Dnes vám představíme psí kamarádku herečky Ljuby Krbové.
Herečku Ljubu Krbovou možná znáte ze seriálu Ulice, vídat ji můžete ale hlavně na divadelních prknech domovského divadla Komedie. Když nehraje, cvičí asijská bojová umění, fotí – anebo se „jen tak“ prochází se psem, tedy pardon, s fenou.
Představ nám svou Noru:
Nora je skoro dvouletá slečna pointra. Bílohnědá krasavice a miláček celé rodiny:) Nebudu ji popisovat, radši dodám fotku:)
Proč zrovna pointr?
Moc dobře si pamatuju jak mi pan Horel, výborný chovatel pointrů a skvělý člověk říkal, že pointři jsou nejtvrdohlavější ze všech ohařů a že to není plemeno pro začátečníky. Pak jsem si pochovala v dlani čtyřdenní Iris, Nořinu předchůdkyni a všechny racionální argumenty byly rázem zapomenuty. Myslím, že s pointry je to jako s temperamentníma dětičkama. Když se s nima naučíte zacházet, není nad ně.
Je Nora Tvůj první pes? A jací byli její předchůdci?
Když nám Iris po 15 letech umřela, trvalo mi skoro půl roku,než jsem začala uvažovat o novém pejskovi. Ono je totiž v rodině bez psa tak nějak nudně klidno. Začala tedy debata JAKÉHO PSA ! Jestli z praktických důvodů nepořídit něco menšího, lehčího……méně divokého…..listovalo se v psích atlasech, jezdilo se na návštěvy k různým kamarádům….. okukovat různé rasy……a cestou zpátky probíhal vždy podobný rozhovor……,,Byla milá, ta fenečka………. trochu ošklivá ……. dost neposlušná……..všiml sis jak línala…..? Zkrátka a dobře, čím dál častěji byly na internetu otevřené stránky pointřích chovů a výsledek se dostavil poměrně brzo. Jo, jo, Nora byla láska přes internet. S Aňou, moji dcerou jsme se pro ni nadchly okamžitě, ale nebyla k mání. Mnohem později nám došlo proč.
Co má Nora nejraději?
Společné procházky v lese, blbnutí kdekoli, hru zvanou Norský fotbal, kterou vymyslel můj muž, spřátelené pejsky, Fanánka, Foxíka, Míšu, Lea, Kvanu, Sally a další, spřátelené dětičky a samozřejmě svoji vlastní smečku.
A co naopak nesnáší?
Lidi s ruksakama, děti se školníma brašnama na zádech , nesnáší prostě, když lidi mění svůj tvar…….. týká se to i lidí s divnejma čepicema na hlavě. 🙂
S minimem 50 km denní normy povaleč opravdu není, ale v restauraci se dovede chovat jako pravá dáma.
Divadla bývají psům nakloněna, bereš sebou Noru někdy na zkoušku nebo představení?
V divadle jsem ji neměla, ale s mým mužem chodí učit fotografování. Někdy dělá i modelku. To ovšem kráčí ve šlépějích své předchůdkyně. Na ní si žáčkové nastavovali na foťáku vyvážení bílé.
Pointr je lovecké plemeno, cvičíš s Norou? A jak zvládáš její lovecké pudy?
Neprozradili jsme Noře, že je lovečák:). Pointr je hlavě na pernatou, takže přimhouřím oko, když zvedne bažanta. Ale od malinka jsem ji cvičila, takže ji odvoláme od srny i od zajíce bez problému. Krátce, žádný průšvih nebyl, tak doufám, že to tak zůstane:)
Nora má průkaz původu, chodíte na výstavy? Plánujete štěňátka?
Ani jedno, ani druhé. Od chovatele jsme ji přivezli v bídném stavu. Zlomený, špatně srostlý ocásek by ji na výstavě neprominuli a choroby, které jako štěně prodělala u chovatele, zatížily její organismus natolik, že jsme se po poradě s veterinářem rozhodli ji nechat vykastrovat.
Dnes je moderní diskutovat o granulích, krmení syrovým masem atd, prostě psí krmení je velká věda. Čím krmíte vy?
Střídáme granule…..no a když jsem doma já, tak se konají různá vylepšeníčka, aby to chutnalo pokaždé trochu jinak a hlavně dobře.
Čím tě život s ní obohatil?
Nora je zdroj pozitivní energie v naší domácnosti, nejlepší společník na mé toulky lesem. Jo, tam si to užíváme …… a vděčím jí za fyzickou kondici . Loni jsme spolu nachodily přes dva tisíce kilometrů. To bych bez ní nedala:)
A co Ti naopak vzal?
Čas samozřejmě, spoustu času, ale byla to MOJE DOBROVOLNÁ volba, tak proč si stěžovat !
Máš nějakou veselou nebo i smutnou psí historku, o kterou by ses ráda podělila?
Nejvíc jich je na blogu mého muže HYENA.CZ . Píše tam veselé i smutné psí příhody každý den už hodně let.
Hrálas někdy se psem, ať už na divadle, v televizi nebo ve filmu? Pokud ano, jaká to byla zkušenost?
Jednou jsem hrála roztržitou maminku, která jde s dítětem místo k lékaři k veterináři. Měli jsme v dekoraci spoustu zvířátek a mezi nimi fenku vlkodava. Byla úžasně klidná a vyrovnaná. To by byl protipol mého třeštidla, napadlo mě hned. Doma mě s tím nápadem vyprovodili hodně rychle, ale od té doby vyhrožuju, že si ještě jednoho pejska pořídím. Už kvůli tomu, aby nebyla Nora rozmazlený jedináček:)
Nora očima páníčka Ondřeje Neffaaneb půjčili jsme si z www.hyena.cz
Vysekaný Rossi
Nora má mnoho přezdívek, aplikujeme je podle momentálního projevu, někdy je to Ušoun, někdy Nechuta, ale občas je to Rossi. To když nasazuje maximální rychlost a v zatáčkách to klopí, div neškrtá uchem o zem. A nedivil bych se, kdyby škrtala. No a když prší, což prší, bývá kluzko a náš Rossi se někdy vymete. To například vede cesta z lesa k našemu domovu přes řepkové pole. To je probrázděné více méně pravoúhlými stezkami, jedu prošlapali lidi, druhé vznikly ve stopách kol nějakých zemědělských strojů. No a Nora – Rossi to tam včera po dešti nebo spíš mezi dešti prala a zahnula do pravého úhlu a její čtyřkolka podklouzla a parádně se vymetla.Je to bojovník s Rossiho srdcem. Vymetla se a hned zase byla na kolech, tedy na nohách a hnala to dál plnou rychlostí. Byla, pravda, drobet zablácená, takže i ta Nechuta na ni platila.No a Ušoun, to je přízvisko, které platí pořád.
Lovecké úspěchy
V minulém týdnu Nora zaznamenala dva sestřely. Dostala jednoho bojového motýla, běláska – sestřel se počítá, protože na to byl svědek, totiž já. Nešlo o žádné eso, asi to byl začátečník, protože když na něho Nora vystartovala, nešel do vyšší letové hladiny a dokonce ani neměnil azimut a spoléhal na rychlost svého stroje. Minimálně manévroval a to stačilo k zmaření dvou útoků, ale ten třetí by konečný. Ten druhé sestřel, to není nic k chlubení, šlo o můru a mise byla denní.Zato ale Nora ulovila myš! Byl to zase lov styl Pérák, tedy ze stoje hup čtyřma odpérovanýma nohama najednou. Na to jsou dokonce dva svědci, Ljuba a já. Stalo se to na kraji lesa u Myší louky, která je už potřetí přeoraná a převláčená a převálcovaná. S ohledem na počet obyvatelstva musely to být učiněné Drážďany. Onehdy – po prvním orání – jsem jednu myšku zahlédl – stačila si vykutat novou dírku z boku té první brázdy. To je jako kdyby si někdo na okraji vybombardovaných Drážďan postavil pěknou vilku. Jakpak asi ta myška dopadla? Asi hůř než ta, kterou chytla Nora. Tu jsme vysvobodili a ona utekla do lesa a Nora dostala náhradu v podobě tří pamlsků frolíků.
Pršení vnitřní i vnější
Byla ještě tma, když mě Nora vzbudila. Chápu, co je moje povinnost. Nucení vyžene psa z pelechu stejně jako člověka z postele. Takže jsme šli dolů, otevřel jsem dveře na terasu a Noru pustil.Hustě pršelo. Terasu máme částečně krytou přesahem střechy. Nora strčila nos do clony deště a hned se zase stáhla. Popoběhla o dva metry a zkusila to tam. A představte si, že pršelo i po pěti i po deseti metrech!Vyčítavě se na mě podívala. To jsme mohl jenom krčit rameny. To si musíš vyřídit, holka zlatá, se svým měchýřem.Měchýř vyhrál, déšť nedéšť a když jsme se pak vrátili a já se pokoušel usnout, užíval jsem si parfému zvaného vůně mokrého psa.
