PSI SE ASI FOTOGRAFOVAT NIKDY NENAUČÍ, ALE NIC NEBRÁNÍ VÁM NAUČIT SE FOTOGRAFOVAT JE!
Fotografie, hlavně díky současné digitalizaci, již není výsadou majitelů kvalitních fotoaparátů, kdy každý profesionál ale i amatér, pokud se chtěl fotografii věnovat na nějaké lepší úrovni, byl nucen složitě se k fotografické technice probojovat. O finančních nárocích ani nemluvě. Fotografické zachycení jakékoli události se stalo naprosto samozřejmou věcí, nemusíme vlastnit nějaký drahý fotografický přístroj, úplně vystačíme s nějakým jednoduchým fotoaparátem, který se vejde hravě do kapsy, poměrně kvalitní snímek pořídíme již trochu lepším telefonem. Dražší přístroje pak dokonce již levné fotoaparáty dávno kvalitou překonaly!
Nakonec stejně rozhoduje výsledek – co vyfotografovat, jak dané téma zobrazit, zachovat nějakou základní kompozici, využít jednoduše kladů i záporů naší fotografické techniky. Určitě ale oceníme téměř nulovou režii při fotografování.
Fotografie, jako ostatně každé výtvarné dílo – malba, grafika, socha má své dané náležitosti. Kompozici, barevnost, kontrast, rozdíly při fotografování třeba obyčejného portrétu nebo ryze reportážního zobrazení. To vše je, pokud má fotografie za něco stát, důležité.
Zcela podrobný a vyčerpávající teoretický „manuál“ jak se fotografuje cokoli, asi nejde vytvořit. Existují celé řady naučných publikací jak fotografovat vše možné – od aktu, krajiny, makrofotografie, portrétu a dalších témat. I„Jak fotografovat psy a jiná zvířata“, což je kniha kterou jsem napsal a doplnil mnoha fotografiemi v roce 2008 ve vydavatelství Computer Press.
Teorie a praxe se ovšem zásadně liší – fotografie dětí, momentky z dovolené, hrady a zámky, kytičky nebo vysoké hory – každé téma potřebuje troch odlišný přístup. Záleží jenom na tom jak zvládnout jednoduše základní fotografickou techniku, naučit s fotoaparátem zacházet a využívat jeho přednosti, ale i poznat zápory a vyvarovat se chyb. Jedinou cestou k lepším fotografiím je fotografovat a fotografovat. A pokud se rozhodneme o fotografické ztvárnění našeho domácího miláčka, ať je to malý roztomilý psík, nebo půlmetrákový kolos, praxe i základní fotografická dovednost nám jen ulehčí práci. Není asi žádný velký problém udělat momentky našeho důvěrně známého psa někde v parku nebo na zahradě. Jakmile ale na něm začneme vyžadovat nějakou fotografickou spolupráci, aby před fotoaparátem jenom zapózoval a podíval se do objektivu, většinou začne „boj“. Pes je živý tvor, a když nebude chtít pózovat a předvádět se, nehneme s ním ani po dobrém, ani po zlém. Ani za pytlík piškotů.
Situace, kdy se pes nebo kočka rozvalují na zádech v křesle a ještě u toho objímají medvídka, jsou většinou náhody a ty nejdou zopakovat. Chce to tedy být ve střehu a mít fotoaparát na dosah – a samozřejmě v pravou chvíli a na správném místě zmáčknout spoušť.
Pro ty, kteří se fotografii věnují již déle, by neměl být žádný větší rozdíl mezi fotografováním psa a jiných, živých či neživých, objektů. Existují stovky odborných fotografických publikací, odkud můžeme čerpat teorii. Velkou roli ovšem hraje praxe. Je rozdíl, když něco fotografuji poprvé a musím si přijít, jak na to. Až to budu dělat podesáté, zjistím, že to vlastně není ani tak složité.
S fotografováním psů to platí dvojnásob. S vlastním psem, kterého důvěrně známe, by to nemělo být zas až tak problematické. Ale s cizími psy, pokud je budeme chtít aranžovat, je to o něco složitější. Je nutné naučit se s nimi nějak domluvit. Stejně jako když přijde k fotografovi šíleně nevychované a rozmazlené dítě a fotograf je musí za každou cenu vyfotografovat. Stačí si jen vzpomenout na školní fotografování. Ta nadlidská námaha zorganizovat, aby třicet dětí stálo, nehýbalo se a dívalo se do objektivu. A aby byli všichni vidět.
A i když některé psí fotografie vypadají napohled jednoduše a bezproblémově, je za nimi často množství nepotřebného nafotografovaného materiálu a spousta času.
Antonín Malý, fotograf
