Vyrazili jsme na výlet. Já, můj kokří kámoš (my jsme něco jako Bodie a Doyle, já jsem neodolatelný a on je kudrnatý) a ta naše. Prý na rybník, No, to my udělala radost.
Aby bylo jasno, já totiž vodu nerad. Mám krátké nožičky, jsem malý a hned je mi zima. Ale nejvíc ze všeho mě to prostě nebaví. K čemu to je, furt plavat tam a zpátky? Kokr to vydrží hodně dlouho. Já jím za to tiše opovrhuju, ale co už… Takže jsme došli na hráz a prý že tentokrát budu koukat, jak mě to bude bavit.
No to teda bavilo. To její překvapení je, podržte se, maják. Gumový. Červenobílý. Se šňůrkou na vrchu. A co víc, velký zhruba jako já. A co jako s tím? Klasika. Upadlo jí to do vody. To si nemůže dávat trochu pozor? Začala vydávat nadšené zvuky, jako že mám vlézt do vody a doplavat jí pro to? To se nemůže svléct a vlézt tam sama? Ach jo…Zkouším chvilku běhat po břehu a štěkat na maják. Plave si pár metrů od břehu a kupodivu plave na stojáka. Ale na štěkání mi kašle, nepřibližuje se. Naštvaně škubu trávu na břehu, zkouším packou vodu a předvádím, jak strašně je studená. Kokr šílí, protože ho panička drží. Hurá, konečně rezignovala a vypouští kokra, ten se přes mou hlavu (co blbneš,málem jsi mě tam strčil!!!!) vřítí do vody a během sekundy je zpět i s majákem…A jéje. Máme co dělat příští hodinku, řekl bych. Tak já se půjdu projít.
Nakonec to byl dobrý výlet. V rákosí, kam jsem utekl, když byly pokusy nadchnout mě pro ten házecí nesmysl, jsem našel mrtvou rybu. Krásně voněla. I já teď krásně voním. Takže domů jdu vítězoslavně v čele naší smečky. Prý kvůli větru…Za mnou naštvaná panička a kokr. Blbec jeden si pyšně nese maják.
VIGGO DNES MĚL TESTOVAT: VODNÍ HRAČKU – HÁZECÍ ČERVENOBÍLÝ MAJÁK OD FIRMY ROGZ FOR DOGZ.
HODNOCENÍ: VIGGO DÁVÁ 
