Válet smíchy po zemi se asi zrovna nebudete, ale vtípky o hafanech vás zcela určitě pobaví.
Pozdě večer prochází tmavým parkem osamělá žena. Ze tmy se naráz ozve: „Stůj!“ – žena se zastaví. „Lehni!“ – žena si lehne na zem. „Plazit!“ – vyděšená žena se raději začne plazit. Po chvíli se nad ní skloní muž a ptá se jí: „Paní je vám něco? Já tu sice cvičím svého psa, ale doběhnu vám pro doktora, jestli potřebujete?!“
Dva pejskaři v krutém mrazu venčí své čtyřnohé miláčky, když ten jeden povídá:„Pojďte, zajdeme si na pivo“. Tak dojdou k hospodě, ale ouha, na dveřích je nápis: „Psům vstup zakázán!“ Ostřílenější povídá: „Sledujte, jak je převezu“. Vejde se svým vlčákem dovnitř a směle se usadí hned u prvního stolu. Okamžitě se k němu přihrne vrchní a povídá: „Lituji, pane, ale psům je vstup zakázán“. On s přivřenýma očima tak neurčitým směrem praví k vrchnímu: „Ale to je můj slepecký pes!“ „Ach tak, promiňte, co si dáte?“ Chlápek si objedná pivo a nenápadně mrkne na druhého. Ten z gestikulace pochopil princip a tak vejde a usadí se u toho samého stolu. Vrchní zase přiběhne a povídá: „Pane, sem psi nesmí!“ „Ale to je můj slepecký pes!“ „Vždyť je to pudl!“ „Cože?!? Oni mi dali pudla?!“
Víte, co nesnáší pes? No přece vajíčka, není žádná slepice.
Tak jsem našel u manželky v posteli svého nejlepšího přítele, stěžuje si muž. „No tohle? A cos dělal?“ ptá se ho kamarád. „Co jsem mohl dělat. Zavolal jsem: Azore, ke mě!“
„Kouše ten pes?“ ptá se známý majitele zvířete. „Ne.“ „Škoda, chtěl jsem mu dát klobásku!“