Život je pomíjivý; to co nás zajímá ve školním věku, nám v dospělosti nic neříká a v důchodu jsou již naše zájmy zcela jinde. Ale psi nám přinášejí radost bez ohledu na náš věk. V jejich společnosti nacházíme uspokojení a útěchu, nabízejí nám lásku zcela otevřeně a nezištně.
Neváhají, na rozdíl od nás, svoje city projevit, ukazují nám, co cítí, vyvolávají v nás radost a mění tak způsob, jak my sami projevujeme své emoce. Během několika minut dokáží psi změnit naši náladu i tělesný stav a my se cítíme lépe. Myslíme pozitivněji, méně se soustředíme na obavy a zklamání, svůj život vnímáme v lepším světle. Jako peskaři jsme také vůči lidem kolem nás méně rezervovaní a způsob, jakým vytváříme vztahy k blízkým, nás více uspokojuje. I náročné situace, které život přináší, se jeví se psem po boku snažší. Poskytnou nám rozptýlení, připomenou, že vás má někdo rád. Se psem se nebudete cítit osaměle.
Alice a pes Murphy
Rozvod rodičů byl pro mě velkou životní ranou. Rozpad rodiny jsem nesla velmi těžce, uzavřela jsem se do sebe, nekomunikovala, nejedla. Nechuť k jídlu se postupně prohlubovala, až přerostla v anorexii. Ve svých patnácti jsem vážila pouhých 40 kilo. Situaci vyřešil táta; v mém pokoji se jednoho dne objevilo malé štěně. „Postarej se o něj, potřebuje nakrmit“. Byla to ta nejlepší věc na světě, kterou mohl udělat. Malému Murphymu jsem musela věnovat svou pozornost, přemýšlela o jeho potřebách a snažila se je uspokojit. Dodal mi energii, chuť do života, zapomněla jsem na své problémy. Od té doby uplynuly tři krásné roky, jsem o 15 kilo těžší a jeho zásluhou také moc šťastná.
