Rozhodnutí adoptovat psa z útulku by nemělo být nikdy učiněno lehkovážně. Jistě, platí to o pořízení psa obecně, u útulkářů ale ještě o něco víc.

Pes změní váš život, nic nebude jako dřív, bude s vámi i patnáct let – počítáte s takovým závazkem? Jistě, fotografie z útulku vypadá tak dojemně, ale jste připraveni na reálného, živého psa ve vaší domácnosti nebo se jen necháváte unést představou vaší maličkosti coby hrdiny zachraňujícího toho ubohého pejska?

HODÍ SE PES K VAŠEMU ŽIVOTNÍMU STYLU?

Máte rodinu? Pokud ano, jak ji příchod psa změní? Souhlasí všichni její členové s pořízením psa? Kdo bude psa krmit? Kdo ho bude minimálně třikrát denně venčit? Počítáte s náklady na držení psa, na krmení a veterináře? Pokud na všechny tyto otázky odpovíte kladně, navštivte nejbližší útulek.

Nebuďte zbrklí, nechte si poradit od zaměstnanců, přece jen psy znají. Zkuste se krom vzhledu zaměřit na povahu psa – je uštěkaný? Bojácný nebo naopak agresivní? Umí chodit na vodítku, je čistotný? Jak vychází s ostatními psy? Pokud objevíte toho svého vyvoleného, stále nebuďte ukvapení, vybíráte si parťáka na celý (jeho) život, přece nechcete psa, se kterým se nebudete vůbec rozumět. Pokud to útulek dovolí, vezměte psa na procházku, hrajte si s ním, pozorujte jeho reakce. Pokud si nejste jistí, přijďte víckrát, seznamujte se postupně.

Nenechte se příliš ovlivnit emocemi. Ano, velcí psi jsou krásní, ale pokud bydlíte v garsonce v pátém patře bez výtahu, nebude to to pravé. Staří psi mívají se schody problém, vážně chcete několikrát denně nosit nahoru dogu? Nechcete přece jen menšího psa? Dospělého psa nebo štěně? To je další otázka. U dospěláka máte jistotu, že z miništěňátka nevyroste obr, odhadnete povahu, zároveň ale nevíte, co má pes za sebou, s čím má špatné zkušenosti. U štěněte se traumata napravují lépe, ze štěněte snáze vychováte psa, jakého sami chcete, se štěnětem obecně je ale víc práce, musí se častěji venčit. Dospělý pes, pokud nebyl týraný a žil normálně v bytě nebo na dvorku, je příjemným společníkem. A co staří psi? Jde samozřejmě o plemeno nebo typ psa – desetiletý jezevčík je frajer na vrcholu sil, desetiletý ovčák je psí dědeček. Nebojte se adoptovat psího seniora, byť by to mělo být jen na chvilku, i psí dědeček může být skvělým přítelem, nevyžaduje dlouhé procházky, zato bývá mazlivý. Ideální je, pokud máte dům se zahradou a minimem schodů – psí veterán se bude rád procházet po zahrádce a vy budete mít dobrý pocit, že nemusel konec života prožít za mřížemi…

Ať už se rozhodnete pro jakéhokoliv útulkáčka, nezapomeňte, opravdu vše předem promyslete a proberte s rodinou. Psí duše je křehká a útulkové psy už párkrát v životě někdo zklamal. Nezklamte je i vy, bohužel se dost psů do útulku vrací, protože, světe div se, štěkají, čůrají anebo honí kočky…