Letní prázdninové cestování se psem do Maroka či Lybie příliš obvyklé není, ale takovou Itálii, Francii nebo Španělsko jste mnozí z vás při svých letních cestách navštívili. Suvenýr, který jste si z těchto cest přivezli, nemusí být vždy žádaný.

 

Řeč je o leishmanióze – parazitárním onemocnění, které patří do tzv. zoonóz, což je nemoc přenosná ze zvířat na člověka. U lékaře tak nemusí po dovolené skočit jen váš psí mazlíček, ale i vy.

 

Leishmanióza je zákeřná v tom, že postihuje často až několik orgánů a je nevyléčitelná. Pomocí léků se daří parazita přítomného v těle utlumit, ale jakmile dojde k vysazení léků, klinické příznaky se vracejí.

Původcem tohoto onemocnění je v Evropě Leishmania infantum, kterou se pes nakazí přes mezihostitele komárka z rodu Phlebotomus. Výskyt onemocnění je vázán na rozšíření přenašeče, ten se vyskytuje na jih od 45° zeměpisné šířky. Pozitivní případy byly diagnostikovány v mnoha zemích Latinské Ameriky a ve všech zemích Středomoří, včetně Portugalska, Španělska (67%), Francie (66%), Itálie. Dále na Maltě, v Řecku, Turecku, Izraeli, Egyptě, Libyi, Tunisku, Alžírsku a Maroku. Uvádí se, že v zamořených oblastech bývá až 80 procent psů infikovaných. Také v severní Americe je Leishmanióza od roku 2000 na vzestupu.

V oblasti Evropy byly zaznamenány případy v Německu, Rakousku, Belgii, Nizozemí a ve Velké Británii. Ojedinělé případy jsou zaznamenány také u psů žijících v jižních údolích Švýcarska. V těchto zemích se pravděpodobně jednalo o import nemoci. V České republice se toto onemocnění zatím nevyskytlo. Zvíře se však může nakazit během cesty do rizikových oblastí, nebo pokud si majitel koupí štěně přímo v takové zemi.

Co se týká nákazy lidí, tak v roce 2005 na celém světě nakaženo asi dvanáct miliónů lidí, ročně přibývá více než jeden milion nových případů, kdy hlavním zdrojem infekce jsou nakažení psi. Nejvíce jsou ohroženi lidé se sníženou funkcí imunity, např. HIV pozitivní. U lidí se jedná o velmi nebezpečnou nemoc, postihující mimo jiné orgány v dutině břišní.

Příznaky

Klinické příznaky nemoci jsou velmi různé, proto není diagnostika snadná. Ve většině případů se dostaví vysoké horečky, pes se při zátěži velmi rychle unaví a vyskytuje se u něj apatie, která přechází až v depresi.

Na kůži se onemocnění projeví mnohočetné útvary, případně vředy a dochází ke ztrátě chlupů, zejména kolem očí uší a nosu. Jak nemoc postupuje, pes ztrácí hmotnost, svalovou hmotu na hlavě – dochází k tzv. atrofii žvýkacích svalů. Když se nemoc stává chronickou, jsou již zasaženy ledviny nebo oči, objevuje se krvácení z nosu a do střev.

Diagnostika

Ke stanovení diagnózy je nutné laboratorní vyšetření – používají se buď metody sérologické (průkaz specifických protilátek), případně biopsie kostní dřeně sterna (hrudní kosti) nebo mízních uzlin. Situaci znesnadňuje délka inkubační doby, která se může pohybovat mezi třemi měsíci až šesti lety po infikování.

 

Léčba

Protože existuje velké riziko nakažení člověka, měla by být léčba zahájena neprodleně po stanovení diagnózy a musí být doživotní. Používají se přípravky na bázi antimonu, které se podávají asi 3 týdny. Nemocného psa však nelze úplně vyléčit. Neléčená zvířata umírají v průběhu dvou let. Konečné vyléčení se nicméně nedá očekávat ani u zvířat, která jsou léčena.

 

Prevence

Pro prevenci kousnutí hmyzem jsou na trhu některé insekticidy s repelentním účinkem ve formě „spot-on“ nebo parazitárních obojků, které jsou napuštěny účinnou látkou. Ovšem nejlepší prevencí je svého čtyřnohého kamaráda na dovolenou do rizikových oblastí nebrat.