Určitě to všichni znáte. Zima už začíná být dlouhá, dny stále krátké, venku je zima a nevlídno a naši čtyřnozí přátelé jsou stále nabytí energií, kterou je potřeba někde vypustit.
Alespoň u nás to takto funguje a tak nezbývá, než se pořádné obléci a vyrazit na nějaký ten malý zimní výlet. Dnes bych vám chtěl doporučit místo, na které se často a pravidelně vracíme a tak jsme si procházku po zámeckém parku ve Veltrusech vyzkoušeli i v zimním období. A pro nás to byla procházka opravdu mrazivá, protože rtuť teploměru se krčila hluboko na spodní části stupnice, na polích fučel vítr a zmrzlý sníh křupal pod nohama … no prostě ideální počasí pro naše labradory …
Cestu do Veltrus a zámek určitě snadno najdete a zaparkovat se dá dobře na volném parkovišti kousek od vstupní brány do zámeckého parku a tady také začneme naší procházku. Na Veltrusech je krásné to, že můžeme procházku se psem doplnit o malou vzpomínku na zapomenutou historii a dnes už trochu zašlou slávu tohoto místa. A tak dnes půjdeme po zámeckém parku od jednoho zajímavého místa k druhému s malých zastaveních u jednotlivých objektů, které z bývalého rozsáhlého parku zůstaly zachovány.
Vyrážíme po příjemné pěšině od krásné empírové brány směrem k zámku. Pozor, hned u vstupu je malá dančí obora a tak si své „honící“ psy ještě na chvilku ohlídejte. Po pár metrech dojdeme k místu, kde je přes otevřenou louku ten nejhezčí pohled na zámek a jsem přesvědčen, že na tomhle místě si udělal fotografii snad každý, kdo tudy někdy s fotoaparátem procházel. Postupně projdeme kolem malé kapličky poblíž můstku přes průplav, kterou dal postavit hrabě Chotek na památku své zemřelé manželky Charlotty a brzy dojdeme na malé rozcestí napravo od zámku. Je zima, zámek je nedobytně zavřený a proto si necháme prohlídku na teplejší období. Vydáme se po pěšině doprava a asi po pěti stech metrech zkusíme najít cestičku opět doprava směrem k lesíku, kde najdeme první zastávku na naší malé procházce – pomník jednoho z hlavních tvůrců veltruského parku – Richarda van der Schotta a tak si tady můžeme říci něco o vzniku tohoto místa.
Vznik parku se datuje v rozmezí roku 1710–1720. V té době započal Václav Antonín Chotek se stavbou zámku. Zdejší zbytky lesů posloužily jako základ parku, který byl původně vybudován ve francouzském stylu. Tehdejší park byl v podstatě přísně architektonicky uspořádanou zahradou. Tyto úpravy se však týkaly jen bezprostředního okolí zámku. Velkou změnu doznal park za hraběte Rudolfa Chotka a jeho manželky Aloisie. V té době se šířil ideál anglického parku. Parky v té době měly romantický nádech. Park byl dokončen zhruba kolem roku 1830 a od té doby se již prakticky nezměnil. Součástí parku byla řada staveb, některé se ale nezachovaly do dnešní doby. Parkem protékal umělý vodní kanál o délce 5 km, který byl v celé délce splavný. Na louce před zámkem bylo umělé jezírko s molem, které sloužilo jako přístaviště pro lodičky. Bohužel staré časy jsou nenávratně pryč, lodičky již na kanále neuvidíme … navíc je zima my jsme tu přece na procházce se psem, ale pokusíme se navštívit alespoň pár míst, která si své kouzlo zachovala dodnes.
Nebudeme se tu dlouho zdržovat. Máme před sebou ještě dlouhou cestu a budeme pokračovat ještě hlouběji do lesíka, kde po chvilce narazíme na malou dřevěnou lávku přes kanál a další pěšinu. Dovede nás k první větší zastávce a to k nejvíce navštěvovanému místu zámeckého parku: chrámu „Přátel venkova a zahrad“ nebo také k „Velkému templu“.
Chrám přátel venkova a zahrad byl zbudován na vyvýšenině v jihovýchodní části parku v posledním desetiletí 18. století. Je to okrouhlá stavba, jejíž vnitřní síň je obklopena deseti cihlovými sloupy s jónskými hlavicemi. Síň je zaklenuta kopulí nesenou tamburem. Vlys je zdoben růžicemi, vnější plocha tamburu festony a věnci. Přístup do síně je pravoúhlým portálem a světlo sem proniká čtyřmi velkými obdélníkovými okny. Vnitřní stěna i klenba s tamburem jsou pokryty tvarově bohatou bílou štukaturou na modrém podkladě. Kromě ornamentálních motivů jsou tu symboly vláda a ovocnářství. Chrám byl postaven na paměť „přátel venkova a zahrad“ císaře Josefa II. a generálů Laudona a Lacsyho, jejichž busty kdysi stály na konzolách uvnitř síně. Za pravzor tohoto díla lze považovat okrouhlé stavby řecké a římské antiky nebo spíše italské renesance. 
Pavilon přátelství je prý místo, kde se scházejí zamilovaní a prožívají tu své nádherné chvilky se svým protějškem … to asi bývá v jiném ročním období a v trochu jiných teplotách. Takže na zamilované procházky raději v květnu. A tak jediní, kdo si počasí dokonale užívali, byli naši labradoři, které jsme jen s potížemi odvolali od vykoupání v nedalekém kanále.
Ale my jdeme rychle dál, protože postávání v zimě se nedá dlouho vydržet. Od chrámu sejdeme z malé vyvýšeniny směrem ke krásně opravenému mostu a po pěšině se vrátíme na hlavní okružní trasu kolem parku. Na rozcestí se dáme doprava a dlouhou krásnou rovnou cestou alejí pokračujeme k naší další „zastávce“. Nejprve po necelém kilometru přejdeme po nově opraveném kamenném mostu s krásně zdobeným zábradlím a po dalších pěti stech metrech dojdeme k otevřenému širokému průseku napravo od cesty. Odbočíme do něho a po dalších pár stovkách metrů si najdeme malou pěšinku doprava, která vás dovede k soše boha Martha.
Klasicistní kamenná socha zde byla na uzavřenou louku umístěna v roce 1836 boha Martha. Válečník Mars je tu zpodobněn jako do dálky zahleděný mladík, sedící na trůně a držící na kolenou přilbu. Autor sochy je neznámý.
Doufám, že jste tu správnou pěšinku i sochu našli. Při čerstvé sněhové nadílce to může být trochu složitější, ale dejte na svůj instinkt nebo stopovací schopnosti vašeho psa a určitě to správné místo najdete. Teď se už zase vrátíme na hlavní okružní cestu a po ní pokračujeme necelý kilometr k další zastávce. Tu už najdeme snadno, protože tady nemůžete minout jeden ze symbolů veltruského parku – kamennou sochu sfingy na mostku přes průplav. Ale pozor sfinga tu není jen tak samoúčelně. Je to socha hlídací a střeží jeden ze vchodů do podzemního sklepení. Majitel zámku byl asi duší velký romantik, když od rakouského císaře dostal knihu popisující krásy Egypta, rozhodl se vybudovat si takovou malou egyptskou hrobku přímo v zámeckém parku. Ano, ten malý kopeček kousek od cesty je vlastně „stará“ egyptská hrobka.
Podnětem k vybudování Egyptského kabinetu byl pro hraběte Chotka dar od rakouského císaře Františka II. v podobě kolorovaného vydání knižního souboru Popis Egypta od francouzských badatelů, účastníků Napoleonovy výpravy do Egypta. A tak vznikl ve Velrusech dvoupodlažní kabinet, řešený jako prostor vytesaný ve skále, byl přístupný jednak horním patrem po schodišti vedoucím dolů z úrovně okolního terénu, jednak vchodem do nižšího podlaží rovnou z tunelu, který se u kabinetu klenul nad kanálem. Ke kabinetu se totiž dalo přijet na loďce. Aby byl dojem dokonalý, byla východní strana mostu, pod nímž se ke kabinetu po průplavu přijíždělo, architektonicky vyřešena jako vstup do egyptského chrámu. Dva mohutné postranní sloupy vchodu s hlavicemi zdobenými papyrusovými listy podpírají neméně mohutné kladí, jehož střední část zdobí rovněž řada papyrusových listů. Na vrcholu střeží vchod sfinga, U východu byla nahoře umístěna malá socha starověkého boha. Po podplutí tohoto mostu se hosté na loďkách po krátkém nekrytém úseku průplavu octli v tunelu, z něhož bylo možno vystoupit do egyptského kabinetu. Vnitřek kabinetu byl upraven v egyptském slohu. Iluzi egyptského prostředí měly vytvořit nástěnné malby i ostatní zařízení, jako kamenný stůl apod.
No dnes už vše tak krásně nevypadá, ale když zavřete oči, můžete si to na chvilku alespoň představit. Do hrobky se však určitě podíváme. Použijeme horní vchod a po kamenném schodišti a tajemnou chodbou sestoupíme do sklepení. Konečně využijeme výhody mrazivého počasí. Cesta do pohřební komnaty vede přes potok, ale mráz dokáže vytvořit z vodní překážky sice trochu klouzavou, ale zcela suchou cestu. A tak se dostaneme i do té tajemné „pohřební místnosti“ se zaklenutým stropem a kamenným stolcem uprostřed. Užili jste si to? My ano, a byl to krásný zážitek … skoro jsem se tam i bál.
Návštěvu podzemního sklepení máme tedy za sebou a můžeme se pomalu vypravit dál směrem zpět k Veltruskému zámku. Vydáme se po cestě ve směru pohledu sfingy a po chvilce dojdeme na rozcestí u starého domku bývalé sušárny na ovoce. Pokud se dáte doprava, můžete se ještě zastavit u budovy bývalého červeného mlýna, dnes hezky opravené stavby sloužící jako Domov důchodců nebo ještě dále k pavilonu Marie Terezie, který je na samém severním okraji zámeckého parku.
Pavilon Marie Terezie stojící uprostřed oválné louky byl postaven v letech 1811 až 1813 a jedná se o otevřenou budovu čtvercového půdorysu s trojicemi kanelovaných sloupů na nárožích. Ze čtyř otvorů klenutých půlkruhovými oblouky jsou severovýchodní a jihovýchodní dole uzavřeny zábradlím. Uprostřed síně je pylon s reliéfním medailónkem císařovny a s pamětní deskou Jana Rudolfa Chotka. Pavilon je zakryt kopulí a na nárožích je střecha opatřena čtveřicí kamenných dekorativních váz.
Pokud si nechcete trasu procházky příliš prodlužovat, dejte se u domku sušárny doleva směrem k zámku. Pro mě je tato část cesty vedoucí krásnou alejí, kde se vám stále více a více přibližuje silueta zámku, ta nejhezčí z celé procházky. Ale v zimě na otevřené pláni opravdu nepříjemně fouká. Přidáme do kroku a za chvilku jsme u vchodu na zámecké nádvoří. Bohužel narazíme na zavřenou bránu a tak se můžeme pouze přes mříže podívat na nádvoří, tady ho nazývají čestný dvůr, a z dálky obdivovat alegorické sochy dvanácti měsíců a čtyř ročních období. Tak třeba někdy v létě ….
Bohužel v zimním období je podobně jako zámek nedobytná i zámecká restaurace a proto nemůžeme udělat přestávku na zahřátí a odpočinek. Komu již došly síly a promrzly končetiny, tak může procházku ukončit a vrátit se kolem zámku zpět ke vstupu. K zahřátí a odpočinku lze využít některou z restaurací ve městě. My ostatní budeme ještě malý kousek statečně pokračovat. Od brány do zámku se dáme po cestě doprava směrem k západnímu okraji parku a autocampu Obora. Tady nás může možná čekat otevřená restaurace a nebo zcela určitě poslední zastávka naší „vlastivědné“ procházky – Laudonův pavilon.
Laudonův pavilon byl postaven koncem 18. století nad kanálem v jihozápadní části parku. V jeho základové konstrukci, kterou tvoří klenutý můstek, bylo skryto stavidlo, jímž bylo možné regulovat výšku vodní hladiny v průplavu. Motiv tohoto pavilonu nad průplavem je znám z čínské zahradní architektury. Z obdélníkového půdorysu pavilonu vystupují dva sloupové portály s trojúhelníkovými štíty, rámující vysoké půlkruhově klenuté vchody, k nimž na obou stranách vedou schody. Stěny nad průplavem jsou prolomeny velkými okny, která jsou dělena jónskými sloupky a uprostřed zaklenuta půlkruhovými oblouky. Ze západního okna byl výhled k nedalekému přívozu přes Vltavu. Pavilon je postaven ve stylu klasicismu na památku rakouského generálaGideona Ernsta von Laudona, populárního a úspěšného vojevůdce, který se v okolí Veltrus často zdržoval se svými vojsky a nejednou byl ubytován na veltruském zámku.
A to bylo poslední zastavení na okruhu kolem zámeckého parku. Kousek od Laudonova pavilonu najdeme pěšinu směrem do parku a po ní dojdeme až k začátku našeho putování, ke vstupní bráně. Procházka je za námi. Doufám, že jste příliš neprochladli, počasí k vám bylo milosrdné a že se vám v zámeckém parku líbilo.
Jak se dostat do Veltrus
Autem – Praze najeďte na dálnici směr Teplice. Z dálnice sjeďte u obce Úžice a dále pokračujte směr Veltrusy (pojedete přes dvě křižovatky, jedna je hned u sjezdu z dálnice, na obou zahněte doprava).
Vlakem – Vlak z Prahy (až na výjimky) vyjíždí z Masarykova nádraží.
Jestliže nechcete udělat ani krok navíc budete muset dojet do Kralup nad Vltavou a dále pokračovat autobusem do Veltrus.
Pokud se chcete trochu projít, je možné vystoupit v Libčicích nad Vltavou nebo V Kralupech nad Vltavou a dále pokračovat pěšky podle Vltavy do Veltrus. Z Kralup je možné jít po obou březích, ale doporučoval bych jít po levém břehu Dvořákovou stezkou přes Nelahozeves. Z Kralup do Veltrus podle vody jsou to tak 4 km.
