Služba, která budí rozporuplné reakce – pro jedny výborný nápad, pro druhé naprosto nepochopitelný nemorální počin. Český zákon půjčování psů nezakazuje ani nijak nereguluje. Jedni se domnívají, že jde o bezvadný nápad, druzí v ní vidí pro ně zcela nepochopitelný morální počin.
Půjčovny tohoto druhu jsou například v Japonsku samozřejmostí a jejich počet stále roste. Přidávají se i ostatní země – USA, Francie, Kanada, Velká Británie…
Psa si v nich můžete vypůjčit na hodinovou procházku, na víkend nebo dokonce na několik týdnů. Cena se odvíjí nejen od počtu výpůjční doby, ale také podle druhu zvířete. Půjčují se totiž i kočky, králíci, fretky či papoušci. Nejvíce se samozřejmě půjčují“ psi. O službu mají zájem jednak lidé, kteří touží po čtyřnohém společníkovi, ale nemohou si ho z nejrůznějších důvodů dovolit,(alergici, lidé osamělí), ale také ti, co si chtějí před koupí vyzkoušet určité plemeno. „V nabízeném sortimentu“ jsou psi speciálně vycvičení – vysoce socializovaní, neagresivní a zvyklí na časté střídání svých dočasných majitelů. Jedná se zejména o plemena retrívrů a border kolií. Pes je zde půjčován jako kterákoliv jiná věc – zákazník podepíše smlouvu a je poučen, jak se má k psu chovat, čím a jak ho může krmit, jaké povely pes zvládá. Po „vrácení“ je pes zběžně prohledán, zda nebyla péče o něj zanedbána (známky bití, týrání, hladovění…). V případě, že je patrná jakákoliv újma, hrozí jeho dočasnému majiteli finanční postih.
A stačí to?
Podobnou službu nabízejí i některé naše útulky, tam jde ovšem principielně o zcela jinou věc, kdy půjčování bezprizorních psů je míněno jako pomoc a pes v nich nefiguruje jako výdělečný předmět.
A co vy? „Dokázali byste zapůjčit svého psa cizímu člověku?“
