Jaro je tady a i když se občas najdou v lese ještě zbytky sněhu, můžete narazit i na první letošní sněženky. A to je pravý čas na pěkný jarní výlet. Tentokrát do želízských lesů za přírodními sochami lidového umělce Václava Levého nebo jednoduše na „Čertovy hlavy“.
Kdo je Václav Levý
jedna z nejvýraznějších postav českého klasicistního umění. Na přání majitele zdejšího panství vytvořil řadu kamenných reliéfů a plastik přímo do pískovcových skal v okolí. Vznikla pozoruhodná galerie pod širým nebem, která se dodnes velmi dobře dochovala.
Výlet začneme v malé vesničce Želízy, která leží severně od Mělníka, na cestě mezi Liběchovem a Tupadly. Prakticky hned na začátku vesnice uvidíte velký poutač „Čertovy hlavy“ označující odbočku na malý plácek, kde přímo před sebou uvidíte rozcestník, od něhož se můžete vydat přímo k Čertovým hlavám. Pokud se vám nepodaří zaparkovat tady, určitě najdete další možnosti k zastavení dále ve vesnici. Aby se vám výchozí bod výletu nepletl, začněte procházku na „návsi“ v místech, kde hlavní silnice kříží modrou turistickou stezku a po ní se vydejte k naší první zastávce. Nebojte, určitě neminete, protože cesta je dobře značená a všechny „modré“ cesty vedoucí do kopce vás k první zastávce dovedou. Asi po půl kilometru docela prudkého stoupání se před námi otevře pohled na přibližně osm metrů vysoké hlavy vytesané ve zdejším pískovci. Pohled je to docela impozantní. Pod záminkou obdivování fortelné sochařské práce tu můžete nabrat dech po předchozím stoupání a váš psí doprovod si mezitím užije úžasné prolézačky a nejrůznější skuliny a průchody v pískovcových skalách.Čertovy hlavy – jsou největší Levého plastiky v přírodě, vytesané ve stěnách dvou skalisek vysoko nad údolím říčky Liběchovky. Strmá stráň, na jejímž temeni se tyčí, byla v době vzniku zcela odlesněná a monumentální hlavy byly zdaleka viditelné; dneska musí člověk přijít skoro až k nim. Zajímavé jsou oči těch příšer, které mají zorničky ve tvaru šesticípé hvězdy. Čertovy hlavy jsou údajně po slavných hlavách prezidentů v Americe největší vytesané hlavy na světě a vysoké jsou asi 8 metrů a skoro dvě stě let staré.
Pokud jste se pohledem na obří sochy dostatečně pokochali, můžete se vydat na další cestu. A aby to nebylo tak jednoduché, další cíl je samozřejmě až na protějším kopci. Takže nejprve prudce dolů, a potom stále po modré turistické značce zase nahoru směr Blaník a jeskyně Klácelka. Ačkoliv mluvíme o dvou objektech, ve skutečnosti je vše pohromadě na jednom místě. Prostor před jeskyní vyzdobený reliéfy postav z našich národních dějin se, díky slavnému spícímu vojsku na jednom z reliéfů, jmenuje Blaník, a když otevřete kovová vrátka … nebojte se zatlačit, šlo to trochu ztuha … vstoupíte bohatě zdobeným portálem do jeskyně, která prý byla letní pracovnou místního básníka a Levého přítele Františka Matouše Klácela. Zde si můžete dát malý rozchod a důkladně prozkoumat všechny objekty a sochy.Blaník a Klácelka – umělá jeskyně s reliéfy – Jan Žižka a Prokop Holý a dokonce celé spící blanické vojsko a skřítky pro ně kovající zbraně. Podél stěn jsou kamenné lavice a prý zde stával i kamenný stůl. Na stěně naproti vchodu je vytesán letopočet 1845, datum vzniku této památky a na blízké skalce najdete i obří vytesaný kalich.Od jeskyně nás nyní čeká přesun na druhou stranu údolí. Seběhneme stále po modré dolů až k silnici, po které musíme naštěstí jen malý kousek popojít a asi po dvou stech metrech odbočíme směrem na vesničku Boží voda. Cesta vede kolem rybníka a vy se svými určitě vychovanými a poslušnými psy rybník v klidu minete, nám se to ale při našem výletě úplně nepovedlo. Naše početná labradoří skupinka měla po dlouhé zimě takovou touhu namočit své kožichy do vody, že jsme je nedokázali zastavit a i když byl rybník zpola vypuštěný, vrhli se do toho „voňavého“ bahna skoro všichni. Procházka se rázem změnila v neoficiální soutěž o nejšpinavějšího psa. Dokonce i naše Ulinka patřila k velkým favoritům … Zpětné odbahnění, odsmradění a vyprání psů v potoce nás chvíli zdrželo, ale to se vám určitě nestane, a tak budete v klidu pokračovat až do vesnice. Tady na chvilku opustíte turistické značení a zamíříte podél domků a polní cestou kolem lesa nahoru na kopec nad ves, kde opět na rozcestí Nad Hubenovem narazíte na modrou turistickou značku. Tady se můžete chvilku potěšit zajímavým pohledem na horu Říp přes komíny mělnické elektrárny, poté se dáte doprava do lesa směrem k vaší další zastávce u kaple Máří Magdaleny.Kaple Máří Magdaleny – je vytesána v jediném kusu do pískovcového balvanu a vznikla mezi roky 1840-45. Jedna se o jedinou místnůstku, která byla dříve kolorovaná, ale dnes jsou již vidět jen zbytky barev. I tak je to zajímavé místo se svým zvláštním kouzlem.Od kamenné kapličky pokračujete k posledním dvěma sochařským objektům Václava Levého. Půjdete dále po modré značce příjemnou lesní cestou a kousek od ní nejprve narazíte na Harfenice. Budete muset zapojit hodně svou fantazii, abyste ve zbytcích sochařské práce očekávanou Harfenici objevili, ale i „krásné“ pískovcové obličeje stojí za návštěvu a společnou fotografii. Součástí tohoto sousoší je i malá umělá jeskyňka U Ještěra. O pár stovek metrů dále pak najdete na skále nepřehlédnutelného desetimetrového hada, přeťatého vejpůl sekerkou.
Nyní jste navštívili poslední sochařské dílo Václava Levého v želízských lesích. Kdo by si však chtěl ještě procházku o pár kilometrů trochu prodloužit, může si zajít po žluté turistické značce a podívat nse a nedalekou loupežnickou jeskyni Mordloch a skalní útvar Sedm chlebů. Není to zase tak daleko a cesta je příjemná. V Mordlochu už prý loupežníci neloupí a nejspíš tu narazíte na odpočívající trampy, kteří jeskyni využívají a srovnané bochníky kamenného chleba, které jsou pár kroků od jeskyně, určitě najdete také. Už jenom kvůli tomu krásnému zvučnému jménu vám návštěvu doporučujeme ….
Po návratu z Mordlochu se z rozcestí u Hada vydáte směrem zpět do údolí do vesničky Tupadly. Tady mají hezký, ale bohužel návštěvníkům uzavřený zámek Slavín s krásnou věží a co bude možná pro vás v této chvilce zajímavější, i příjemnou restauraci. My jsme měli na výletě štěstí a tak zvěřinové hody s jelením guláškem nám do závěrečného úseku cesty dodaly potřebné a již trochu docházející síly. Závěr výletu a návrat do Želíz vás již povede příjemnou cestou údolními lužními lesy a mokřady podél Liběchovky a za chvilku dorazíte na začátek dnešního výletu, kde asi 12 km dlouhou procházku ukončíte.
Ulli, Olii, Charlie, Norinka, Baruška a Roxy vám přejí, aby i vám jarní počasí přálo a procházku jste si vy i vaší čtyřnozí kamarádi dokonale užili .
Jak se dostanete do Želíz
Vesnička Želízy se nachází asi 12 km severně od Mělníka směrem na Liběchov.
Z Prahy autem se do Želíz dostanete za necelou třičtvtěhodinku a ujedete jedním směrem zhruba 60 km.
