Musím se k něčemu přiznat. Já, takový drsňák, miluju plyšové hračky. No jo, je to tak. Mám plyšovou vačici, plyšového králíka, medvídka a pejska.
Tedy, měl jsem. Jako správný jezevčík jsem totiž zabiják. A jelikož nesmím vraždit ježky (viz příspěvek o konzervách se sobem) ani kočky (však já se jim jednou dostanu na kobylku a naučím se za nima na ty hloupé stromy vylézt), dostávám plyšové hračky. Některé vydrží déle, některé pár dní, králíka mám už měsíc. Pravda, nemá už oči ani čumáček, ale pořád je to králík.
No a teď, k narozeninám, jsem dostal lišku. Prý jako nácvik na budoucí poslání psa norníka, co ze mě jednou bude. Liška je to malá, menší než já, takže to norování asi bude pěkná nuda, tohle přeperu vždycky. Vypadá jak jeden pes tady z ulice, prý je to trpasličí špic. Jen nemá ten jeho zakroucený ocásek, liška je jiná frajerka, má ocas krásně dlouhý a huňatý, bezvadně se za něj škube. Jen teda očička a čumák má na houby, jen vyšité nití, takže se nedají urvat a sežrat. Škoda. Ale víte co hlavně? Liška píská!!!! Má v sobě nějaké udělátko, takže když s ní zatřepu, abych jí zabil, krásně ječí. Boží. Zabíjení lišek vážně miluju. Jen panička se tváří nějak zoufale. Co to dělá, proč mi tu lišku na noc bere? Aspoň bych se nenudil, až bude spát a pěkně si, jako hodnej pejsek, hrál s lištičkou, žejo. Ty lidi nevědí, co chtěj.
Hm, ráno mi ji zas vrátila, tak jo, budu vraždit lišku během snídaně. A proč si ji nesmím vzít ven na procházku? Já chci a chci a chci! Proklouzl jsem s liškou na chodbu. Sakra, chytla mě u vchodových dveří a vrátila lišku domů. Chudák liška si nic neužije.
Večer druhého dne. Liška umřela. Nebo je aspoň v posledním tažení. Už nekvičí. Nuda….Panička se blaženě usmívá. Můžu si hrát s liškou i přes noc. Beru ji za ocas a mlátím s ní o spící paničku. Tak změna, nesmím si hrát s liškou v noci. Takže plán, jak jí ukousnout ocas a ožužlat nožičku po nožičce se odkládá na zítra….
VIGGO BĚHEM TÝDNE ZNIČIL LIŠKU OD JPI, AMERICAN KENNEL CLUBU.
HODNOCENÍ: VIGGO DÁVÁ 
