Pavlovské vrchy patří k tomu nejkrásnějšímu, co naše země může ukázat. Je to kraj vinohradů a úrodných polí, ale i strmých skal, stepních strání, dubových hájů a lužních lesů.
Země stokrát rozbrázděná pluhy, prohnětená podrážkami bot vinařů, prolitá lidským potem tak, jako málokterá jiná. Ale přesto téměř panenská a nádherná. Člověk byl tady doma od nepaměti, vždyť kdo by neznal slavnou Venuši z Dolních Věstonic. Krajina si tu dokázala zachovat svou velmi charakteristickou podobu, kterou jen těžko najdete jinde.
Často jsme na cestách projížděli kolem siluety kopců s hrady a skalními útvary, ale tentokrát jsme si konečně, díky setkání s přáteli a několikadennímu pobytu u Novomlýnských nádrží, našli čas na podrobnější poznání. A když mluvím o našich přátelích, myslím tím i ty čtyřnohé, protože ti už k našim výletům a setkáním neodmyslitelně patří. Strávili jsme tady několik krásných dnů a musím souhlasit s tím, že opravdu není v České republice mnoho míst, která by se mohla pochlubit tak krásnou a rozmanitou přírodou a nevšední krajinou jako Pálava. Každý si tu určitě najde něco zajímavého – od krásné přírody, historických památek, po útulné sklípky na známých místních vinicích.Možností kam si vyšlápnout na výlet je zde hodně, a tak je lepší uvažovat raději o delší dovolené než o krátkém výletě, ale já vás chci pozvat hlavně na procházku do Pavlovských vrchů a k malebné zřícenině Dívčí hrady.
Pro nás byl krátkodobou základnou autokemp u Novomlýnských nádrží (u vody, což je samozřejmost, když máme toho labradora), a odtud jsme po řádném namočení kožichů našich psů vyrazili na výlet. Výchozím místem procházky je malé parkoviště na severním okraji vesničky Klentnice. Věřím, že i vám se tady podaří bez potíží zaparkovat a můžete vyrazit do kopců. Ano, zase do kopce … přátelé už také říkají, že si vždycky nějaký ten vrcholek na procházku najít musím, ale věřte, že tady budete za námahu při stoupání opravdu odměněni nádhernými výhledy.Naše dnešní procházka nebude určitě orientačně náročná a turistické značky vám budou pomáhat po celou cestu. Od parkoviště se vydejte po červené turistické značce malý kousek po silnici, kde nejprve minete první turistickou odbočku na modrou stezku, kterou se budete za pár hodin vracet zpět. Po dalších pár krocích sejdete ze silnice a začínáte lesní pěšinkou stoupat vzhůru do Pavlovských vrchů. Asi po kilometru cesty dojdete na první turistickou křižovatku se zelenou trasou a malým odpočívadlem, ale není důvod se tu zdržovat. Sil máte ještě určitě dost, tak pokračujte dále po červené, stále vzhůru. Po dalších pár stovkách metrů do kopce vyjdete z lesa a začnou se kolem vás objevovat první bílé skály. Za chvilku máte stoupání za sebou a jste na první krásné vyhlídce. Na ní si můžete trochu vydechnout, a potom pokračovat k další vyhlídce už přímo pod Děvínem. Tady jsme se za pobavených pohledů kolemjdoucích pokusili sestavit naši osmičlennou psí výpravu do uspořádané foto skupinky. Marně – asi jsme udělali při výchově nějakou chybu.Vlastní vrchol s televizním vysílačem není po turistické stezce přístupný, ale třeba si nějakou malou pěšinku nahoru najdete, a nenecháte si ten neuvěřitelný výhled z vrcholu ujít. Věřím, že při trošce opatrnosti přírodu určitě nepoškodíte a pohled na Novomlýnské nádrže, vinice na svazích nad Věstonicemi a další kopce Pavlovských vrchů opravdu stojí za to.
Nejvyšší bod dnešní procházky máte tedy za sebou a můžete pokračovat směrem k Dívčím hradům, krásné zřícenině na severním okraji kopců. Prohlédněte si obě věže bývalého hradu a zbytky sklepení, nejkrásnější jsou odtud pohledy na vesničku Pavlov a vinice kolem. My jsme si sem během našeho víkendu na Pálavě zašli ještě jednou, a to na východ slunce. Brzké noční vstávání, výstup do kopce za tmy, a potom to napjaté čekání na první paprsek slunce, byl také úžasný zážitek. Ale to je jiný příběh, a proto se vrátíme k pokračování našeho výletu. Po prozkoumání hradu se vraťte kousek zpět na rozcestí pod hradem a na zpáteční cestu se vydejte po zelené turistické stezce na východní stranu Pavlovských vrchů. Pěšina vás povede v mírném klesání po prosluněných stráních svahů, plných nádherných květin a pohledů dolů na upravené vinice pod vámi. Po několika kilometrech příjemné cesty dojdete znovu na místo, kde jsme již jednou byli na začátku procházky. Pokud se ještě necítíte příliš unaveni, zkuste pokračovat dále po zelené až k rozcestí Nad soutěskou. Tento úsek opravdu stojí za návštěvu. Tady jsem si pod bílými skalami připadal jak ve filmech z divokého Západu, (klidně by mohl na vrcholu na bílé skále stát slavný náčelník Apačů) a vůbec se nedivím, že se tady usídlili lidé již v nejstarších dobách dávné historie. Věstonickou Venuši, kterou určitě zná každý, našli někde tady poblíž pod kopci. Na rozcestí opustíte zelenou značku a odbočíte na modrou turistickou stezku směrem ke skále Martinka. Pod skálu dojdete po dalším kilometru hezké cesty lesem a skála se najednou objeví nad vámi jako obrovská bílá stěna. Ten pohled ze zdola je opravdu fascinující. Nezapomeňte se zajít podívat do soutěsky mezi skalami a na obrovský balvan tzv. kamenný špunt zaseknutý v úzkém kaňonu. Průchod soutěskou s obrovským balvanem nad hlavou je docela zážitek. Úžasné a překvapivé místo, a také už skoro poslední zastávka naší procházky. Nyní už vám zbývá jen posledních pár kilometrů do cíle naší procházky. Od skal pokračujte dále po modré značce kolem dalšího skalního útvaru Trůn po úbočí kopce Obora a Pálava. Za chvíli dojdete na další krásnou vyhlídku, kde kromě Stolové hory a zříceniny Sirotčího hrádku uvidíte i parkoviště se svým vozidlem, a tím pádem i cíl dnešního výletu. Teď už to je opravdu jen posledních pár stovek metrů. Věřím, že dojdete spokojení a nadšení z krás Pálavy, podobně jako my. Že vám bude přát počasí, a že se z Pálavy stane místo, na které se určitě budete rádi vracet. Je zde opravdu ještě mnoho dalších krásných míst, které stojí za poznání.1./ Děvičky nebo také Dívčí hrady
Zřícenina gotického hradu tvoří dominantu severního okraje hřebene masívu Děvín, nejvyššího vrcholu Pavlovských vrchů na jižní Moravě, který se nachází se na vápencové skále. Poprvé je hrad zmiňován roku 1222 pod názvem Dewiczky a sice jako pomezní hrad v královském držení. Zprvu byla stavba pravděpodobně dřevěná, v roce 1253 byla zničena při nájezdech Kumánů. Hrad byl obnoven na konci 13. stol. za vlády krále Václava II a v roce 1334 přidělil král Jan Lucemburský hrad Lichtenštejnům. V roce 1572 koupil celé mikulovské panství Adam z Dietrichštejna. Za třicetileté války hrad obsadila švédská vojska, po jejich odchodu byl hrad vypleněn a zapálen. Ditrichštejnové se postarali o nejnutnější opravy a hrad byl až do požáru v roce 1744 používán jako strážní pevnůstka. Potom sloužil jako strážnice k hlášení požárů. K jeho konečnému opuštění došlo na začátku 19. stol. a od té doby hrad postupně zchátral.
2./ Pavlovské vrchy nebo také trochu nesprávně Pálava
Jedná se o vápencový útvar, který se táhne na jihu Moravy od obce Pavlov dvacet kilometrů na jih okolo Mikulova až k státním hranicím s Rakouskem. Vápenec, ze kterého se hřeben skládá, vznikl v druhohorním moři a byl vyzvednut alpinským vrásněním. Nejvyšší hora je Děvín – 549 m n. m. Díky zachovalosti původní krajiny se v oblasti vyskytuje spousta mnohdy velmi vzácných živočichů a rostlin. Díky tomu jsou vrchy součástí CHKO Pálava. Oblast je nepřetržitě obývána po mnoho tisíc let, o čemž svědčí mnoho archeologických nálezů (lovci mamutů, hradiště). Na území Pavlovských vrchů se nachází několik přírodních rezervací ochraňujících zdejší velmi cenné území.
