinu doplňuje v současné době labradoří slečna Mimi. Proč jste zvolili právě toto plemeno?
Je to už třetí černý labrador v naší rodině. Díky Petrovi a Matějovi Formanům jsem v roce 1990 dostal Děvče. Dožila se úctyhodných šestnácti let. Společně s ní s námi dlouho žila i její dcera Trnka. Také ona se dožila asi patnácti – opustila nás letos v zimě. Už dlouho před tím jsme uvažovali o tom, že jí pořídíme štěně na vychování. Vlastní bohužel mít už nemohla. Mimi je dárek k desátým narozeninám našeho Šimona.
Kdo vybral Mimi jméno?
Chovatelce zbyla poslední dvě štěňata, jedno mělo vrásky a říkali jí Babičko, druhé bylo Mimino. Jméno jsme jí nechali, už na něj slyšela. Jen jsme ho zkrátili na Mimi podle hlavní ženské postavy z Čapkova Loupežníka. K jejímu vznešenému indiánskému jménu, které má zapsáno v rodokmenu, jsme se už nevrátili.
Koresponduje jméno fenky s její povahou? Má nějakou přezdívku?
Říkáme jí Mimino, ale její povaha je na to, že je pořád ještě v pubertě, velmi vyzrálá a velmi empatická. Na Mimino se chová příliš rozumně.
Víte, v jakém znamení se narodila?
Ne a nenapadlo nás po tom pátrat.
Zkomplikovala Vám někdy něčím život?
Rozhodně ne. Absolvovala s námi dvě dovolené u moře, spoustu výletů a dělá nám jen radost.
Myslíte, že něčím komplikujete život Vy jí?
Jenom tím, když se jí v lese rozutečeme na různé strany.
Dokáže Vás něčím rozčílit?
Šimonovi sežrala knihu Jak se stát rytířem, to ho fakt naštvalo.
Myslíte, že něčím štvete Vy ji?
Snažíme se, aby si to o nás nemyslela.
Zničila někdy něco?
S velkou vášní zahradničí, okusuje keře a vyhrabává kořínky, a občas to některá rostlina nepřežije. Krásná zahrada je zejména výsledkem práce mojí maminky, která se na Mimi kvůli jejím devastačním sklonům občas zlobí. Zahradu budovali moji rodiče přes dvacet let tak, abychom se tu všichni cítili dobře. Což se jim podařilo skvěle.
Když se na ni zlobíte, co jí říkáte? Trestáte ji?
Zacházíme s ní stejně jako s dětmi – vysvětlujeme a vysvětlujeme.
Čím jí stoprocentně uděláte radost?
Když jsme všichni společně.
Je Mimi výhradně domácí společník nebo ji berete všude s sebou?
Bereme ji na všechna místa, o kterých si myslíme, že se tam nebude nudit.
Jak zvládá cesty ke zvěrolékaři, bojí se?
Doktora Luboše Palkoviče má ráda stejně jako my.
A když se jí něco nechce, používáte na ni nějakou fintu?
Myslím, že se jí chce udělat všechno pro to, aby nám udělala radost.
Co, nebo koho, má nejraději a co, nebo koho, naopak nesnáší?
Má ráda nás a všechny naše známé, většinu sousedů i některé kolemjdoucí. Není to problematický pes.
Má Mimi ve vašem domě vyhrazené místo nebo je jí k dispozici veškerý prostor včetně například Vaší postele?
Má vlastní boudu, do které jí nelezeme, takže ani ona nechodí do našeho bytu. Jednou neodolala a udělala si piknik s lojovou koulí pro sýkorky v naší posteli, ale po důkladném vysvětlení zjistila, že to nebyl dobrý nápad. Na zahradě je maximálně spokojená.
Okoukala Mimi něco z Vaší profese, umí zahrát divadlo?
Je velmi upřímná a neumí nic hrát. Ale mimiku má dokonalou, umí dát najevo všechno. Mimochodem Děvče se mnou hrálo v inscenaci Pekař Jan Marhoul, potom její roli převzala Trnka. Děvče byla velmi dobrá herečka, Trnku občas od výkonu odváděla vůně čerstvého chleba na jevišti.
Naučil jste se od ní dělat psí oči?
Myslím, že jsem je nikdy nepotřeboval.
Když zmiňujeme herectví, nemáte někdy chuť si se svým psem vyměnit role?
Ani ona by to nechtěla.
Prošla Mimi nějakým speciálním výcvikem?
Ne, ale naši kamarádi z Helppes říkají, že je velmi talentovaná. Oba její rodiče výcvik mají, což jsme se ale dozvěděli náhodou.
Mimi jste si pořídili v době, kdy s Vaší rodinou ještě žila labradorka Trnka, která zemřela začátkem letošního roku. Jak se Mimi vyrovnala s jejím odchodem?
Hledala ji, ale vnímala spíš náš smutek.
Přemýšlíte o tom, že byste si k Mimi pořídili ještě jiného psa?
Rozhodně ne v této době. Máme dvě děti: Šimon je školák, Honzík chodí do školky, pak je tu dům, práce…jsme nyní hodně vytížení.
Vaše Mimi je tzv. papírová, plánujete štěňata?
Ano, má potvrzení o původu. O štěňatech zatím nepřemýšlíme, nemáme na to úplně vyhraněný názor. Děvče mělo ve čtyřech vrzích 37 štěňat, Trnka za svůj život porodila jen jedno. Uvidíme.
Honzo, říká se „nejdřív pán a potom pes“, jaká hierarchie panuje u Vás doma?
U nás doma je pes psem, ne pánem. Zároveň se řídíme eskymáckou zkušeností, že aby přežil pán, musí přežít pes. Najíst dostává leckdy dřív než my.
Jak myslíte, že by vypadal ideální svět podle Mimi?
Myslím, že její ideální svět je ve vesnici Viganj v Chorvatsku – hodně plave v moři, smí spát v pokoji a hlavně je celých čtrnáct dní čtyřiadvacet hodin denně s námi.
Rozhovoru se „zúčastnila“ také robotická sekačka, kterou Jan Potměšil nazývá Ovečkou. Křižovala trávník, občas drcla do nás či do Mimi, na které bylo vidět, že je na její pracovní přítomnost zvyklá. Trávník křižovala zdánlivě bez nějakého řádu či systému, ale výsledkem byl perfektně střižený trávník. Ke konci našeho rozhovoru zřejmě usoudila, že práce bylo dost a sama se vrátila zpět do dobíjecí stanice.
