Většina psů se koupe ráda, na vás je, aby jejich vodní hrátky byly bezpečné. A neplavce naučte se vodou aspoň brodit, uvidíte, že se jim to začne líbit.
Při koupání v přírodních vodních zdrojích si dejtepozor na háčky a vlasce, také nedoporučujeme nechat psa skákat do vody tam, kde to neznáte, mohl by se napíchnout např. na klacek. Také se stejně jako u lidí doporučuje, aby rozehřátí psi neskákali do vody, mohou dostat zástavu srdce. Pozor také na vodu znečištěnou sinicemi. Po každé koupeli v přírodním zdroji by bylo dobré psa doma například ostříkat hadicí.
Zejména u retrívrů se vyskytuje tzv. syndrom mrtvého ocasu. Pes ocas nenese, neovládá jeho pohyby. Tento problém se často vyskytne po koupání ve studené vodě. Má se za to, že „mrtvý ocas“ signalizuje problémy neurologického charakteru v koncové části páteře a těmto psům se doporučuje snížit zátěž, která by obdobné problémy mohla způsobit. I u nich je vhodné držet záď po práci bez možnosti případného prochladnutí – v teple a v suchu. Problém „s mrtvým ocasem“ většinou odezní do 3 – 4 dnů.Vdechnutá mořská voda může způsobit až úmrtí zvířete. Jde o jev, který se nazývá sekundární tonutí. Příčiny jsou následující: mořská vody má vysokou koncentraci minerálních látek ve formě soli a organismus se snaží tuto koncentraci vyrovnat na běžnou koncentraci tělních tekutin, kdy do takto postižených míst – plic, ve kterých se mořská voda po vdechnutí nachází – přivádí tělní tekutiny, které by měly vysokou koncentraci mořské vody naředit. Následek toho vzniká edém plic a plíce přestávají plnit svou funkci a dojde k udušení jedince. Stav může nastat i 72 hodin po prožité příhodě, která je s vdechováním vody spojena.
Pokud pes polkne mořskou vodu, počítejte s možností střevních potíží. Na druhou stranu je mořská voda ideální na psí srst a plavání v moři podporuje klouby, aniž by je zatěžovalo. Pokud Vám pes neplave, můžete jej naučit plavat v postroji, za který ho přidržujete. Teprve až pochopí polohu těla, kterou má zaujmout, vypusťe ho. Jde zejména o podložení zádě a zvýšení její polohy, aby i zadní nohy byly v plném záběru. Plavání je věcí instinktu – psi neplavci se většinou brzy plavat naučí, jde jen o překonání nedůvěry k vodě. Páníček musí psa psychicky podpořit a dostatečně chválit a odměňovat. V krizových situacích pomůže oblíbená plovoucí hračka. S plaváním a jeho nácvikem vyčkejte ale minimálně do půl roku věku psa – až v tomto období je plně vyvinut systém termoregulace. Určitě ale platí – mladého psa i přesto vytřít a nechat proběhat až do úplného vyschnutí.
Jsou ale psi, kteří plavat nebudou s ohledem na plemennou predispozici. Fyziologicky je takřka nemožné, aby plavali například angličtí buldoci nebo baseti. I tato plemena ale mohou mít velmi kladný vztah k vodě a je na Vás, abyste svého psa nespustili z očí, i pes se může utopit. Psa – neplavce můžete ochlazovat pomocí hadice nebo rozprašovače, nezapomínejte na dostatek pitné vody.
