Během teplého podvečera mi k práci na článku o vnitřních parazitech přišla vhod restaurační zahrádka. Po celodenním aportování ve Stromovce se má ohařka zdála být odrovnaná a já měla konečně klid projít všechny informace o psích cizopasnících.

Zatímco se na ploše mého počítače vyjímal obrázek masivní tasemnice a úspěšně mě zbavoval chutě povečeřet, servíroval číšník u sousedního stolu lačnějším hostům tatarské bifteky. Nejdříve mě příhodnost jejich objednávky vážně pobavila, ale po chvíli jsem usoudila, že téma endoparazitů nebude až taková legrace. Nad výčtem všeho, co dokáží odpudiví cizopasníci napáchat v lidském i zvířecím těle, úsměv na rtech obratem zatuhne.

BOJ S ČERVY! STOJÍ NÁS PENÍZE A NERVY!

Patříte-li mezi majitele většího počtu mazlíčků a navíc k těm, kteří rádi rozšiřují svoji smečku o opuštěné pejsky či potulné kočky, pak počítejte s tím, že ve vaší zvířecí společnosti velmi pravděpodobně žijí i organismy, o kterých ani nevíte. Kromě vnějších cizopasníků (blechy, klíšťata) mohou být totiž vaši miláčci napadeni i různými druhy vnitřních parazitů. Ti se nejčastěji přiživují ve střevech, ale postihují také jiné orgány a přenosné jsou i na člověka. V našem klimatickém pásmu patří k nejrozšířenějším tasemnice a škrkavky. K dalším se řadí například hádě, kokcidie, svalovec, tenkohlavec, měchovec.

Vajíčka červů, články tasemnice nebo i celé škrkavky vylučuje infikovaný pes společně s exkrementy. Nákazu lze tedy mnohdy rozeznat už pouhým okem. Ve výkalu se mrskají bělavě žlutí červy o velikosti od osmi do šestnácti centimetrů nebo se kolem řitního otvoru pohybují odloučené články tasemnice připomínající semínka okurky. Červy v zažívacím traktu psa zdravotně ohrožují, jelikož mu ubírají živiny. Silné začervení brzdí štěňata ve vývoji, u dospělých jedinců způsobuje ucpání střeva nebo trhliny. Některé larvy jsou schopny migrovat. Krví putují do různých orgánů, kde se opouzdří a skrytě páchají škody. Mezi nejtypičtější symptomy nemocí ze začervení patří nechutenství, hubnutí, průjem a zvracení, kašel, nafouklé břicho, ztráta srsti, kožní problémy a chudokrevnost. Infekci odhalí koprologické vyšetření (laboratorní kontrola trusu), které se pro neklamnost výsledku doporučuje provádět nejlépe na třech vzorcích sbíraných v obdenních intervalech.

POD POKLICÍ S TASEMNICÍ

Tasemnice potřebují ke svému vývoji mezihostitele. Tímto mezihostitelem bývají teplokrevní živočichové (myš, králík, skot, prase), ryby a hlavně bezobratlí – blechy. Je-li pes zablešený, vykusuje dotěrné příživníky z kožichu, čímž dojde snadno k pozření jak blechy, tak v ní přítomné boubele tasemnic. Další možnou cestou nákazy je zkrmování syrového nebo tepelně špatně upraveného masa. Proto nezapomínejte na důkladné odblešení a maso buď tepelně upravte, nebo nechte alespoň na dva týdny hluboce zmrazit. Přikrmování vašeho loudila v kuchyni při naklepávání řízků si raději odpusťte jednou pro vždy!

ŠKRKAVČÍ BŘÍŠKO NEVĚŠTÍ NIC DOBRÉHO

První setkání našich pejsků se škrkavkami často probíhá ještě v prenatálním stavu. Během březosti se ve tkáních a svalovině feny aktivují opouzdřené larvy. Krví pronikají přes placentu do plodu, kde se dále vyvíjí. Jelikož škrkavčí larvy mají rovněž schopnost infiltrovat do mateřského mléka, představuje další hrozbu nákazy kojení. Tato transplacentární a laktogenní infekce bývá pro štěňata fatální. Obvykle vede k žalostnému úhynu již záhy po narození. Bránit se ji však lze! A to prostřednictvím včasného odčervení feny i celého vrhu.

V nastavení odčervovacích programů se veterináři rozcházejí. Povšechně však doporučují odčervit budoucí psí mámy tři až pět dní před krytím a čtrnáct dnů před porodem. Štěňata pak společně s fenou ve dvou, čtyřech, šesti a osmi týdnech života. Ve věku dvou měsíců přichází řada taktéž na antiparazitika proti tasemnici a v rozvrhu boje s parazity se pokračuje až do stáří šesti měsíců. Jednu z variant zodpovědného postupu do půl roku štěněte představuje následující plán.

Odčervovací preparáty, existují ve formě pasty, tablet a jako spot on. Liší se způsobem aplikace, cenou i účinky. Některé pasty působí proti škrkavkám, nikoli tasemnicím; výborně vyhovují u mláďat, ale u vzrostlých psů je nedostačující. Spot on se prodává v podobě ampule s tekutinou, kterou aplikujeme na kůži mezi lopatky. Působí delší dobu, přibližně jeden měsíc, se schopností likvidovat určitou skupinu vnitřních i vnějších cizopasníků. Nejpoužívanější jsou však tablety, jelikož mají širokospektrální vliv. Při podávání musíme respektovat hmotnostní kategorii psa a preparáty střídat. Nezapomínejme, že efekt není trvalý!

Mezi pejskařskou veřejností přežívá mylná představa, že odčervení chrání zvíře proti vnitřním parazitům po dobu několika týdnů nebo dokonce měsíců. Mnoho chovatelů nechává dospělého pejska odčervit jednou za půl roku, udělá si poznámku v kalendáři a dalších šest měsíců si s pocitem čistého svědomí užívá klid. Jenže díky nedostatečnému poučení se zatím scénář souboje s parazity může vyvíjet ve prospěch škodné škrkavky. Jejími vajíčky, kterých denně vyprodukuje několik set tisíc, jsou zamořeny prakticky všechny lokality, kde domácí mazlíčci kálejí. Stačí vzít psa vyvenčit do nejbližšího parku a vzhledem ke zvyku očichávat či olizovat pachové stopy máte slušnou šanci, že se již pár hodin po podání antiparazitik, pozřením vajíček přítomných v kontaminované trávě znovu nakazí. Jelikož škrkavky ve střevě dospívají čtyři týdny, zbývá jim do dalšího termínu dehelmintizace spokojených pět měsíců přiživování.

ODČERVOVÁNÍ NENÍ OČKOVÁNÍ

Odčervování je ve skutečnosti jednorázový úkon a s očkováním, za které jej mnoho lidí zaměňuje, nemá absolutně nic společného. Zatímco očkovací látka působí jako prevence chránící psa dlouhodobě proti infekcím, konkrétním virům a bakteriím na principu stimulace imunitního systému, odčervovadlo v těle zvířete účinkuje maximálně čtyřiadvacet hodin (kromě výše uváděných spot-on preparátů, které působí v těle měsíc). Většina antihelmintik navíc dokáže zahubit pouze dospělé červy a výhradně ty, jež žijí ve střevech. Na vajíčka či jiná vývojová stádia preparáty nepůsobí, proto je potřeba při pozitivním nálezu odčervení jednorázově působícími preparáty opakovat znovu po 14 dnech. Taktéž s larvami hnízdícími v jiných orgánech si nedokáží poradit. Akt odčervení nelze tedy charakterizovat jako účinnou ochranu, ale toliko coby léčebnou proceduru. Zda ji aplikovat pravidelně, jak často, jestli i bez předchozího vyšetření, nota bene u psa, který nejeví známky nákazy, jsou otázky, k nimž vám každý odborník nabízí jinou odpověď.

„Také nepožíváte každý půlrok projímadlo, pro případ, že by na vás někdy přišla zácpa“, argumentují odpůrci odčervování „naslepo“. Na jejich straně stojí i fakt, že běžně užívané odčervovací preparáty svým chemickým složením negativně ovlivňují organismus pejska. Mírně zatěžují funkce vylučovacích orgánů (játra, ledviny), mohou mít vedlejší účinky (malátnost, průjem, zvracení, nechutenství) a k tomu opakované podávání stejné látky podporuje vytvoření rezistenční schopnosti.

PO VZORU VLKA

Na českém trhu najdeme dnes i alternativy slibující odčervit psa bez chemikálií. Fungují na principu zelené lékárny. Dávkou bylinných výtažků ochromí červy a výběrem naordinované zeleniny nastartují peristaltiku střev. Paralyzovaní škůdci tak putují z těla ven ve chvíli přirozeně vyvolaného vyprázdnění. Předobrazem přírodního produktu je prý odpozorované chování vlka, který si umí s parazity intuitivně poradit. Přírodní odčervovadla však nepodléhají kontrole účinnosti.

Ať už preferujete bylinná léčiva nebo běžná farmaka, stojíte v podstatě před volbou odčervovat pravidelně (navrhovaná frekvence každý třetí až šestý měsíc) nebo pouze na základě pozitivního parazitologického nálezu (znamená opětovaně shromažďovat fekálie a předávat je k vyšetření pod mikroskop). Za zvážení stojí stáří a zdravotní stav psa i typ prostředí, v němž se pohybuje. Důležitým faktorem v rozhodování je také soužití nebo styk s jinými domácími, hospodářskými a divokými zvířaty. Finální slovo by však mělo padnout především s ohledem na rodinu, zejména na děti.

Mnoho vnitřních parazitů je totiž přenosných ze zvířete na člověka, mají tzv. zoonotický potenciál. Larvy škrkavek mohou například u lidí způsobit vážné onemocnění zvané larvální toxokaróza. Rozlišuje se forma oční, orgánová a smíšená, podle toho, kde se larva uhnízdí a vyvolá zánět. Možnost, že se usadí na mozku, zní hrůzostrašně a také má otřesné následky. K nakažení dochází pozřením infekčních vajíček během hry dětí na pískovišti, zahradě nebo v parku, při nedostatečné hygieně či laskání a mazlení s psíčkem. Nepřehánějte to tedy s polibky na čumáček a ruce si pořádně myjte!