Je téměř pravidlem, že pokud vás psi chytí za srdce, u jednoho nikdy nezůstane. Prvního psa jsme vybírali s ohledem na tehdejší bydlení v Praze. Zlatý retrívr se ale ukázal jako velmi sportovní plemeno, kterého na gauč prostě jen tak nedostanete. Druhého psa jsme už pak s klidem vybírali sportovně založeného se záměrem, že všechny naše současné aktivity by mu mohly jít lépe než retrívrovi. Po prostudování pár článků, které kolují internetem a jsou ale bohužel více či méně okopírované z jednoho základu, padl výběr na českého horského psa. Následující článek je spíše subjektivním náhledem do života s čhp, těch rádoby objektivních totiž na internetu koluje dost a dost.
Měli jsme možnost vybírat ze tří aktuálních vrhů. Zprvu jsme se jeli jen podívat, nakonec jsme ale získali toho nejkrásněji zbarveného pejska z celého vrhu. Nejen že má takřka předpisové rozložení barevných ploten, má ale také úžasnou povahu, s kterou jsme se u čhp více nesetkali. Už ale v prvních dnech nám bylo jasné, že něco není v pořádku. RTG vyšetření to jen potvrdilo, DKK 3/3. Aspoň že rtg vyšetření na DLK vyšlo s negativním nálezem. Další rána přišla ve dvou letech – zhoubný nádor. Dnes jsou Bustymu čtyři roky a rakovinu se nám snad podařilo zahnat. Snad. U této nemoci totiž nikdy nevíte. My ale raději našemu Bustymu dopřejeme kratší a plnohodnotnější život plný sportu, který miluje, než aby se trápil na gauči bolestí a nudou.
Když byl Busty malý a přihlásili jsme se na společnou psí procházku, často jsme vyvolali nemalé zděšení. Čechohorák má totiž pověst drsného psa, ať se to majitelům a dlouholetým „chovatelům“ líbí či nikoli. Jiný pohled má totiž člověk, který glorifikuje své plemeno, a neuvědomuje si jeho případné nedostatky. Ostatní lidé zas vycházejí ze svých dosavadních pramalých zkušeností s tímto národním plemenem. Naštěstí výletníky Busty vždy vyvedl z omylu a ukázal se jako nádherný hrdý pes, bez jakéhokoli náznaku bojácnosti k cizím lidem a agresivitě vůči ostatním psům. Jako každý jiný pes potřebuje v raném štěněcím věku řádnou socializaci, kontakt s ostatními psy i lidmi. Pokud bude vyrůstat pouze na zahradě bez jakéhokoli kontaktu s vnějším světem a bez jakéhokoli výcviku, vyroste vám právě výše zmiňovaný drsný pes. Busty je rád středem pozornosti. Má rád svoji volnost, svobodu a možnost ukázat, co v něm je a je tak trochu herečka. Tak dlouho tvrdohlavě a neustále bude dotírat, než páníčkovi dojde, že poškrábání hřbetu je přesně to, co právě potřebuje. V mazlivost a vítání předčí bez problémů i retrívry.
I proto bych pochybovala o pořízení čhp jako hlídače. Ano, za plotem bude štěkat, ale to dokáže každý voříšek i náš zlatý retrívr. Je potřeba si uvědomit, co je obrana a co už strach… zkuste na čechohoráka dupnout. Mnoho psů je bojácných (ustupují před vámi, jen když k nim natáhnete ruku) a hlasité štěkání pak s hlídáním nemá nic společného. Výcvik obran jsme zkoušeli, Bustyho vyštěkávání velmi bavilo, ale obrany zakončil vždy mazlením s figurantem… Ale pokud vám bude stačit to hlasité štěkání, pak nikdo kolem vaší zahrady neprojde neohlášen. Stejně tak sousedi si budou muset zvyknout na pravidelné vytí.
Výstavy byly pro mne zpočátku trochu překvapením. Na běžných výstavách se obvykle schází jeden až pět jedinců. Zvyklá na korektní posuzování jednoho z nejpočetnějších plemen mne posuzování tohoto málopočetného plemena často připadalo jako fraška. Jednou jsem se setkala i s rozhodčím, který se mne ptal, co je to zač, další se mne ptal, jestli tohle je ve standard, pohár za BOBa na jedné výstavě jsem dostala jako podpulťák s průpovídkou, že tyhle národní ceny jim byl čert dlužen… a to mi řekl ředitel výstavy. A proto i když jsme si vyběhali několikrát BOBa a JCh, národního vítěze a další tituly a další tituly mohly následovat, výstavy jsme odsunuli do pozadí našich zájmů.
Chcete s čhp sportovat? Z vlastní zkušenosti ano! Čechohorák pohyb miluje, miluje jakékoli pohybové aktivity se svou smečkou a sport prostě vyžaduje. Jelikož to není magor jako evropský saňový pes, je ideální na turistiku, tedy chcete-li dogtrekking. Na rovince a z kopce vás nesedře a do kopce vás svěže vytáhne. Pokud propadnete jízdě na koloběžce, kole, lyžích, skibobech, saních, pak vězte, že jakmile se jich dotknete, čechohorák začne s nadšením štěkat a poběží hned k věšáku pro postroj a zase k vám a zase pro postroj…
Všude se píše o vytrvalosti čhp… Většina aktivních závodníků postupně vyměnila toto plemeno za rychlejší esp. Rychlost na krátkých tratích čhp prostě nemá, na delších může vyniknout svou vytrvalostí a houževnatostí. Ale upřímně – o vytrvalosti mám jiné představy. Třeba že retrívr, který vždycky bude střídat klus a cval, nebude rychlejší než plemeno k tomu určené. Prostě že pes prezentovaný jako sportovní nebude jen na každodenní 4 km procházky. Na závodech v současné době můžete ještě pár jedinců tohoto plemene potkat, postupně ale ze závodních řad mizí a nahrazují je rychlejší a lehčí plemena.
Busty si velice oblíbil coursing. Zatím je u nás bohužel jediný čhp, který tomuto sportu propadl. Většina se obává, že tento sport podporuje lovení divoké zvěře. Pokud máte doma pejska, co nerozezná plastový střapec od živého bažanta, tak to pak ano J Máme doma slepice a zatím jediná neskončila na pekáči kvůli psům. Seznámení se s novými obyvateli a následné důrazné povely stačily, aby Busty věděl, že tohle se prostě nedělá.
Chcete se vrhnout na sportovní kynologii? Pak vás čeká obtížná cesta, není to ani snaživá bordera ani na očích vám visící belgičák, ale s pílí a úsilím jde všechno. Bustyho taťka jako jeden z mála se se svou paničkou sportovní kynologii věnoval. Pár pejsků cvičí záchranařinu. Chtěli jsme také s Bustym vyzkoušet pastevectví, bohužel se však nenašel nikdo odvážný, kdo by nás ke stádu s tímto psem pustil a měl s pejskem trpělivost. I taková je pověst čhp…
Předloni jsme vytvořili kalendář z fotek čhp, které dodali jednotliví majitelé čhp. Snažili jsme se ukázat čhp jako všestranné plemeno v mnoha činnostech. Pro další rok jsme chtěli pozvat profi fotografa, ale je těžké něco produkovat a propagovat tak národní plemeno, když o to nikdo nemá zájem… I tak se nám za krátkou dobu podařilo rozšířit povědomí o tomto národním plemeni mezi mnoho pejskařů i nepejskařů. Mnozí se s čhp setkali poprvé a byli překvapeni jeho milou sebevědomou povahou, nádhernou srstí i mazlivostí a bezprostředností. Pokud vás český horský pes zaujal, rádi vám zodpovím i další všetečné otázky. Čhp není vyzrálé plemeno a stále se vyvíjí. Pes může být těžkopádný po bernardýnovi či atletický po alaskánovi, dominantní či subdominantní. Záleží tedy hlavně na vás, budoucích majitelích, kterým směrem se váš společný život bude ubírat.
