Čtvrtou skupinu plemen podle FCI tvoří vlastně jen jedno plemeno původem z Německa – jezevčík.
Není to ale až tak jednoduché. Jezevčík je sice jen jeden, má ale tři velikostní rázy a tři druhy srsti, jejichž kombinací tak vznikne devět variant, které jsou brány a na výstavách posuzovány jako různá plemena. Křížit mezi sebou lze jen zástupce trpasličích a králičích jezevčíků, pokud mají stejný druh srsti.
Jak to tedy je? Velikostně se jezevčíci dělí na standardní, trpasličí a králičí. Ani u jedné varianty nehraje roli kohoutková výška. Standardi mají mít váhu do 9 kg. U trpaslíků a králíků se zase měří obvod hrudníku – králičí jezevčíci ho mají do 30 cm, trpasličí od 30 do 35 cm. U štěněte se nepozná, jestli je trpasličí nebo králičí, změří se až dospělý jezevčík a podle výsledku se zařadí. Pokud má ale nad 35 cm, je prostě přerostlý, jako standarda ho uznat nelze.
Srst u jezevčíka může být buď hladká, dlouhá nebo drsná. Hladká srst je prý nejpůvodnější, za dlouhou srstí prý stojí přikřížení španělů, za drsnou pak teriérů.
Jezevčíky lze dnes stále často vídat po boku myslivců, jsou z nich ale i ideální rodinní společníci. Jejich paličatost je pověstná, nejde ale o nic neřešitelného, spíše to těmhle krátkonohým suverénům přidává na půvabu.
