Jak se žije s chodským psem

V září 2012 jsme si přivezli domů štěně Chodského psa.

Bylo to před 6 měsíci a dnes je z toho chundelatého klubíčka skoro dospělá, krásná Choďanda a vyrostla přesně tak, jak jsme si představovali. Je členem naší rodiny teprve krátkou dobu, ale život bez ní už si neumíme představit.

Žijeme v Kanadě – 8-týdenní štěně putovalo s námi přes oceán až z Moravy. Za celou cestu autem do Mnichova, i 9 hodin v letadle, byla moc hodná, ani letušky nevěděly, že máme v tašce psa. Začalo to tak, ze jsme se jednou dívali na Česká psí plemena, a když jsme viděli obrázek Chodského psa, hned měl naši pozornost. Po přečtení popisu tohoto plemene a dotazovaní chovatelů, jsme se rozhodli, že to je perfektní pes pro nás a musíme ho mít.

Zanně je dnes 8 1/2 měsíců, je moc milá, přátelská ke každému, hlavně k dětem. Je to velice inteligentní pes, rychle se učí a máme pocit, jakoby snad uměla číst myšlenky. Miluje být doma mezi svými a chová se jako domácí mazlíček, ale nejšťastnější je venku, ať je tam zima, vítr, déšť, sníh, nic jí nevadí. Taky je velice atletická, hrozne ráda skáče do velké výšky, chytá frisbee a balónky. Do boudy nejde, to si radši vyskočí na její střechu.

Co se vzhledu týká, vypadá trochu jako Nemecký ovčák, ale daleko hezčí a menší. V Kanadě to plemeno nikdo nezná a všude, kam ji vezmeme, budí obdiv a zájem. Jsme na ni hrdí, dělá nám radost.